ROZHOVOR | Jakešův projev přispěl k pádu režimu, znamenal pro něj prohru. Přiznal, že socialismus nefunguje, říká historik

Lidé z něj byli v létě roku 1989 v transu. Uniklý projev generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který přednesl v kulturním domě plzeňské části Červený Hrádek, se stal okamžitě hitem. Mnozí jej přehrávali na magnetofonové kazety tak jako v seriálu České televize Vyprávěj, aby se mohli bavit i přátelé a známí. Historik Pavel Žáček tvrdí, že vystoupení i přes žertovné, neobratné formulace obsahoval důležité sdělení. „V projevu obhajoval svoji neschopnost. Nebyl schopen vzdorovat tlaku, který přicházel jak z Východu, tak i ze Západu. Jakeš po svém vyjádření ztratil podporu i u Státní tajné bezpečnosti, která se stavila velmi rezervovaně k úkolu vypátrat, kdo stojí za únikem nahrávky ze stranického aktu.“ Poslanec za ODS připomíná, že fanatik socialismu, který loni v červenci zemřel, dával překvapivě za vzor kapitalismus, kde neřeší, jak je možné, že nedovezli pečivo. „Komunisté měli strach, aby tady nenastala situace jako v Polsku, kde nebyl chleba a dělníci se proti režimu vzbouřili. Konfliktu s dělnickou třídou se báli,“ míní bývalý první náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Zakladatel a první šéf Ústavu pro studium totalitních režimů na pasáži o zpěvačce Haně Zagorové, kterou Jakeš označil za milou holku, která už tři roky po sobě bere 600 tisíc korun, demonstruje, jak byl kádr zlý a odhodlán odpůrce zničit, byť režim už ztrácel na síle. „Jasně deklaroval, že kdo zradí, tak bude veřejně dehonestován a klidně vyzradí veřejnosti i citlivé informace, které měl k dispozici od StB. Neštítil se zasáhnout kritikům do jejich životů, soukromí a chtěl proti nim popudit populaci, aby věděla, jak velké peníze si na tehdejší dobu vydělávali.“ Zřizovatel Archivu bezpečnostních složek nesouhlasí s tvrzením, že by tehdejší komunistický šéf, který si pletl brojlery s bojlery a dráždil jej Václav Havel, nebyl jako řečník ve srovnání se současnými politiky na tom zase tak špatně. „Ovšem uznávám, že pohled veřejnosti může vyvolávat dojem, že někteří poslanci či politici zamrzli v období před rokem 1989. Například premiér Andrej Babiš neumí česky stejně jako Miloš Jakeš. Pak vzniká jakýsi odlesk, že všichni poslanci ve Sněmovně jsou stejní a působí jako Jakeš, což je ovšem mýlka,“ konstatuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Pavel Žáček. 

NAHRÁVKU Z VYSTOUPENÍ VYVEZL DO FRANCIE I ČLEN ÚV KSČ

Pane doktore, čím vás jako historika i po 32 letech šokuje legendární projev bývalého tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který přednesl v pondělí 17. července 1989 na Červeném Hrádku, který spadá do městské plzeňské části?

Veřejnost se mohla naprosto bez cenzury přesvědčit, jaký aparátčík stanul v čele strany. Lidé viděli, že král je úplně nahý i bezbranný a s ním i celé ÚV KSČ. Když se hovoří o Jakešově projevu, tak si každý vybaví humorné vystoupení plné neobratných  formulací a zvláštní mluvy. Jakeš ale v projevu otevřeně zhutnil, že komunisté neví, jak dál a jejich nejvyšší kádr ve své roli selhal. Každý tak postřehl, že jeho prosincové jmenovaní v roce 1987 do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ byl omyl a ze strany Sovětů obrovský přehmat.

Vzpomenete si, co jste si pomyslel, když jste jej slyšel poprvé?

Samozřejmě, že jsem se jako všichni ostatní smál a říkal si, že Jakeš je hlupák, který neumí ani česky. Prezentoval se stranickou hatmatilkou, do níž vsunoval svoje zkratky. Působilo i komicky, jak některé přeřeky opravoval a nahrazoval je jinými výrazy, což bylo kolikrát ještě mnohem trapnější. Později jsem si z pohledu historika uvědomil, že v projevu obhajoval svoji neschopnost. Neuměl vzdorovat tlaku, který přicházel jak z Východu, tak i ze Západu. Jakeš po svém vyjádření ztratil podporu i u Státní tajné bezpečnosti, která se stavila velmi rezervovaně k úkolu vypátrat, kdo stojí za únikem nahrávky ze stranického aktu. Vrcholem ztráty loajálnosti se stal jeden ze členů ÚV KSČ, který projev vyvezl do Francie. Příliš se o této zradě nemluví, ale v archivních pramenech je dochovaná.

