Zaorálek to schytává za Tibet: Zrada a zbabělost, zní od opozice

Vicepremiér a šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek v prohlášení problém nevidí, neboť vychází z dlouhodobého stanoviska české diplomacie o uznání územní celistvosti čínského státu i z březnového prohlášení EU a Číny. Uvedl také, že prohlášení bylo věcí ministerstva zahraničí a vláda o něm nejednala. Lidovecký poslanec Ivan Gabal nicméně prohlášení vnímá jako "ekonomicky motivovaný a zacílený účelový postoj", který "není úplně v souladu s havlovskou tradicí zahraniční politiky této země".

Na to, že česká diplomacie dlouhodobě vyznává politiku jedné Číny, a to i ve vztahu k Tibetu nebo Tchaj-wanu, poukázal také předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik. "My toto respektujeme a nemyslíme si, že by byla na pořadu dne nějaká změna," uvedl na dotaz ČTK Kováčik.

Předseda ODS Petr Fiala označil za chybu oddělovat snahu o dobré ekonomické vztahy a obhajobu lidských práv. "Nejsem přesvědčen o tom, že nám pomůže v očích našich čínských partnerů nějaká zbabělá politika. Měli bychom trvat na svém a neotáčet o 180 stupňů to, co jsme dosud dělali," uvedl Fiala.

Ještě dál šel ve své kritice místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). "Zaorálek asi zapomněl, že Tibet byl k Číně připojen násilně, vojenskou akcí. Šlo vlastně o okupaci," uvedl. Prohlášení považuje za "rezignaci na hodnoty, jako je suverenita, právo na sebeurčení a lidská práva"."Stanovisko Zaorálka k nezávislosti Tibetu je kapitulací a zradou lidskoprávně založené zahraniční politiky," prohlásil předseda Strany zelených Ondřej Liška. 

Z hlediska mezinárodní suverenity Tibet v průběhu své dlouhé historie prošel nejrůznějšími etapami vývoje. V čase budování tibetské říše byl Tibet vojensky silný se značnými expanzivními tendencemi. V 8.st. dokonce Tibet okupoval značnou část Číny, nakrátko se zmocnil i tehdejšího čínského hlavního města Si-anu. Příchod buddhismu však Tibeťany přeměnil z obávaných válečníků v mírumilovný národ, který nadále byl spíše terčem nežli strůjcem vojenských invazí.

Od 18. století až do začátku století dvacátého pak Tibet byl protektorátem Číny (také tento protektorát však byl mírovým svazkem spočívajícím víceméně v přítomnosti čínských vyslanců v Tibetu; Čína se nijak nepokoušela vykonávat jakýkoliv vliv na vnitrostátní a vlastně ani mezinárodní záležitosti země). Britská invaze v roce 1904 přiřadila Tibet do britské zájmové sféry – především s cílem omezit vliv Ruska a Číny v Tibetu (také však bez ambicí zasahovat do správy státu).

V souvislosti s pádem čínského císařství v roce 1911 Tibet oficiálně vypověděl ze svého území čínské vyslance a vyhlásil nezávislost, kterou si pak udržel až do roku 1951. V roce 1949 v Číně zvítězila komunistická revoluce. Nově vytvořená Čínská lidová republika jako jeden ze svých prioritních cílů postavila tzv. osvobození Tibetu a jeho znovu připojení k mateřské Číně. Již v říjnu roku 1950 čínské ozbrojené síly zahájily rozsáhlou invazi do Tibetu, informuje cestovatel.cz.