Dominik Hašek v den výročí zatčení hokejových mistrů světa: Zločiny komunismu si musíme připomínat

O osudech hokejové party hrdinů, kteří kromě dvou titulů mistrů světa, stejného počtu zlatých medailí z mistrovství Evropy dobyli i stříbro na zimních olympijských hrách ve Svaté Mořici v roce 1948, neměl Dominik Hašek dlouho tušení.

„Za totality se o nich nesmělo vůbec mluvit, nebyl dostupný žádný pramen,“ přiznává. Přesto o nich poprvé slyšel ještě za minulého režimu, a to na soustředění československé reprezentace. „Tehdejší asistent Stanislav Neveselý z ničeho nic někomu řekl: Ty jsi to prosvištěl stejně rychle jako Stanislav Konopásek, lépe by to nezahrál ani Vladimír Zábrodský.“ Hloubavému dvojnásobnému držiteli Stanley Cupu v NHL s Detroitem to nedalo a Neveselého se na rovinu zeptal, kdo jsout ti, o nichž mluvil: „Omlouvám se, ale ta jména, co jste říkal, patří nějakým hokejistům?“ Asistent Luďka Bukače tehdy Haškovi pološeptem vše vysvětlil. „Velká část z této party byla zavřená, ale nikde o nich nemluv.“

Hlas Toma Cruise o osudu táty dlouho nic nevěděl

Paradoxní je, že žádné vědomosti o tragickém příběhu hokejových šampionů neměl ani herec a dabér Gustav Bubník, jehož otec Augustin ve vykonstrovaném procesu vyfasoval 14 let. „Táta doma o této jeho hrůzostrašné životní kapitole vůbec nemluvil. Dozvěděl jsem se to zcela náhodou, a to až na střední škole. Otec byl pro mě vždy vzorem,“ přiznává Bubník mladší, který pietní akci u pamětní desky zorganizoval.

Dabér, který propůjčil hlas Tomu Cruisovi, svého otce obdivoval hlavně kvůli tomu, jak se se vším vyrovnal: „Tatínek byl schopen po tom všem normálně žít, smát se. Přitom než dostal s hráči amnestii od prezidenta Zápotockého v roce 1955 tak si odseděl a odpracoval krutých pět let v uranových dolech na Jáchymově, ve vazbě byl nelidsky mučen. Zažil peklo, ale vyrovnal se s tím obdivuhodně,“ neubránil se herec Bubník emocím, které byly na místě bývalé hospůdky U Herclíků, kde komunistická policie zatkla část hokejového národního týmu, dosti patrné a živé. A to i po sedmdesáti letech. Estébáci si později ještě došli pro Konopáska a slovutného brankáře Modrého, z něhož udělali vůdčí postavu protistátní skupiny.

Viditelně rozhozen byl při pietním aktu i Dominik Hašek. Stále nemůže uvěřit, že komunisté zlikvidovali úspěšné mladé lidi, a to jen pro to, že se novému režimu znelíbili. „Tady vůbec nejde o sport, ani o to, že ti kluci mohli vyhrát další tituly mistrů světa. Na celém příběhu mě děsí, že komunistická moc úplně zničila mladým klukům životy, udělala z nich vyvrhele a ještě je při výsleších mučili,“ kroutí hlavou Hašek. Ani Gustav Bubník někdy nemůže uvěřit, že se proces s hokejisty skutečně odehrál. „To snad nemá nikde ve světě obdoby, aby uprostřed civilizované Evropy si režim zničil výkladní skříň, kterou hokejisté byli. Vždyť republiku díky zlatým medailím tak proslavili, že jsme to doposud ani nedocenili.“

Určité síly si už nepřejí o bolševické zvůli psát

Hašek si neumí představit, že by se dostal do situace svých předchůdců. „Přijde mi to jako úplné sci-fi, kdyby třeba policie zatkla a rozmetala náš tým, který vyhrál olympiádu v Naganu.“ Bronzový gólman z olympiády v Turíně 2006 tvrdí, že je nutné o zatčených a vězněných hokejistech i dalších zločinech komunismu mluvit. „Mám totiž pocit, že se čím dál do popředí země dostávají určité síly, které chtějí tuto minulost zamlčet. Naopak je nutné hlavně mladým neustále připomínat, jaké hrůzy se tady děly. A já si velice vážím všech, kteří zvůli komunistů připomínají a píši o ní, byť to už někteří neradi v naší zemi slyší,“ rozohnil se Hašek, přezdívaný Dominátor.