Když pomineme už zmíněné humorné a neobratné formulace Jakešovy rétoriky, pak skutečně zjistíme, že je vystoupení bylo plné kritiky socialismu. Kde se v něm do té doby vzala tak nevídaná sebereflexe či prozření? Dokonce se pustil i do sovětských vesnic a tvrdil, že nedosahují úrovně českých obcí. Myslíte si, že mohl reagovat i na události v Polsku či Maďarsku, anebo na tehdy šest neděl starý masakr z pekingského náměstí Nebeského klidu v Číně?

Revoluční vývoj v Maďarsku v projevu jistě zohlednil, určitě se nechal ovlivnit i přestavbou, která tehdy byla v plné proudu. Ale jinak jeho rétorika byla výrazem plného zoufalství. Nebál bych se říci, že Jakešův projev byl jeho životní politickou prohrou. Jako aparátčík celý život budoval komunistický systém, včetně ekonomiky a zemědělství. Zaváděl ho také do praxe. A najednou přiznal, že vše, co budoval, pro co žil, nefunguje. Přiznal svůj naprostý debakl. Prostě, že socialismu není životaschopný.

Jaký ohlas měl Jakešův proslov u stranických kádrů?

Už během projevu byli straničtí funkcionáři na aktivu v šoku a v duchu se chytali za hlavu. K veřejnosti, která Jakeše dávno nebrala, se přidali i kádři. A to se později pozitivně promítlo i do událostí, který vypukly v Listopadu 1989.

Přesto se jeho vystoupení objevilo ve večerních zprávách, i když jen krátce.

Ano, ale jen tak, aby nebylo nic slyšet. Byl tam záběr na Jakeše, jak řeční u pultíku a pak byl puštěný potlesk. Nic víc tehdy soudruzi do Československé televize nepustili. Lidé se s projevem seznamovali až z nahrávek, které se po zemi šířily.

Původně mělo jít o neformální projev na stranickém aktivu. Nakonec se z něj stal hit, dokonce v seriálu České televize Vyprávěj mu je věnován i jeden díl. Autorem nahrávky je údajně bývalý televizní technik Petr Smrčka. Pro Lidové noviny v roce 1998 řekl, jak mu po pár Jakešových větách bylo jasné, že jde o něco mimořádného, a tak zapnul video. Jak se show dostala do Svobodné Evropy?

Existuje několik zdrojů, jak se dostal do Svobodné Evropy a na Západ. StB dokonce vyšetřovala tři desítky lidí, která měla nahrávku šířit a vyvážet. Jedním z nich byl už zmíněný člen ÚV KSČ, který ji dopravil do Francie, což potvrzuje i zpráva od důstojníka StB Miroslava Chovance. Archivy ale skutečně ukazují, že autorem nahrávky jsou opravdu bývalí technici tehdejší Československé televize.

Pověstná se stala i pasáž o kůlu v plotě, který se později stal symbolem Sametové listopadové revoluce v roce 1989. „Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, podívejte – lid to žádá! A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě.“ Naznačoval podle vás, že se hroutí systém?

Ano, šlo o zvláštní typ sebereflexe, kdy vyjádřil, jak je ÚV KSČ osamocený. Léta byli vrcholní představitelé zvyklí, že podpora přicházela ze závodních organizací, prostě zespodu. A najednou stranické organizace mlčely, čímž dávaly najevo, že k ústřednímu výboru ztrácejí respekt. Jakeš vlastně přiznal, jak spolupráce s organizacemi skřípe. A měl pravdu, jejich podpora prostě nepřišla.

NA ZAGOROVÉ UKÁZAL, JAK BUDE ODPŮRCE DEHONESTOVAT

O tehdejší vládě se zmínil jako o pekařích a řekl, že v kapitalismu nikdo neřeší, jestli je chleba, anebo nikoli. Nezaráží vás, že fanatický zastánce socialismu si bere vzor z třídního nepřítele? Jakeš tehdy doslova řekl: „Víceméně jsme za všechno jakoby odpovědní. Není chleba, co dělá vláda, jaktože není chleba, co dělá strana, jak to řídí, že nejezdí chleba? Ptá se někdo v kapitalismu na takovouto otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne spojovat svou vládu, že pekař neuměl ... neupek chleba. Kritizujou pekaře.“

Je zapotřebí si uvědomit, že představitelé ÚV KSČ často cestovali na Západ, ale létali také do zámoří, tedy do USA i Kanady. A tak viděli, jak tam zásobování funguje v reálu. Měli strach, aby tady nenastala situace jako v Polsku, kde nebyl chleba a dělníci se proti režimu vzbouřili. Konfliktu s dělnickou třídou se báli. Proto ke konci osmdesátých let už čelní funkcionáři připouštěli určité prvky kapitalismu, ale socialismus do jisté míry chtěli zachovat. Dokonce připouštěli, že vedle státního by mohl existovat i soukromý sektor.

