Děkan FF ÚK nevyvěsil transparent s Miladou Horákovu. Teď se kaje a pořádá veřejné slyšení

Podle informací dostupných v týdeníku Echo24 vyšla děkanovi FF UK před devíti lety studie nesoucí název "Konec experimentu", která se zabývá nechvalně známým obdobím takzvané normalizace, tedy krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a s ní spojeném konci procesu Pražského jara. 

Pullmann totiž patří mezi představitele revizionistické školy, jejíž učenci vycházejí z toho, že pro český komunismus byl typický konsensus většiny společnosti. Narážel zřejmě na fakt, že si KSČ ve volbách 1946 dokázala získat podporu 46 % voličů. Slovy historika nespočívá pád vlády komunistů v tom, že by se proti nim postavili lidé na odpor, nýbrž v převzetí rétoriky sovětského vůdce Michaila Gorbačova. 

Děkan se po kritice hájil tím, že on i jeho fakulta plní ctí památku oběti justiční vraždy Milady Horákové, a že se pouze v rámci piety rozhodli vyvěsit černý prapor. Ze vzniku celé kauzy obvinil Michala Gregoriniho z iniciativy Dekomunizace, který měl zveřejnit některé detaily interní komunikace v rámci školy.

Syn kontrarevolucionáře: "Je ostuda, že stojíte v čele Filozofické fakulty Karlovy univerzity."

Ačkoliv se Pullmann snažil vše uvést na pravou míru, moc si ale nepomohl. Syn prominenta kontrarevoluce 1968 Michal Klíma okamžitě zareagoval otevřeným dopisem, který je veřejně dostupný na serveru Fórum 24, a servítky si rozhodně nebral. 

Ihned v prvním odstavci poukázal na skutečnost, že děkanův otec byl vysoce postaveným komunistou, který dokonce působil na sekretariátu RVHP v Moskvě, a díky si mohl užívat dětství v prostředí tamní smetánky. Po pádu režimu mu nic nebránilo ve studiu vysoké školy, ba jej ani nikdo za jeho původ neperzekuoval.

To Klíma takové "štěstí" neměl, jelikož se narodil do rodiny prominenta kontrarevoluce roku 1968 (je synem spisovatele Ivana Klímy). Už ve škole se musel dívat na fotografie svého otce, jež visely mezi takzvaným nepřáteli systému, tedy pravicovými oportunisty. Nemohl se podívat ani do západních zemí, a to ani tehdy, když si opatřil devizový příslib, jelikož to nebylo v "zájmu" státu. Kdyby nebylo nebojácného ředitele gymnázia Rudolfa Fraňka, který si sám užil své jako vězeň terezínského ghetta, možná by ani nemohl vystudovat.

V případě zamýšleného studia humanitních věd měl však smůlu a zřejmě by se býval nedostal ani na techniku, kde ale opět narazil na dobrou duši, a to člena přijímací komise, který mu poradil, aby se nevyjadřoval k podmínkám vyloučení svého otce z KSČ v roce 1967. Jednalo se konkrétně o Jaroslava Klvaňu.

"Tento delší úvod píšu, abych odlišil naše výchozí pozice. Vy o té době píšete jako historik, který ji zažil jako malé dítě z prominentní rodiny. Já jako člověk, který v ní dospíval a žil. Humanitní vzdělání jsem jako dítě z disidentské rodiny získat nemohl. Proto tento text nemůže mít akademickou úroveň. Věřím, že to pochopíte," nastínil, proč zachází do těch nejpodrobnějších detailů svého života před listopadem 1989.

Klíma dále zmínil také Svobodnou Evropu, díky níž si mohl doplňovat chybějící vzdělání v oblasti historie, ekonomie a politologie, a na níž se doslechl také o zkušenostech československého exulanta přednášejícího v 50. letech v USA. Americkým studentům vůbec nešlo do hlavy, proč lidé souzení daleko za oceánem neměli obhájce. Na tento stav jsou čeští i slovenští občané zvyklí teprve tři dekády.

Kritikou nešetřil ani směrem k historikům, na něž se Pullman odvolává, a kteří údajně zmiňovali demokratický prvek stalinismu spočívající v tom, že dělníci pracující v továrnách získali možnost odsuzovat inženýry a posílat je na smrt. I takové argumenty zaznívají, jelikož stalinismus 30. let skutečně umoňoval neelitám útočit na elity. 

"Vzhledem k tomu, že citujete bez širšího kontextu, není jasné, zda zmínění historici svá tvrzení pronesli jako cynismus, sarkasmus, nebo zda je mysleli vážně," doplnil Klíma. 

"Co považuji za alarmující, je to, že tato tvrzení bez dalšího komentáře uvádíte vy, jako český historik, učitel a nadto děkan filozofické fakulty nejprestižnější české univerzity. Máme tomu rozumět, že tento pohled je vám blízký, že se s ním snad dokonce ztotožňujete?," zuřil a poukázal na to, že model, kdy by dělníci v továrnách rozhodovali o smrti svých nadřízených či komkoliv jiném, nemá s demokracií (Pozn. redakce: demokracii lze v Aristotelově pojetí vnímat jako absolutní vládu většiny, tedy její tyranii vůči menšině.) vůbec nic společného, a že by šlo o vraždu. Zmínil také, že za reálného socialismu docházelo k justičním vraždám nikoli s posvěcením dělnické třídy, nýbrž soudů ovládaných komunistickým aparátem.

Dále přešel k osobě Rudolfa Slánského, u něhož podle Pullmanna nebyly rezoluce z továren pouze zinscenované. "Co tím máte na mysli? Že se ve svobodné společnosti sešli spontánně lidé a napsali, že má být Slánský odsouzen k trestu smrti? Že k tomuto kroku měli lidé zprávy z nezávislých sdělovacích prostředků, aby mohli ke svému názoru informovaně dospět? Že vyšetřování probíhalo v souladu se zákony, to znamená, že se obvinění veřejně přiznávali ke svým údajným zločinům ze své svobodné vůle, a tedy, že rezoluce z továren byly přijímány na základě oprávněných reakcí na tato doznání?," pokládal Klíma řečnické otázky s dodatkem, že odsouzení byli ke svému přiznání častokrát donuceni. (Pozn. redakce: V podobném duchu hovořila konkrétně o osobě Milady Horáková i členka KSČM a někdejší poslankyně Marta Semelová.)

V blížícím se závěru rozhovoru zmiňoval také Pullmannův protiklad sociálních prvků a svobody slova, tedy situaci kdy například slovenský dělník v roce 1979 spíše ocenil předmanželskou smlouvu než právo se svobodně projevovat. Vadil mu nejvíc fakt, že děkan mluví o těchto dvou hodnotách jako o něčem, co se vylučovalo, což není pravda. Za minulého režimu čekala i běžná pracující třída na zájezdy, a to kolikrát i přes noc. To samé platilo o devizových příslibech. O davech, které ihned po převratu vzali hranice, nemluvě. Lidem tehdy nešlo jenom o hmotné věci, nýbrž o hodnoty. "Je ostuda, že stojíte v čele Filozofické fakulty Karlovy univerzity," dokončil Michal Klíma.

Na email redakce serveru EuroZprávy.cz, zda by měl děkan Pullmann zájem poskytnout podrobnější vyjádření, odpověděl Mgr. Daniel Soukup, Ph.D, proděkan pro přijímací řízení a vnější vztahy, že nikoliv. Informoval ale, že se FF UK chystá uspořádat veřejné slyšení mezi historikem a Klímou, jehož termín bude ještě upřesněn.