Vznikne status bytové nouze? Nová komise hodlá zatočit s ghetty

Komise, kterou vede náměstkyně ministryně práce Zuzana Jentschke Stöckelová, se bude scházet pravidelně. Častěji ale budou jednat pracovní skupiny. Zaměří se třeba na sociální práci, standardy sociálních bytů či dávky. Podle Marksové by část sociálního bytového fondu měly tvořit byty nové, které se postaví. 

Sociální bydlení v Česku neexistuje. Lidé v nouzi často končívají v nevyhovujících a předražených ubytovnách. Dostávají se do nich v poslední době také senioři. Celkem by v ubytovnách podle odhadů expertů mohlo žít kolem 100.000 osob. Výdaje na dávky na bydlení a počet příjemců strmě rostou. Zatímco v roce 2007 dostávalo doplatek na bydlení měsíčně průměrně 27.340 lidí a pobírali 1732 korun, loni stát vydával už 65.100 dávek a jedna činila v průměru 3608 korun. Předloni se na doplatek vyplatilo 1,67 miliardy korun, loni už přes 2,81 miliardy.

Ministerstvo práce už dřív navrhovalo, aby na sociální bydlení měli nárok lidé, kterým by radnice přiznala status bytové nouze. Stát či obce by jim pak měly pomoci se zajištěním či zprostředkováním bytu, k jeho udržení by přispěly dávky. Podle náměstkyně je nutné určit okruh osob, které by mohly tuto pomoc získat. Posílit by se měla i sociální práce přímo v rodinách či služby.

Psali jsme: Ubytovny čeká revoluce: Novela ohlídá dávky, ale i okna a WC  

Podle Lindy Sokačové z Platformy pro sociální bydlení by se neměl řešit jen problém ubytoven. Uvedla také, že by se komise měla přestat ohlížet na to, kdo si o pomoc žádá, ale zaměřit by se měla na to, v jaké situaci člověk je. Za vhodné považuje stanovit hranici příjmu a nákladů na bydlení.

Lidé z ghett vypadají na první pohled jako komunita, ve které panují stejné normy, hodnoty a postoje, které jsou odlišné od norem, hodnot a postojů většiny ostatních lidí ve městě. Tento pocit pozorovatele z venku bývá umocněn zejména tehdy, pokud je ghetto osídleno lidmi s nějakým vnějším znakem, který je silně odlišuje. V českých poměrech to platí zejména pro ghetta s převahou romských obyvatel.

Přitom obyvatelé ghett jsou strukturováni stejně nebo dokonce více než ostatní obyvatelstvo ve městě. Také ghetta mají své elity, střední třídu a spodinu.

V ghettech lze pozorovat dva protichůdné jevy. Chudí lidé se obvykle díky nižší schopnosti obstát na trhu práce tolik neorientují na osobní úspěch a útěchu a zázemí nalézají ve společném rodinném životě. (Ani ten ale nebývá harmonický - dlouhodobě nezaměstnaní lidé, bez úspěchů a osobního rozvoje těžko udrží rodinnou harmonii a pohodu.) Při hmotném nedostatku (někdy až boji o přežití) se však lidé snaží sebezáchovně domoci lepšího postavení a větší šance na úspěch na úkor ostatních. V ghettech proto často panuje vysoká konkurence. Zejména ti, kteří cítí, že patří mezi elity ghetta, se od střední třídy a spodiny v ghettu distancují a snaží se stýkat se spíše s lidmi s vyšším společenským postavením, tj. zejména s lidmi mimo ghetto.

V případě tzv. romských ghett je často považována hmotná nouze a nízké sociální postavení za aspekty tzv. romské kultury. Romskou kulturu lze spíše přirovnat k rodinným tradicím a obyčejům, které jsou každému jednotlivci generačně předávány a později přeměňovány podle aktuálních životních situací a nálad. Tvoří osobitou nadstavbu, originální pohled každé rodiny a člověka na život.

V českých poměrech však nevedou k zásadním hodnotovým a názorovým odlišnostem. Základní hodnoty lidí žijících v Česku jsou vesměs obdobné (potřeba hmotného zabezpečení, uspokojivé rodinné zázemí, zdraví, přátelství, slušné zaměstnání, popř. osobní kariéra, kulturní a společenské vyžití, atd.), liší se daleko více podle sociálního postavení a vzdělání než podle etnického původu, uvedl server ceskaghetta.cz.