Historik Jan Kalous pro Český rozhlas Plus řekl, že Jakešův proslov byl reálným popisem tehdejší situace, ale způsob, jakým vše prezentoval, byl naprosto neuvěřitelný. Proč podle vás zvolil takovou formu?

Osobně jsem přesvědčený, že Jakeš se na různých stranických aktivech vyjadřoval stejně, ale jeho rétorika se z nich k veřejnosti nedostala. Aparát do té doby vše ohlídal a chránil ho. Myslím si, že tajemníkovy morální vlastnosti a nedostatky byly pořád stejné, a to bez ohledu na skutečnost, kde řečnil. Širší stranická veřejnost ale byla na Červeném Hrádku zděšena, ale Jakeš mluvil tak, jak situaci cítil.

Jak bylo vůbec možné, že stát vedl člověk, který si pletl brojlery s bojlery? Tehdejší nejvyšší komunistický funkcionář se ztrapnil, když si udělal exkurzi do zemědělství: „Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím, měli jich asi deset tisíc těch brojlerů a měli sedm prasat, no.“ (Jakeš místo označení zvířete brojler použil výraz pro ohřívač vody bojler – pozn. red.).

Jakešovo vyjadřování je výrazem a důsledkem stranické kádrové politiky. Jasně ukazovala, že jeho kariéra žádné vysoké IQ nepotřebovala. A to se netýkalo jen generálního tajemníka. Kádři prostě rostli v sytému, kde bylo klíčové, aby z nich byli prvotřídní kývači a vůbec nepřemýšleli. Hájili jen ideologii a jestli řekli nějaký jiný výraz než měli, nevadilo. Primární bylo, aby jejich rétorika obsahovala marxismus-leninismus, jemuž už nyní rozumí v Poslanecké sněmovně jen zákonodárci KSČM. A po srpnové invazi v roce 1968 zase záleželo, aby straníci souhlasili se sovětskou okupací a podporovali ji, což Jakeš vrchovatě naplňoval. Ve své funkci ale jednoznačně selhal, nebyl na ni vůbec připravený.

Řečník zmínil i disidenty a umělce, kteří na konci června čerstvě podepsali protirežimní petici s názvem Několik vět. A tak zazněl nesmrtelný výrok: „No tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno. Ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další! Ne 600, milion! Dva miliony berou! Jandové a jiní…“ Jak hodnotíte tuto poznámku?

Jsem moc rád, že jste zmíněnou pasáž zmínil. Mnoho lidí se jí pouze baví. Jenže ona v sobě obsahuje kruté upozornění, že Jakeš nebyl jen popleta, jak mohl působit. Jasně deklaroval, že kdo zradí, tak bude veřejně dehonestován a klidně vyzradí veřejnosti i citlivé informace, které měl k dispozici od StB. Neštítil se zasáhnout kritikům do jejich životů, soukromí a chtěl proti nim popudit populaci, aby věděla, jak velké peníze si na tehdejší dobu vydělávali. Šlo o štiplavou a cílenou poznámku se záměrem odpůrce znemožnit.

Jakeš nebyl příliš nakloněn Gorbačovově přestavbě. V projevu se ale o ní zmínil, když pravil: „To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu.“ Lze z těchto slov vycítit určitou její kritiku?

Ano, mám stejný názor jako vy. Je paradoxní, že Jakeš se proti přestavbě tolik vymezoval, snažil se ji všemožně brzdit a oddalovat, ale kdyby nepřišlo určité uvolnění, nikdy by jej Michail Gorbačov nejmenoval generálním tajemníkem partaje. Jednalo se ze strany Sovětů o jakýsi kompromis. Moskva nestála o rigidníhio radikála Vasiľa Bilaka a nefandila ani reformistům, které pro ně představoval Lubomír Štrougal, bývalý premiér. Jakeš vládl s podporou Gorbačova, ale jakmile mohl, spojil se s jeho slabou opoziční garniturou a snažil se jít proti němu.

