Děkan FF: Lidé hru s komunisty hráli, režim nebyl držen násilně. Věznil desetitisíce lidí, vysvětlil mu Klíma

"Považuji to za nekorektní výtku. Podsouvat mi, že přikrášluji diktaturu, je nepoctivé. Dělám to, že vedle represivních prvků zdůrazňuji i formy osvojení diktatury, což přispívá k lepšímu porozumění tomu, jak diktatury fungovaly,“ řekl děkan během interview pro Plus děkan v reakci na předsedův postoj, že svými slovy relativizuje komunistické zločiny, a akorát přispívá jejich potenciálnímu opakování.

Pullmannovými slovy je nezbytně nutné popisovat nejen autoritativní formy státu, a to politickými procesy v 50. letech počínaje a následnými měkčími formy perzekucí konče, nýbrž i tehdejší společnost, která si k dřívějšímu režimu vytvořila jakýsi Stockholmský syndrom. Ostatně i to je důvod dlouhého a vesměs bezproblémového fungování komunistické totality.

"Zelinář v Havlově Moci bezmocných do výlohy vyvěsí heslo ‚Proletáři všech zemí, spojte se!‘, ale vůbec mu nejde o to, aby se proletáři spojili. Demonstruje tím loajalitu režimu, ale vůbec to neznamená, že ten režim chce podporovat,“ oponoval předseda.

Děkan uvedl, že se třeba prvomájových průvodů lidé účastnili z různých příčin, ale že na takovou praxi prostě sami přistoupili. "Jako historikové se to snažíme vysvětlovat. Nestigmatizujeme ani neomlouváme, ale vysvětlujeme, proč diktatura fungovala," podotkl.

Klíma se nicméně nechal slyšet, že režim přežíval díky moci StB a represivního aparátu, a že právě díky nástupu Michaila Gorbačova do vedení KSSS došlo k oslabení popřípadě i úplnému zrušení těchto složek, což pak mělo za následek kolaps tehdejšího systému. 

Předseda zároveň argumentoval potlačením hnutí Solidarita v Polsku v roce 1981, kdy režim neváhal nasadit armádu a uvěznit desítky tisíc lidí. "Takhle to fungovalo a žádná vůle lidu v tom nehrála roli,“ konstatuje Klíma.

Pullmann si ale i tak stál na svém, že komunistický režim nebyl držen pouze násilím. Kdo tvrdí pak, odvádí akorát medvědí službu.  

"Vidím to jako nebezpečnou věc ve vztahu k politice paměti: pokud 40letou zkušenost života v diktatuře redukuje pouze na odpudivou totalitu, tak je ve velkém nebezpečí, že ztratí své adresáty – kteří se pak obrátí k těm, kdo totalitu vykreslují v krásných barvách,“ tvrdí.