KOMENTÁŘ: 70 let po smrti Horákové Babiš podporou od KSČM stále uráží oběti teroru

Jejich téměř stoletá existence nepřinesla nic dobrého. Komunistická předlistopadová partaj je synonymem utrpení a šikany národa. Kromě vražd nevinných obětí, bolševický systém okradl po Únoru 1948 schopné sedláky, kterým zabral při kolektivizaci hospodářství, živnostníky připravil o jejich obchody, znárodňoval majetek jiných a kdo projevil opačný názor, toho terorizovali a neváhali použít i fyzického násilí.

V zákoně o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.) se mimo jiné praví, že komunistický režim vládnoucí v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný a že KSČ byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou.

Ideologie i přes přidané písmeno zůstává stejná

Současná KSČM sice nikoho nevraždí, nebere živnostníkům jejich majetek, ale od své předchůdkyně KSČ se nikdy zcela nedistancovala. V plném rozsahu se za zločiny KSČ neomluvila. Tím, že si nynější komunisté do názvu přidalo písmeno M, se automaticky nezměnili či od původní ideologie neodstřihli.

Soudruzi se mohou za tyto řádky čertit, vztekat, ale to je tak jediné, co proti tomu mohou dělat. Pokud jim přijde normální, že jejich členkou je Marta Semelová, která dehonestovala památku paní doktorky Milady Horákové tím, že její přiznání označila za nevynucené, pak je jejich ideologie shodná s její předchůdkyní.

A to by si právě měl uvědomit Andrej Babiš, šéf vlády, která s KSČM uzavřela podpůrný pakt ostudně 27. června 2018, kdy si země připomínala 68. výročí od zavraždění Milady Horákové, kterou má na svědomí bolševický zrůdný režim, proti němuž bojovala. Menšinový kabinet ANO a ČSSD tehdy jmenoval prezident Miloš Zeman, jemuž nevadilo, že je opřen o komunisty.

Ministerský předseda si navíc s bolševiky před dvěma lety plácl v den, který je v kalendáři od roku 2004 označen za Den památky obětí komunistického režimu. Je nehorázné, že kvůli péči o volební preference se zapomene na ty, kteří kvůli svým názorům a přesvědčením trpěli a byli nelítostně perzekuováni. Podpora od komunistů nejde schovat za kampaň, účelovku či objednávku. Z korporace s nimi totiž pana premiéra nikdo neobviňuje, to je prostě neoddiskutovatelný fakt.

I kdyby komunisté měli na rukou krev jen Milady Horákové, kterou ve vykonstruovaných procesech nechali zavraždit jako jedinou ženu, je to důvod jimi pohrdat a nepodat jim ani ruku. Někdo může namítnout, že jsou demokraticky zvolení v řádných parlamentních volbách, a proto mají právo zasedat ve Sněmovně a ovlivňovat náš život.

Takové tvrzení neobstojí. Komunisté se své minulosti nikdy nezbaví, vražedné, zlodějské stigma z minulosti si ponesou na svých bedrech pořád. A buďme upřímní, existují jen díky benevolenci polistopadových politiků, kteří je nepostavili mimo zákon.

Ministryně financí jezdí škemrat do jejich sídla

Jak asi musí být perzekuovaným bývalým politickým vězňům, když vidí, jak ministryně financí Alena Schillerová jede do jejich sídla škemrat a podlejzat, aby komunisté podpořili vládní návrh na rekordní půlbilionový deficit státního rozpočtu?

Když už se nestydí s nimi vyjednávat, pak se sama paní ministryně staví do role jejich podřízených, když nedovede dojednat, aby oni přijeli za ní. Šlape si tak v přímém přenosu po své lidské důstojnosti. Dolejzat za komunisty, kteří způsobili generacím takové příkoří, je v roce 2020 neslýchané. Pro někoho ale ne, bohužel.

Ať je Andrej Babiš jakýkoli, jedno mu nelze upřít. Je to nesmírně schopný politik, člověk, jemuž je jedno, kolik hodin denně pracuje, zda je víkend či svátek, má skvěle propracovaný PR managment. Jeho hnutí ANO v předvolebních preferencích jasně dominuje, a tak by se nemusel bát ani předčasných voleb, po nichž by třeba už nemusel žádat, aby mu a jeho kabinetu šli rudí na ruku.

Pro pozůstalé, kterým komunisté v padesátých letech, jež jsou jednou z nejtemnějších kapitol našich dějin, zavraždili milované blízké, je těžké se smířit, že ministerský předseda je bývalý člen KSČ, navíc soud jej pravomocně uznal, že se zapletl s StB. Při 30. výročí listopadové revoluce se se skřípením zubů ještě dalo překousnout, jak vyjádřil obdiv k Václavu Havlovi, o němž řekl, že nebyl statečný jako on a na své členství v KSČ není pyšný, ale že se člověk s takovou minulostí klaní Heliodoru Píkovi, už je za hranou.