DUBČEKA POVAŽOVAL ZA ZRÁDCE, HAVEL MU ALE VADIL VÍCE

Neopomněl zmínit ani pozdějšího prezidenta Václava Havla. I když moc ztrácela na síle, Jakeš stále ukazoval její aroganci jako v případě, kdy tehdejší ministr zahraničních věcí Spolkové republiky Německo Hans-Dietrich Genscher oslovil československé komunisty, kteří stáli v čele státu, aby umožnili cestu disidentu Václavu Havlovi na předání ceny německých knihkupců. Jakeš v kulturním domě tehdy oznámil: „Pan Genscher o to požádal a my jsme to vyslechli, no a nechali bez odpovědi. Řekli jsme: zvážíme, no, co se budeme o takové věci tam hádat, to je naše záležitost, jestli to uděláme, nebo neuděláme. No je jasný, že ho tam nepustíme, prostě.“ Co si o takovém jednání museli pomyslet na Západě?

Logicky museli být zděšení. Pro Jakeše byl Havel po ideologické stránce nepřítel, a to větší než Alexander Dubček, jehož považoval za eurokomunistu a za velkého zrádce. Havel měl navíc v té době být ještě ve vězení, ale v květnu 1989 byl podmínečně propuštěný za takzvané pobuřování při Palachově týdnu. (Havel byl v únoru 1989 odsouzen na 9 měsíců – pozn. red.). Jakeše doslova dráždil. Ale Havel představoval pojítko mezi Západem a vládnoucí komunistickou garniturou. Funkcionáři potřebovali udržovat s vyspělými státy kontakt, a to kvůli ekonomické spolupráci. Západ s ní souhlasil, ale jen za předpokladu, že režim pustí politické vězně, na což nechtěl slyšet. ÚV KSČ si s tímto tlakem nevěděla rady. Na jednu stranu by systému ekonomická spolupráce se Západem vyhovovala, ale Havla čelní představitelé nikam pustit nechtěli. A také nepustili.

Havla se Jakeš ve svém vystoupení dotkl ještě jednou, když hřímal: „A máme-li tedy my, centrálně jako ÚV rozmotávat, to musíte vy pomoct, aby ten Havel pocítil, že ho lidé zezdola kritizují.“ Měli z něj vrcholní komunisté respekt?

Jednoznačně. Přesto Jakeš vsadil na komunistickou mašinérii, která se vždy řídila tlakem i podporou zespodu, a to už od padesátých let, kdy probíhaly politické procesy. Funkcionáři byli zvyklí, že celozávodní výbory a organizace vždy podpořily rozhodnutí ústředního výboru. Jenže ani tady žádná podpora nepřišla a nikdo zezdola Havla nekritizoval.

Ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie České republiky Miroslav Vaněk k 30. výročí projevu pro irozhlas.cz řekl, že v porovnání s dnešními projevy politiků na tom bývalý šéf komunistů jako řečník zase tak špatně není. „Kolikrát jsem si říkal, Jakeši, Jakeši, možná bychom se ti měli omluvit, protože projevy dnešních politiků si s tím projevem moc nezadají. A to ještě neslyšíme projevy, které by byly takhle odpíchnuté, že by ti politici nevěděli, že jsou snímáni kamerami v parlamentu. Myslím, že bychom slyšeli podobné projevy, možná ještě horší.“ Souhlasíte s ním, když jste navíc poslanec a působíte v Dolní komoře?

Některá vystoupení jednoho muže v hnutí, kde je sám, může rétoriku generálního tajemníka ÚV KSČ připomínat. Na druhou stranu musím říci, že představitelé jednotlivých stran se už naučili mluvit, a to platí i o komunistech, kteří už přestali používat marxisticko-leninskou rétoriku. Tedy alespoň při veřejných vystoupeních. Myslím si, že současnou a tehdejší dobu nejde porovnávat, a to ani ohledně mluvy. Ovšem uznávám, že pohled veřejnosti může vyvolávat dojem, že někteří poslanci či politici zamrzli v období před rokem 1989. Například premiér Andrej Babiš neumí česky stejně jako Miloš Jakeš. Pak vzniká jakýsi odlesk, že všichni poslanci ve Sněmovně jsou stejní a působí jako Jakeš, což je ovšem mýlka.

Přispěl podle vás Jakešův projev k rozpadu režimu?

Rozhodně. Už před ním neměl velkou podporu veřejnosti, ale po vystoupení ztratil veškerý kredit i u straníků, a to i na nižších pozicích. Jakešova neschopnost se tak ukázala v plné nahotě a národ viděl, jaký génius se dostal na post generálního tajemníka ÚV KSČ a co dokáže udělat za show.