Kdo ohrožuje demokracii? Ne komunisté, ale krajní pravice, varuje americká novinářka

Applebaumová vždy projevovala zájem o dění v zemích střední a východní Evropy. Těm teď momentálně vzkazuje, že by měly být navzdory všem chybám hrdé na vývoj po roce 1989, který prožila v Polsku, kde tou dobou psala pro The Independent a The Economist. Živě si pamatuje pád Berlínské zdi, a to právě proto že se 9. listopadu 1989 chystala psát o probíhající zahraniční návštěvě západoněmeckého kancléře Helmuta Kohla ve Varšavě.  

Když se Kohl dozvěděl, že je Berlín průchozí, přerušil probíhající setkání s polskými politiky, a odcestoval do něj. Applebaumová spolu s dalšími lidmi okamžitě sedla do auta a jela se na celou tu událost podívat. Nemohla uvěřit vlastním očím, když bez kontroly projela dříve ostře střeženým hraničním přechodem Checkpoint Charlie do vlastně už bývalého Západního Berlína. "Zapomeňte na to, zeď je otevřená, jeďte," řekl jim celník.

Dnes při příležitosti 30. výročí konce Studené války, která byla vyvrcholením boje západních i východních antikomunistických sil, Applebaumová varuje před novými ideologiemi, které ohrožují demokracii. 90. léta se obecně vzato nesla v duchu popularity pravicové a středopravicové části politického spektra. Levici si lidé v postkomunistické Evropě spojovali s předchozím zkrachovalým režimem.

Nicméně nic netrvá věčně. Prvotní euforii z pádu komunistického režimu vystřídalo ve všech bývalých východních, ale i západních zemích střízlivění. U nás začaly vyplouvat na povrch stinné stránky demokracie a v neposlední řadě také přechodu z centrálního plánování na tržní hospodářství. Zato pravici v Západní Evropě se začal zajídat překotný proces rozšiřování EU a s ním související otázka "likvidace" národních států. To zaselo kořeny vzniku nových druhů radikalismů, tentokrát krajně pravicových. 

Ačkoliv východ dodnes zcela nedohnal západ, dalo by se říci, že si žijeme nejlépe v celé naší historii. Applebaumová proto apeluje na celou postkomunistickou Evropu, aby byla na svůj vývoj po roce 1989 patřičně hrdá. Co se týče zmiňované krajní pravice a vypjatého nacionalismu, tak ty jsou v jistém smyslu vidět na obou stranách dnes už neexistující železné opony.

Země střední a východní Evropy mají pocit, že stále hrají druhé housle. Na západě se zase hraje na dodnes přetrvávající předsudky. Jako by Berlínská zeď pořád stála, byť v jiné podobě. Applebaumová ale vysvětluje, že Evropa už v podstatě není rozdělená. Rétorika maďarského premiéra Viktora Orbána se nijak neliší od šéfky francouzské krajní pravice Marine Le Penové. Legrační na tom celé je, že ačkoliv se s ní dnes už bývalý český prezident Václav Klaus fotil u piva jako s představitelkou jím sdílených euroskeptických hodnot, ona ve své kampani směřovala na voliče, kterým "berou práci" lidé z "divokého východu".

Nicméně zpět k věci. Zkrachovalý komunismus už dnes skutečně není ohrožením demokracie. Stačí se podívat na současnou KSČM, která by měla v očích zkušeného politologa spíše vzbuzovat soucit než obavy. Dnešní demokracii totiž nejvíc ohrožuje právě ten apel na nacionalismus a stále se prohlubující spíše kulturní než ekonomickou rozdílnost mezi dnes už neexistujícím západem a východem. Bát bychom se tedy neměli komunistů, ale nových pravicově populistických, euroskeptických a nacionalistických subjektů SPD Tomia Okamury a Trikolóry hnutí občanů.

Řešení by Applebaumová viděla zejména ve vzdělávání mladé generace. Ta už se na některé věci dívá jinak. Dřívější dobu si nepamatuje a názorová pluralita, jakož i multikulturalismus, feminismus, environmentalismus, LGBT práva už nevnímá jako hrozbu, nýbrž jako téma ke svobodné diskuzi bez předsudků. Je zajímavé, že právě před těmito věcmi varují někteří čeští disidenti a představitelé pravice. Nejsou vlastně oni tím ohrožením novodobé demokracie? O fake news a dezinformačních kampaních nemluvě.