Podobný názor sdílí i Miloslav Šeba, viceprezident Českého svazu ledního hokeje. „I když nás nyní trápí pandemie koronaviru, extraliga je zrušená a řešíme velké komplikace, zda se letos bude konat mistrovství světa v ledním hokeji, cítil jsem jako velkou morální povinnost na pietu zajít. Přijde mi to jako opravdu zlý sen, že komunisté zadupali do země tak skvělé hráče a bezvadné lidi, jejichž morální povaha by pro nás v současné době měla být vzorem.“

Ponurou náladu při pietním aktu, na němž nechyběla replika historické bundy, kterou oblékali v civilu mistři světa z pražského šampionátu v roce 1947, ještě rozjitřila zpráva, že právě zemřela Dana Zátopková, olympijská vítězka v hodu oštěpem z Helsinek 1952. „Táta se právě s ní a jejím manželem Emilem velice kamarádili. Sblížilo je Finsko, kde tatínek tři roky trénoval tamní národní tým a Emil v Helsinkách 1952 získal tři zlaté medaile a Dana jednu. Když jsem smutnou informaci volal mamince, tak jen řekla, tak už je Danuška také v nebi s naším tátou a Emilem,“ říká dojatě Gustav Bubník, jehož otec Emila Zátopka, který i s olympiádou v roce 1948 vybojal čtyři zlaté běžecké triumfy, spojovala podobná povaha. „Oba byli takoví buldoci, kteří si šli tvrdě za svým cílem.“

Přesto se v závěru hosté při pietním aktu zasmáli. „Tátu jsem uznával, ale nějak jsem si jeho velké úspěchy neuvědomoval, a tak když mně několik kluků nabídlo angličáky, neváhal jsem je okamžitě vyměnit za zlaté a stříbrné medaile, které jsem tátovi sebral z vitríny. Kamarádi totiž říkali, že angličáky vymění jen za opravdu něco cenného,“ vypráví Bubník mladší. Když to jeho maminka zjistila, nastal poprask. „Mamka mě nejprve seřvala, abych jí okamžitě řekl, jakým klukům jsem medaile dal. Pak okamžitě běžela za maminkami kamarádů a cenné kovy dostala zpět. Já jsem pak dostal takový nářez vařečkou, ža na něj nezapomenu.“ A co se stalo s těmi angličáky? „No, ty jsem bohužel musel vrátit,“ šibalsky se směje Bubník.

Příběh hrdinných šampionů míří na stříbrné plátno

Slavný hokejista Augustin Bubník, který byl po Listopadu 1989 poslancem za ODS, měl velký sen, a to, že by v domě v Pštrossově ulici obnovil zaniklou hodpůdku U Herclíků a přejmenoval by ji na hostinec U Mistrů světa. „Bohužel jsme s tátou zjistili, že dům patří italským vlastníkům a ti o nějaké přeměně na hospodu nechtějí ani slyšet.“ Přesto chce syn tátův odkaz i jeho parťáků zvěčnit, a to filmem. „Asi před dvaceti lety jsem napsal takový základ a teď se mi ozval jeden režisér a scénárista z České televize, že by osud hokejistů chtěli zfilmovat a dostat na stříbrné plátno. Celá parta by si to zasloužila a já pro to udělám maximum. Byli bychom rádi, kdyby premiéra proběhla v Českém olympijském domě při zahájení zimních olympijských her v Pekingu v roce 2022,“ přeje si Bubník, známý herec, který ale už dopředu popřel, že by ve filmu ztvárnil roli otce, nebo osud jiného zatčeného a vězněného hokejisty. „Možná před dvaceti lety ano, ale teď už na to nemám věk, ani figuru. A hrát někoho záporného v tomto filmu opravdu nemohu,“ vysvětluje Bubník.

Není pochyb, že parta hokejových mistrů světa si film v kinech zaslouží. A už nyní je jisté, že příběh o odvaze, statečnosti a touze být svobodný, dojme tisíce diváků...