Profesor Keller otevřeně o problémech EU i své kandidatuře. Proč v něm jiní vidí radikála?

EZ: Jste volebním lídrem nejsilnější levicové strany. Nepochybně je tak Vaším cílem volby vyhrát. Kdo je Vaší cílovou skupinou voličů?

V posledních letech jsem se v několika studiích zabýval nedobrou situací a nevábnými perspektivami středních vrstev. Mnoho autorů britské, francouzské, německé či italské sociologie se shoduje v tom, že zejména potomky dnešních středních vsrtev čeká výrazný sociální propad, pokud se existující trendy nezastaví. Podobná situace byla v Evropě ve 20. a 30. letech 20. století. Tehdy byli existenčně ohroženi zaměstnanci veřejného sektoru, ale i drobní podnikatelé a živnostníci. Víme, jak to skončilo. Mnozí z nich propadli statusové panice a uvěřili demagogickým vůdcům. Střední vrstvy jsou totiž oporou demokracie pouze v případě, pokud se jim daří poměrně dobře a pokud mají naději, že jejich potomci na tom nebudou hůře než rodiče. Tato důvěra se v Evropě postupně vytrácí, což považuji za hlavní riziko dalšího vývoje. Proto se chci v této kampani obracet především na střední vrstvy, ať už z věřejného, anebo soukromého sektoru. I když jejich zájmy mohou být v konkrétních případěch různé, v zásadě jsou na stejné lodi. A ta loď se potápí. V rámci jednoho malého státu s tím nic nenaděláte. Jediná šance je, zachránit budoucnost pro střední vrstvy na půdorysu celé Evropy.

EZ: Mnozí Vám vyčítají, že máte podle nich radikální názory a odrazujete středové voliče. Budete se snažit tento názor vyvrátit? Případně jak?

Pokud je přílišným radikalismem hájení zájmů středních vrstev soukromého a veřejného sektoru, pak jsem skutečně radikál. Středoví voliči jsou však na rozdíl od mých kritiků natolik přemýšliví, že je tento druh radikalismu určitě odrazovat nebude.

EZ: Vedete kandidátku ČSSD jako nestraník. To nemá sociální demokracie vlastní viditelnou a schopnou tvář, která by mohla převzít odpovědnost za vedení kandidátky?

To je otázka na sociální demokracii. Faktem je, že jsem na shromáždění ÚVV ČSSD získal od zhruba 150 přítomných delegátů téměř 93% důvěru. Nebrali mne jako někoho, kdo by byl sociální demokracii cizí. Zatímco předsedové přicházejí a odcházejí a vedení se střídá, já s touto stranou spolupracuji dlouhá léta. Tak vysoké míry důvěry si vážím a pokusím se sociální demokraty ani do budoucna nezklamat.

EZ: Jiný akademik, profesor Potůček, taktéž nestraník spolupracující s ČSSD, využil své kandidatury do Senátu i k vlastnímu výzkumu. Je pro Vás současná kampaň také zdrojem informací pro studium, nebo jste se "přes noc" stal čistě politikem?

Pokud se dostanu do Bruselu, nebude to pro mne tak obrovská změna, jak byste si mohl myslet. Zhruba posledních patnáct let vypadal můj pracovní rytmus tak, že jsem studoval literaturu z jednotlých zemí západní části EU, chystal si přednášky a jezdil pravidelně přednášet především do Francie, ale také do Itálie a Španělska na téma komparace sociálních systémů Evropy, sociální exkluze a krize sociálního státu. Pokud se do Bruselu dostanu, budu se chtít těmto problémům věnovat dále. Tentokrát nikoliv na akademické půdě, kde se problémy analyzují, ale tam, kde by se, jak doufám, měly řešit.

EZ: Nyní k politice EU. Nejdůležitější otázkou současnosti je, kam se unie vydá. Silnější integrace, status quo nebo krok zpět k čistě ekonomické unii. Jaká cesta je podle Vás ta pravá?

