Zoufalství u Jílkové: Podívejte se, co může pomoct matkám samoživitelkám a lidem 50+

Podle statistik je každý dvanáctý Čech bez práce. Největší problémy uplatnit se na trhu práce mají matky s dětmi a starší lidé. Podle prezidenta Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jana Wiesnera je ale práce málo obecně.

„Nezáleží jen na věku. Mezi staršími lidmi je nezaměstnanost asi dvacet sedm procent, mezi mladými absolventy je to o procento víc," uvedl Wiesner a dodal, že rozumný zaměstnavatel si váží loajality a praxe a proto nemá důvod zbavovat se starších lidí.

S tím ale nesouhlasila Dana Hanusová, která patří do kategorie nezaměstnaných nad padesát. „Mám vysokou školu, práci přesto hledám marně. Podporu mám asi deset tisíc, nájem bez služeb ale dělá osmnáct tisíc. Brala bych jakoukoliv práci," popisovala svoji situaci divačka.

Problémy mají i ženy, které samy vychovávají děti. „Když jsem se po mateřské chtěla vrátit do práce, obchod, kde jsem pracovala, změnil majitele. Ten mi na rovinu řekl, že mě nepřijme zpátky. A když si prý budu stěžovat a trvat na tom, pěkně mi práci znepříjemní. Tak jsem to vzdala," přiblížila svoji zkušenost samoživitelka Irena Skalníková, která by velmi ráda pracovala třeba na zkrácený úvazek.

Řešením podobných problémů by podle ředitele odboru trhu práce Jana Karmazína mohla být takzvaná společensky účelná pracovní místa. „Úřad práce sepíše se zaměstnavatelem dohodu až na dvanáct měsíců a přispívá zaměstnavateli na mzdu konkrétního uchazeče o místo," popsal princip programu Karmazín.

Podmínkou je, že zaměstnavatel nesmí dlužit peníze na daních, sociálním a zdravotním pojištění, a musí vyplnit žádost. Samotný schvalovací proces pak podle Karmazína není náročný ani příliš dlouhý. Zaměstnavatel od Úřadu práce může získat příspěvek až patnáct tisíc. V případě lidí nad padesát pět let se pak může podpora vyšplhat až na dvacet čtyři tisíc.

Zaměstnankyně poradny Aperio, které se zaměřuje na pomoc samoživitelkám, ale upozorňují, že takto zaměstnaných lidí je jen minimum. Zaměstnavatelé prý mají strach z přehnané byrokracie. Navíc nejsou dostatečně informovaní. Větší osvětu zaměstnavatelů by uvítal i zástupce zaměstnavatelů. „Velké firmy mají svoje lidi, kteří se tím zabývají. Ale střední a malé podniky o takových programech  často vůbec neví," brání zaměstnavatele Wiesner.

Někteří diváci mají i přesto pocit, že stát v tomto ohledu nedělá dost. „Stát by měl dělat víc. Práci Čechům berou cizinci, kteří dělají za minimální mzdu. Když bydlí na ubytovně Ukrajinci po čtyřech na pokoji, mají jiné životní náklady než člověk, který živí rodinu," kritizoval situaci divák pracující jako dělník, podle kterého nemají úřady žádnou reálnou pravomoc.

„Vytisknou mi papír a pošlou mě do firmy. Tam mě nepřijmou. Chtěl bych od nich na papíru mít napsáno, proč přijali někoho jiného a ne mě. Dřív to bylo lepší, když byly zákony o příživnictví," myslí si divák pracující ve stavebnictví.

Ne vždy je ale vina jen na straně zaměstnavatelů. „O práci operátora ve výrobě na směny prostě není zájem, proto přijímáme cizince. Jsou práce, které už Češi dělat nechtějí. Ať už jde o pásovou výrobu, pomocné práce nebo uklízení," popisoval praxi další divák.

Řešením by podle Marksové byly investice, rozvoj ekonomiky a efektivnější pomoc státu. „Chceme úřadům práce vrátit důvěru. Teď jsou zahlcené například vyplácením sociálních dávek. Ale máme programy, které mohou lidem hledajícím práci pomoci. Potřebujeme navýšit počet úředníků, kteří by aktivně pomáhali klientům a nabízeli jim různé možnosti," popsala plány do budoucna ministryně práce a sociálních věcí.