Babišovo ANO chce měnit volební systém. Hrozí nám něco?

V Česku od počátku samostatnosti funguje poměrný volební systém. Ten se vyznačuje koaličními vládami a parlamentem, ve kterém existuje více relevantních stran. Právě slabé koaliční vlády jsou ale trnem v oku Andreji Babišovi.

"Kdybychom měli většinový systém, tak by to určitě urychlilo vyjednávání a měli bychom stabilnější vládu," prohlásil v minulosti Babiš na ČT.

"Pokud to Babiš skutečně prosadí, zmíním své nepřátelství vůči němu o půl procentního bodu. A povíme si natvrdo, že pokud někdo volá po omezení moci politických stran a přímé demokracii a současně teď Babišovi někdo nadává, že chce zrušit poměrný systém, pak ten někdo je pravděpodobně schizofrenik," reagoval na snahu hnutí ANO Pavel Hasenkopf. Většinový volební systém totiž například ve Velké Británii platil ještě v době, kdy neexistovaly klasické politické strany. Naopak poměrný systém je úzce provázán s politickými stranami.

Výhodou většinového systému je výměna vlády i parlamentu, je-li s nimi veřejnost nespokojena. Ten argument bychom neměli podceňovat: je skutečně tristní, když veřejnost ví, jací lidé tvoří politickou špičku a současně ví, že ať dopadnou volby jakkoliv, objeví se tam znovu. To byl nejsilnější argument Karl R. Poppera pro většinové volební systémy v demokracii.

Většina českých politologů většinový systém odmítá. Tvrdí, že je přenosný do zemí střední a východní Evropy asi jako pověstný anglický trávník. Prý by politická nekultura mohla vést k pokusům usurpovat moc nebo prosazovat jednostranná řešení, případně že by dvě velké a zkorumpované strany nikdo nedostal od moci.

Mají pravdu? Jisté to není. Zaprvé, česká společnost už není rozdělená nábožensky a národnostně, jak byla za první republiky. Jedinou faktickou dělicí osou je sociální konflikt. Většinový systém by tedy stěží vytvářel napětí, že se některé názory v parlamentu neuplatní.

Zadruhé, copak dnešní politická scéna není zkorumpovaná? A jak korupci odpomůže příchod pár poslanců nějaké nové strany? Zelení jsou názorným příkladem: strana jako jediná okamžitě odmítla nabídku milionu korun za ovlivňování zákona. Přičetla ji to veřejnost k dobru? Ani náhodou. Vadily jí zcela nekorupční, politické akce Zelených, píše rozhlas.cz.

Hlavně se ale zapomíná na to, že reprodukci stejných tváří ve sněmovně garantují kandidátní listiny s velmi malou možností dávat preferenční hlasy. Ve většinovém systému by strany tento trik k dispozici neměly. Myslí si snad někdo, že by starosta Prahy 5 Jančík vyhrál ve většinových volbách? Ne. Politici, kteří se znemožnili, by se do sněmovny nedostali. Ale nedostaly by se tam ani šedivé myši. Strany by musely hledat výraznější osobnosti pro 200 volebních obvodů, nejen dnešních 14.