Směřuje Česká republika k autoritativnímu režimu?

„V české ústavě je velký prostor, který může prezident využívat dle uvážení. To není na škodu, pokud tento prostor není zneužíván. My jsme ale svědky toho, že každý prezident republiky vytahuje boty více a více, a potom jeho nástupce pracuje s těmi vytahanými botami," okomentoval počínání českých prezidentů ústavní právník Jan Kysela na semináři ústavně-právního výboru sněmovny.

Problém spatřují ústavní právníci především v tom, že zde nefunguje žádná „záchranná brzda" proti krokům prezidenta na hraně či za hranou. Zákonodárci by měli jednat daleko rázněji, aby se hranice tohoto jednání neposouvaly stále dál a dál. Jestliže se prezidentovi nikdo nevzepře, stane se toto jednání součástí české politické kultury i ústavní zvyklostí, čímž se vzdálíme parlamentnímu systému. Ve chvílích, kdy se systém stává neakceschopný, vzniká „poptávka" po silném vůdci, upozorňuje Kysela.

Proti prezidentovi může Parlament vystoupit nejen žalobou pro velezradu, ale i žalobou pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Dle Kysely by se o to měli zákonodárci pokusit, přestože to bude náročné, neboť tuto žalobu je nutné podat pouze s podporou třípětinové většiny v Parlamentu, uvádí server České televize.

Děkan právnické fakulty UK Aleš Gerloch je přesvědčen, že problém tkví také v tom, že přímá volba hlavy státu byla zavedena bez dalších úvah na českých politickým systémem. Podle děkana měl být zaveden například i většinový volební systém politických stran do Parlamentu. Vedle toho měly být rozšířeny možnosti přímé demokracie na celostátní úrovni. Dohromady by tyto změny „téměř eliminovaly by riziko směřování Česka k autoritativnímu režimu."