Rozhovor: Svobodu překvapilo, že mají komunisté v současnosti takovou podporu

REP.: Jak jste prožíval listopad 1989?

P.S.: V roce 1989 jsem pracoval jako vedoucí autorskoprávního oddělení Suprafonu v Praze u Václavského náměstí. Tam byla dost aktivní protikomunistická buňka, takže když došlo na revoluci, tak se tam vybudovalo logistické zázemí pro studenty, kteří tenkrát byli okolo sochy sv. Václava. Druhá má vzpomínka byla, že se revoluce odehrávala okolo svatořečení Anežky České a já jsem mohl jet do Říma na svatořečení. Rád také vzpomínám na to, jak se v době revoluce k sobě lidé tři týdny chovali, to bylo lidsky něco absolutně mimořádného a krásného. Jak se ale věci začaly stabilizovat, tak se bohužel vztahy mezi lidmi vracely v uvozovkách do normálu.

REP.: Když zhodnotíte uplynulých dvacet let, co vás překvapilo, že šlo lépe, než jste čekal a co vás naopak zklamalo?

P.S.: Možná, že člověk není realista, ale optimista a možná, že optimismus je dán tím, že máme nedostatek informací. Překvapilo mě, že i dvacet let po revoluci mají komunisté svých 13 procent. Překvapuje mě, že také dvacet let po revoluci je tento národ v zajetí Aloise Jiráska a jeho představ o jezuitském temnu a odporu ke všemu, co v sobě má závaznost k náboženství a o církvi a farářích ani nemluvě. Tím si lidé škodí sami sobě.

REP.: Domníváte se, že tento negativní názor na náboženství a církev z národa nějakým způsobem vyprchá?

P.S.: V tom směru jsem optimista, ale potřebujeme tak dvě generace k tomu, abychom se jako národ normalizovali, abychom se dostali ke slušnosti. Než na to ale přijdeme, tak to bude ještě chvíli trvat.

REP.: Jaké dědictví po minulém období je podle vás to nejhorší?

P.S.: Po komunistech jsme zdědili úpadem etiky. Těch čtyřicet let totality se projevuje v tom, že se říkalo, kdo nekrade každou hodinu, okrádá svoji rodinu. Z toho jsme se ale bohužel ještě nevyléčili. To vede k tomu, že se u nás ještě neumožnil vznik normální přiměřeně bohaté střední třídy. My máme velmi bohaté lidi, pak drobné podnikatelé, kteří pracují 16 hodin denně, aby svůj podnik udrželi, ale takto nemá střední třída vypadat.