Volby se nesmí uskutečnit. Rozhodne ÚS do pátečního odpoledne?

Soud návrh obdržel ve středu odpoledne. Teprve dnes se dostane na stůl Janů. Lidé budou vybírat nové poslance 25. a 26. října.

Pokud se na ÚS obrátí stěžovatel bez právního zastoupení, obvykle jej soudci vyzvou, aby si opatřil právníka, případně odstranil další nedostatky. Pokud výzva není účinná, ústavní stížnost skončí odmítnutím.

Návrh sepsaný na jedné stránce poukazuje na nerovné postavení malých stran v Česku. Pražskému hradu podle Československé strany socialistické "uniklo", že v Česku chybí zákon o financování politických stran a že jednotlivé strany nemají zaručen přiměřený prostor ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích. Proto se prý volby nemohou v říjnovém termínu uskutečnit.

"Je tu nedemokratický přístup k malým stranám jak ze strany sdělovacích prostředků, tak i státní správy," stojí v návrhu podepsaném Vojtkem.

Československá strana socialistická vznikla po únoru 1948 „obrozením" (tj. vyloučením demokratických představitelů a přizpůsobením linie strany Komunistické straně Československa) Československé strany národně socialistické.

Podpořila listopadový převrat v roce 1989 a poté se přihlásila k odkazu Československé strany národně socialistické; na jaře 1990 se sloučila s Československou stranou národně sociální v exilu. Oslabována vnitřními rozpory utrpěla v 1. svobodných volbách 1990 drtivou porážku, jíž ztratila dosavadní pozici na vnitropolitické scéně. Na podzim 1990 se od ní odštěpila pravicově orientovaná frakce, jež založila Národně sociální stranu – Československou stranu národně socialistickou. V letech 1991 – 93 byla součást politického hnutí Liberálně sociální unie, 1993 byla reorganizována v Liberální stranu národně sociální.

V roce 1993 se ustavila levicová frakce jako samostatná Československá strana socialistická.

Letos chtěli její zástupci kandidovat do Poslanecké sněmovny pouze v Olomouckém kraji, úřad však odmítl jejich kandidátku zaregistrovat a strana proti tomu nepodala řádné odvolání.

Každá partaj, která pokoří brány Poslanecké sněmovny, dostává od státu stálý příspěvek deset milionů ročně. Ta, která ve volbách získá tři procenta, dostává ročně šest milionů – a za každou desetinku procenta navíc pak inkasuje dalších dvě stě tisíc. Strop tvoří zmiňovaných deset milionů.

Jenže to pořád není dost. Na hlavu každého senátora nebo poslance dostává strana dalších 855 tisíc ročně. Na člena krajského zastupitelstva nebo zastupitele z pražského magistrátu 237 tisíc. Což přirozeně nijak nesouvisí s tím, že poslanci, senátoři a zastupitelé dostávají normálně plat (v případě ústavních činitelů vylepšený o štědré náhrady). A že stát hradí provoz Parlamentu, jakož i sídel krajských zastupitelstev, napsal server penize.cz.