Co tajili Klaus a Nečas? Šéf europarlamentu se rozpovídal u Moravce

„Ani v České republice není blahobyt rovnoměrně rozdělen."

Pokud budeme pro zjednodušení měřit blahobyt jako HDP na hlavu, tak musíme dát Martinu Schulzovi za pravdu.

Vyplývá to jak ze statistik Eurostatu, kdy z českých regionů jediná Praha dosahuje HDP vyššího než je průměr EU (v roce 2011 to bylo 171 %), ostatní regiony za průměrem zaostávají na rozmezí 63 až 73 procent.

Nerovnoměrnost ještě více vyniká ve srovnání ČSÚ, ze kterého vyplývá, že Praha vytváří téměř čtvrtinu celkového českého HDP, zatímco třeba počtem obyvatel srovnatelný Moravskoslezský kraj tvoří desetinu produkce.

„Já jsem hovořil s premiérem Nečasem jakožto předseda Evropského parlamentu a bylo tam 16 premiérů. Bylo to v Bratislavě, pozval nás tam Robert Fico a šlo to, dostat pro Českou republiku více peněz a my jako Evropský parlament jsme ve finále prosadili, aby regionální a strukturální fondy šly také do České republiky a to byla tehdy republika, kdy ani pan Nečas ani pan Klaus to neřekli veřejně."

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Bratislavského jednání se sice zúčastnilo 16 zástupců států, avšak v několika případech to nebyli premiéři. Navíc v době, kdy návrh finálně schválil Evropský parlament už nebyl ani Petr Nečas, ani Václav Klaus ve funkci, a neměli tak ani důvod veřejně takové skutečnosti oznamovat.

V Bratislavě premiér Slovenska Robert Fico skutečně zorganizoval na podzim 2012 jednání skupiny Přátel koheze, tedy sdružení chudších států, které podporují kohezní politiku.

Účastnilo se jej sice kromě Martina Schulze a dalších evropských politiků 16 zástupců evropských států, avšak nebyli to ve všech případech premiéři. Kypr, Řecko, Litva, Malta a Španělsko vyslalo jiné zástupce. Část výroku o „16 premiérech" je tudíž nepřesná.

Výsledkem schůzky byla deklarace, na základě které chtějí státy klást důraz na kohezní politiku.

Podle finální dohody schválené Evropským parlamentem bude mít ČR možnost v letech 2014–20 čerpat v rámci kohezní politiky 20,5 mld. euro. Tento obnos byl v průběhu vyjednávání navýšen a je označován za úspěch české diplomacie i proto, že Česko získává čtvrtou nejvyšší částku na jednoho obyvatele.

Návrh byl nejprve projednáván v únoru 2013 na Evropské radě. Po skončení Petr Nečas informoval o svém úspěchu v jednání, díky němuž získal o 900 mil. euro více oproti původnímu návrhu.

Evropský parlament však politiku definitivně schválil až v listopadu 2013, kdy už Nečas s Klausem nebyli ve úřadech, a oficiálně veřejně již tedy neměli důvod takové věci oznamovat.

„Česká republika teď už podnikla velmi důležité kroky, například přistoupila k fiskálnímu paktu, rozhodla se splňovat těch osm kritérií, která se tam stanovují."

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Česká republika ještě k fiskálnímu paktu nepřistoupila.

Vláda ČR v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou sice k fiskálnímu paktu přistoupila, avšak o její ratifikaci nebylo zatím rozhodnuto. Fiskální pakt totiž musí schválit obě komory Parlamentu ČR. Až poté se může hovořit o přijetí fiskálního paktu ze strany ČR.

Nejdůležitějšími body dokumentu je právě zmíněných 8 kritérií. Hlavní podmínkou je, aby strukturální schodek rozpočtu nepřesáhl 0,5 % HDP. Pokud je státní dluh vyšší, než povolených 60 %, může být schodek až ve výši jednoho procenta. Jestliže stát nebude plnit kritéria, mohou následovat sankce. Ty mohou dosáhnout až 0,1 % HDP. Všechny kritéria by měla být splněna do jednoho roku od ratifikace.

„Jak víte, Německo má euro, Rakousko má euro, Slovensko má euro, ostatní země jako Polsko nebo pobaltské země, Litva, Lotyšsko, Estonsko, ty už k tomu všechny patří, a v těchto zemích všude je nebo bude euro..."

Všechny jmenované země Euro buď mají, nebo se ho chystají v blízké době přijmout. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nejnovějším členem eurozóny se v roce 2014 stalo Lotyšsko. Estonsko přijalo Euro v roce 2011. Seznam členských států eurozóny lze nalézt na stránkách Evropské komise. Polsko a Litva Euro zatím nemají, jsou ale členy systému ERM II.

Žádný členský stát, který není v eurozóně, a to včetně Polska a Litvy, nemá předem stanovené datum, kdy do zóny vstoupí. Tyto státy musí nejdříve splnit tzv. Maastrichtská kritéria. Nejblíže k Euru, potažmo nejblíže ke splnění Maastrichtských kritérií, má Litva, jejíž přijetí je naplánováno na leden 2015.

„Například rozšíření 1. května 2004, kdy mimo jiné přistoupila do EU i Česká republika a to vedlo k velké hospodářské dynamice."

Hospodářskou dynamiku budeme posuzovat podle růstu HDP. Zaměřili jsme se na státy tzv. EU15, které byly součástí unie před rozšířením v roce 2004. U těchto států jsme porovnali jejich průměrný růst HDP před rozšířením a po rozšíření.

Průměrné HDP států EU15 před rozšířením rostlo v roce 2000 o 3,9%, 2001 o 2,1%, 2002 o 1,2% a 2003 o 1,2%.

Průměrné HDP států EU15 po rozšíření rostlo v roce 2004 o 2,4%, 2005 o 1,8%, 2006 o 3,1% a 2007 o 3,0%.

Rok 2008 již posuzovat nebudeme, jelikož v tomto roce propukla hospodářská krize a hospodářská situace tím výrazně utrpěla.

Můžeme tedy sice konstatovat, že po rozšíření EU v roce 2004 došlo k hospodářskému růstu v zemích EU15, ale nedokážeme jasně určit souvislost mezi oběma jevy a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Nedokážeme vyloučit, že by k růstu HDP došlo i bez rozšíření.