U Jílkové: To mi kurva neříkejte! Ječel šéf spolku

Ve studiu byl přítomný ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který má za cíl vyřešit přeplněnost českých věznic. Dále stínový ministr rezortu Jeroným Tejc, soudkyně Petra Stará a šéf spolku Šalamoun John Bok.

Pro přeplněnost českých věznic, do kterých jsou mimo jiné zavíráni občané za to, že malují politikům na plakáty tykadla, vláda navrhuje řešení. Jedním z nich je dřívější propouštění vězňů na svobodu nebo možnost domácího vězení.

Dřívější propouštění by se týkalo pouze „prvotrestaných“. Dále by mělo obavy občanů zmírnit to, že jde o nenárokový návrh. Vězeň by neměl na propuštění po třetině trestu nárok, ale mohl by o ně požádat, což nezaručuje, že se dostane na svobodu.

O propuštění z vězení rozhoduje komise a ředitel zařízení, který všechny vězně zná a tak ví, zda by bylo vhodné či nikoli jej pustit mezi lidi. Navíc ředitelé věznic už mají zkušenost s tím, kdy vězeň pouze předstírá, že se napravil. Slib „já už budu hodný“ takové komisi skutečně nestačí.

Což soudkyně potvrdila, vyvrátila, že by ředitele věznic mohl někdo uplatit, neboť oni nesou odpovědnost a postavila se za návrh. Stejný názor měl i Bok, který je přesvědčen, že by pustili na svobodu někoho, kdo by pak spáchal trestný čin. Navíc ve věznicích sami nestojí o to, aby se jim ta vězni zase vraceli. Blažek tuto důvěru ve schopnosti vězeňské služby uvedl na pravou míru s tím, že je samozřejmě možné, že se jeden z dvaceti vrátí.

Před dvěma lety byla u některých trestných činů snížena sazba. Podle ministra spravedlnosti Blažka se však toto rozhodnutí v praxi příliš neosvědčilo, a tak by se měla výše trestů vrátit na původní. Blažkovi se nějak nechtělo odpovědět moderátorce Jílkové na dotaz, který ministr tento nepovedený návrh vytvořil. Nechtělo se mu říct, že se jednalo o jeho spolustraníka Jiřího Pospíšila. Možné propouštění po třetině trestu, které vláda navrhuje, by pak lehce kompenzovalo toto nevhodné předchozí řešení.

Bok s Tejcem vyjádřili přesvědčení, že je nutné najít systémové řešení přeplněnosti věznic. Prioritu by měli být především předcházení trestným činům.  Tejc navíc není nikterak nadšen z dřívějšího propouštění vězňů na svobodu, zatímco Bok s tím souhlasí. Potrestaný by tak totiž mohl dříve splatit kompenzaci poškozeným, což však může zvládnout dnes ve vězení, neboť je práce vězňům placena.

John Bok narušil poklidný průběh pořadu. Nedokázal totiž hodit za hlavu výrok jednoho z hostů zastupujících veřejnost, který uvedl, že za minulého režimu v 80. letech Valdická věznice vydělávala, zatímco dnes tomu tak už není. Tomu jaksi nedošlo, že v té době vězni pracovali zadarmo.

Věznice byla v dobrém stavu a vydělávala, protože tam všichni dřeli zadarmo a veškerý zisk připadl věznici a vězni dle Boka nedostávali ani slušně najíst. Nejde proto srovnávat tehdejší a dnešní stav věznic.

To vytočilo Boka do takové úrovně, že byl nepřehlušitelný a ve studiu se jednoduše řečeno rozčiloval. Skákal do řeči ostatním, nechtěl je pustit ke slovu a sem tam se ozval sprostý výraz, který se k veřejnému vystoupení zrovna nehodí. Doslova začal ječet na celé studio: „to mi kurva neříkejte! To mi rupne v makovici.“

A že John Bok ví, o čem mluví. Kvůli politickým názorům podepsání Charty 77, byl v 70. a 80. letech perzekuován Státní bezpečností. Mnohokrát byl sledován, vyslýchán i vazebně stíhán. V listopadu 1989 byl s dalšími zmlácen a vězněn v době, kdy vznikalo Občanské fórum.