Když se ptali amerického sociologa Daniela Bella, zda je socialista, liberál, anebo konzervativec, odpověděl jim, že se cítí být liberálem v oblasti politické, socialistou v oblasti sociálního zabezpečení a konzervativcem v oblasti kulturních hodnot. Já jsem vzhledem k EU pro větší míru harmonizace (nikoliv pro unifikaci) například v otázce daní, pro jednotný postup například v otázce zahraniční politiky, ale zároveň pro maximální autonomii států i regionů v oblasti kulturní svébytnosti a svérázu. Pokud neprovedete určitou míru harmonizace daní, potom vám praktiky daňového dumpingu Evropu vcelku spolehlivě rozloží. Není natrvalo možné, aby chudší země lákaly na nízké daně investory a přetahovaly pracovní místa ze zemí bohatších, zvyšovaly u svých bohatších sousedů míru nezaměstnanosti a zároveň se dožadovaly finančních transferů, které jim naplní státní kasu, jež je prázdná mimo jiné právě v důsledku snižování daní. Tento závod ke dnu nemůže Evropa ve zdraví přečkat.

EZ: ČSSD sama razí spíš cestu silnější integrace. Bude ale v takové unii slyšet hlas malé země, jakou je Česko proti obrům v podobě Francie, Německa či Polska?

Z celkem 28 členských států je osm větších než my, má tedy i větší počet europoslanců. Zbylých dvacet středních a menších zemí má dostatek prostoru k tomu, aby vytvářely koalice a hájily společně své zájmy, pokud by usoudily, že jim větší země ubližují. Pokud by se Evropa rozpadla, obávám se, že žádný z velkých států by se zbytkem Československa takto trpělivě nejednal. Myslím, že jakousi historickou zkušenost s tím už dokonce máme.

EZ: Mezi zeměmi unie je propastný rozdíl v síle ekonomiky i v průměrných mzdách. Měla by být unie tím, kdo má tyto rozdíly vyrovnávat?

Není v silách EU vyrovnávat v krátkém čase rozdíly v absolutních hodnotách mezd anebo důchodů. Rozdíly jsou příliš vysoké. A pokud by se časem připojila Ukrajina, budou tyto rozdíly astronomické. Spíše by se mělo uvažovat o tom, jak například sblížit poměr mezi průměrnou a minimální mzdou v rámci jednotlivých členských zemí. Pokud máte minimální mzdu příliš nízkou oproti té průměrné (či spíše oproti mediánu), lze to považovsat za formu sociálního dumpingu, na kterou někdo doplácí.

EZ: Může vůbec fungovat společenství takto ekonomicky rozdílných států?

To se uvidí. V každém případě ale platí, že ekonomiky dosavadních členských zemí EU si jsou i přes veškeré rozdílnosti mnohem blíže než ekonomiky evropské ve srovnání s naprostou větišnou mimoevropských. Jestliže může fungovat jako celek Itálie se svými obrovskými rozdíly mezi severem a jihem, proč by nemohla fungovat Evropa. Tím spíše, že důvod pro soužití je v obou případech stejný. Je jím společná historie a kulturní blízkost.

EZ: Současná EU je sice ekonomicky rozdílná, ale kulturně úzce propojená. Měla by se unie otevřít i muslimským zemím? Mluví se především o Turecku, ale jsou zde i jiné země jako Albánie či multietnická Bosna a Hercegovina...

Myslím si, že s otevřeností vůči muslimským zemm by se mělo počkat až do doby, kdy budou i radikálnější muslimové tak tolerantní a natolik otevření jiným názorům a kulturám, jako byli a stále ještě jsou ve své většině Evropané. Na druhé straně bychom neměli zavírat oči před tím, že v mnoha evropských zemích sílí xenofobie, nesnášenlivost a pocit vlastní výlučnosti. Taková hnutí se formují vždy, když se velká část společnosti propadá do nejistoty, anebo dokonce beznaděje. To je další důvod, proč se všemi silami snažit zastavit úpadek středních vrstev, o kterém jsem hovořil úvodem.