Uplynulo 23 let od Jakešova kůlu v plotě

Jakeš si ve své řeči několikrát stěžoval, že vláda nemá dostatečnou podporu lidu a čelí útokům chartistů. "A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: "Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, " řekl mimo jiné ve svém projevu Jakeš. A právě tato část inspirovala listopadové demonstranty k heslu: "Nechceme kůl v plotě".

Jakešův projev Československá televize neodvysílala, i přesto si na veřejnost svou cestu našel. Záznam se podařilo propašovat ven, svůj podíl na tom měl i současný ministr obrany Alexandr Vondra. Nejprve se nahrávka šířila na audiokazetách, později kolovala po celé zemi i videonahrávka. Tu později rozšířila Svobodná Evropa.

Záznam se přitom mezi lidi vůbec dostat neměl. Jednání na Červeném Hrádku v Plzni mělo totiž za cíl zmobilizovat pouze komunistické kádry. Na setkání si Jakeš sezval předsedy okresních výborů strany, aby s nimi hovořil o problémech společnosti. "Nečekejte od nás, že my otevřeně budeme provádět kritiku situace v socialistických zemích," řekl soudruhům Jakeš. "Soudruzi, ten udělal chybu, každej z nás udělal nějakou chybu, ale vždycky: Čí je to vláda? Komunistická, byla, je a bude!" ujistil tehdy posluchače, aniž by věděl, jak se mýlí. Za pět měsíců na to komunistický režim, který vládl v Československu přes čtyřicet let, padl.

Historici soudí, že pro KSČ byla v období po normalizaci charakteristická nechuť cokoli výrazně měnit. Lidé přitom očekávali posun kupředu. Společně s obecnou frustrací se tak vytvořily podmínky pro to, aby se národ zmobilizoval a vyšel do ulic.

Souhrou náhod se demonstrace 17. listopadu navíc odehrála v době, kdy většina nejvyšších komunistických představitelů odjela na své chaty a chalupy. Nebyli tak přímo v centru dění a rozhodovat za ně museli jiní. Špičky strany navíc podcenily situaci, která podle nich nepředstavovala vážnější problém.

Miloš Jakeš byl v průběhu takzvané Sametové revoluce donucen z vysoké politiky odejít. Obecně byl považován spíše za konzervativce a odpůrce zásadních politických reforem. Po propuknutí revoluce odstoupil 24. listopadu 1989 ze své funkce.