ČR průkopníkem? Může prolomit novou Železnou oponu, tvrdí prestižní magazín

V Česku mohou homosexuální páry od 1. července 2006 uzavírat registrované partnerství. Mají následně nárok na informace o zdravotním stavu svého partnera, mohou po něm dědit a mají vzájemnou vyživovací povinnost.

V porovnání s heterosexuálními páry však nemají registrovaní partneři společný majetek ani zdanění a nemohou dostat po zemřelém partnerovi pozůstalostní důchod. Největší rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními páry je nicméně v případě dětí. Homosexuálové nemohu adoptovat dítě svého partnera a nemají ani právo společně si osvojit dítě z ústavu.

Poslankyně za ANO Radka Maxová předložila návrh na novelu občanského zákoníku, který by umožňoval homosexuálním párům uzavírat platné manželství. Maxová argumentuje, že to by mělo pozitivní dopad hlavně na děti. Opatřením chce zrušit právní nejistotu, ke komu půjdou do opatrovnictví a komu připadne vyživovací povinnost, pokud jeden z partnerů odejde ze svazku či zemře.

Proti tomu stojí návrh poslance za KDU-ČSL Marka Výborného, který naopak požaduje pozměnit Listinu základních práv a svobod, aby zákon nechránil jen rodinu, ale i manželství jako svazek muže a ženy. Podle Výborného homosexuální svazky by neměly být a ani nemohou být manželstvími, protože „v registrovaných párech bude vždycky chybět buď mateřský, nebo otcovský vzor.“ Podle něj by uzákoněným homosexuálního manželských svazků docházelo k nebezpečné relativizaci manželství.

Spor Maxové a Výborného je dle Foreign Policy sporem mezi tím, zda-li chce patřit ČR na Západ či na Východ. Magazín poukazuje na to, že postoj k homosexuálům stále funguje jako jakási Železná opona, rozdělující země bývalého SSSR od těch, které komunistickou vládu nepoznaly.

Manželství homosexuálů jsou povoleny v  USA, v Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu. Na starém kontinentně je umožňuje 16 zemí. První evropská země, která je uzákonila, bylo Nizozemsko, poslední je Rakousko. V Rakousku a Německu byly ústavní změny prosazeny, ačkoliv zde vládnou lidovecké strany, byly prosazeny i v převážně katolickém Španělsku.

Pokud se prosadily v ČR, byla by to první post-komunistická země, která tak učinila. Sociolog a spolupracovník agentury Median Daniel Prokop zjistil na základě porovnání průzkumů veřejného mínění agentur Median, CVVM a PEW, že podíl příznivců podpory homosexuálních manželství přesáhl 60%. Nejvíce pro uzákonění homosexuálních manželských svazků jsou mladí lidé a ženy.

Nejmenší podporu jim vykazovaly muži ve věku 45 let a výše. Ti jsou přitom nejvíce zastoupeni v parlamentu. „Česká politika je kvůli tomu konzervativnější než česká veřejnost," poznamenává sociolog.

Největší podporu homosexuálům vyjadřovali obyvatelé Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje, kde je nejmenší podpora religiozity. Nejmenší podporu vykazovala Morava, rozdíly mezi kraji nicméně nejsou nikterak výrazné. Obecně platí, že vedoucí činitelé církve (kněží, biskupové) jsou konzervativnější než běžní členové a i rámci katolické církve lze sledovat vzrůstající podporu homosexuálů mezi členstvem.

Podle Foreign Policy přímo souvisí poměrně příznivý pohled Čechů na homosexuály s poměrně rozšířeným ateistickým světonázorem. ČR se tím výrazně liší od zbytku zemí bývalého SSSR, které se často identifikují s určitou církví a kde vedoucí politická garnitura se často odvolává na tradiční křesťanské hodnoty. Podle výzkumu společnosti Pew Research Center jen 29% Čechů říká, že věří v Boha, což je v ostrém kontrastu se zbytkem post-komunistických zemí.