Semelová přestřelila, její výstup v ČT byl moc i na KSČM

"Toto je zcela osobní postoj paní Semelové a co se mne týče, nesouhlasím s ním. Ohledně procesu s Miladou Horákovou a i jinými z padesátých let bylo dokázáno, že v daných podmínkách by se kdokoli přiznal k čemukoli," řekl serveru místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Nepředpokládá ale, že by Semelová byla za výroky o Horákové vyloučena ze strany. S názorem Semelové nesouhlasí ani komunističtí poslanci Vladimír Koníček a Kateřina Konečná.

"Když někdo zpochybňuje zločiny komunismu, tak to je potenciální zločin," řekl serveru poslanec za ODS Marek Benda. Také podle místopředsedy Sněmovny Petra Gazdíka (STAN) by měl výrok posoudit soud.

"Tento pořad s postkomunistickou poslankyní Martou Semelovou byl ukázkou projevu politické lůzy," uvedl v prohlášení zaslaném ČTK bývalý ředitel Národní galerie v Praze Milan Knížák. Předseda oblastního sdružení ODS pro Prahu 11 pak ostatní poslance vyzval, aby si od Semelové ve Sněmovně odsedli.

Z výroků Marty Semelové na ČT24: (dle Českápozice.cz)

O lidech, kteří nemohli za socialismu studovat: „Je možné, že takový případ byl, já ty případy neznám."

O agentech StB: „Podívejte se, každá země má určité vnitřní bezpečnostní složky, pokud byli lidé, kteří chránili ekonomiku této země, tak si myslím, že byli v plném právu. A abychom je dnes odsuzovali za to, že hájili zájmy země, je velmi nesprávné."

O povaze spolupracovníků StB: „V každé skupině lidí se najdou slušní lidé i ti horší. Nicméně spolupracovník StB pro mě není známka toho, že by to byl někdo neslušný."

O politických vraždách, lágrech: „To, co se dělo v minulosti, je potřeba vnímat tehdejším pohledem. Pochopitelně není to nic, co by člověka těšilo a z čeho by měl radost, ale myslím si, že tyto souvislosti historické, to rozdělení světa, to, že to bylo po válce a tak dále, to je potřeba vnímat také, takže radost z toho nemáme nikdo."

O popravě Milady Horákové: „Bylo to v té době, já to považuji samozřejmě za nešťastné, nicméně Milada Horáková se také přiznala ke všemu, ke své činnosti..."

O vynuceném přiznání: „Tak o tom dost pochybuju, že to byla vynucená přiznání, ale v každém případě je to, je to záležitost, která je smutná. Nemáme z ní nikdo radost."

O vstupu vojsk roku 1968: „Já bych to okupací nenazvala v žádném případě. Já bych to nazvala internacionální pomocí, která ovšem nám jako komunistické straně a komunistickému hnutí do budoucna udělala mnohé problémy."

O tom, zda se žije lépe v Severní, nebo Jižní Koreji: „Já jsem tam nebyla a nevím, ale myslím si, že v obou státech jsou problémy, jak v Severní, tak v Jižní, nakonec i v té jižní části jsou velké problémy, také kolem hladu."

Nejvíce obětí komunistické zvůle je podle Černé knihy komunismu v Číně, a to 65 milionů. Dalších 20 milionů přišlo o život v bývalém Sovětském svazu, po dvou milionech v Severní Koreji a Kambodži. V evropských zemích pod sovětským vlivem se oběti odhadují na milion. V Africe přišlo o život 1,7 milionu lidí, v Afghánistánu 1,5 milionu a ve Vietnamu milion. V Latinské Americe se zmiňuje 150 tisíc obětí.

"Musím jednoznačně odmítnout srovnávání fašismu či nacismu s komunismem. Je to naprosto, naprosto nesrovnatelné," řekla také Semelová.