Československý generál, legionář a výrazná postava zahraničního protinacistického odboje, by musel být zděšen, kdo mu na twitteru vyjadřuje pietu. Jedna z prvních obětí komunistické justiční vraždy byla po Únoru 1948 nepravdivě obviněna ze špinonáže ve prospěch Velké Británie a další vlastizrádné a velezrádné činnosti, za což byl před 71 lety popraven.

Vlastizrádci, hřímaly vykonstruované soudy a teď i Babiš

Mimochodem označení vlastizrádci nepoužívali ve vykonstruovaných procesech u Píky, Horákové, Slánského jen KSČ, ale cizí není ani současnému šéfovi kabinetu Andreji Babišovi. Když totiž europoslanci, lidovecký Tomáš Zdechovský či Mikuláš Peksa, upozornili na premiérův možný střet zájmů, neváhal o nich letos v únoru říci, že jsou vlastizrádci. A méně inteligentní lidé pak oběma politikům i jejich rodinám vyhrožovali zastřelením či oběšením.

Babiš se sice decentně europoslancům omluvil, ale nedokázal se jich zastat před nenávistným davem, který jim přál za jejich přesvědčení a názory smrt. Dnes si připomínáme 70 let od vraždy Milady Horákové, ale rétorika u některých dnešních politiků zůstává úplně stejné jako užíval například fanatický generální prokurátor Josef Urválek. Také on hřímal, že Horáková se dopustila vlastizrady.

Co by rovněž těžko právnička Milada Horáková chápala, je vysoké číslo soudců a státních zástupců, kteří byli členy KSČ a dodnes jsou v justici po 31 letech od nabytí svobody aktivní. Bylo by dobré si uvědomit, že tito lidé zradili, pokud se neváhali spolčit se stranou, která potlačovala demokracii i svobodu slova a soudit se muselo podle jejich ideologie. Stále je v talárech několik stovek soudců, kteří s KSČ kolaborovali.

Možná si neuvědomují, jak morálně selhali, a tak nemají u delikventa, který odcizil třeba jen žvýkačky, právo moralizovat a poučovat jej. Ano, mnozí mohou říci, to si někdo hraje na hrdinu, když máme demokracii. Nikdo nikoho nepranýřuje, že tlaku KSČ podlehl, ale taláry by měli bez debat vysvléci. Ať jdou do soukromé praxe třeba jako advokáti, tam jejich selhání nebude tolik na očích. Je smutné, že jsme se dědictví z dob minulé nezbavili, byť už 16 let slavíme 27. červen Dnem památky obětí komunistického režimu.

Kdo tady rozdmýchával nenávist, soudruzi?

Co by Milada Horáková, která za každé situace bojovala za pravdu a nenechala se nikým zastrašit, vlastně naší současné společnosti říkala, jak by se na nás asi dívala? Možná by byla v šoku, jaká nenávist tady panuje, pokud někdo projeví názor, který druhému není po chuti. Rovněž by se jí nelíbilo, jak se bagatelizují lidé, kteří stejně jako ona bojovali proti komunismu a zřejmě by ji polekalo, jak mnoha lidem historie naší země nic neříká a smyslem jejich života je komerce a mamon.

Zarazilo by ji, jak může být Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, když s prokurátorem Josefem Urválkem, který nese odpovědnost za smrt Horákové a podílel se i na dalších desítkách justičních vraždách, měla hájit či sepisovat zákony namířené proti tehdejším disidentům. Ovšem nejvíce by nám jistě vytkla, že se málo pereme za svobodu a demokracii a málo děláme proti nenápadnému utahování šroubů. Je jasné, že Milada Horáková byla pro komunisty nepohodlná. Ti totiž nesnášeli, když někdo samostatně uvažuje, projevuje své názory a nebojí se říkat nahlas pravdu. A právě proto se neštítili paní doktorku sprostě zavraždit.

A komunisté, konkrétně Pražský krajský výbor KSČM,  mají tu drzost tvrdit, že připomínka popravy Milady Horákové rozdmýchává nenávist a důrazně se ohrazují „proti zkreslování a přepisování historické pravdy.“ Soudruzi, jen je dobré vám zdůraznit, že vaši předchůdci dali tuto moudrou a odvážnou ženu zavraždit. A na rozdmýchávání nenávisti stejně jako překrucování historie jste byli prvotřídní odborníci vy.

A titíž komunisté, kteří vyjadřují pohoršení nad tím, že se odkaz paní doktorky Milady Horákové připomíná, tak o ně se, vážený pane premiére, opíráte! Není vám stydno? Pokud KSČM nedáte vale, přestaňte se klanět zavražděným z vykonstruovaných procesů. Jinak urážíte Miladu Horákovou i další oběti rudého teroru!

Pro demokraty je paní doktorka nedostižný vzor

Dcera Milady Horákové Jana Kánská, která žije ve Washingtonu, odmítá, aby se její maminka stala jakýmsi patosem či byla glorifokována. Dovolil bych si s moudrou Janou Kánskou nesouhlasit. Milada Horáková je totiž pro demokraticky smýšlející lidi nedostižným morálním vzorem. Hájit pravdu za každé situace, říci svůj názor do tváře i mocným, projevovat denně svoji odvahu i statečnost, není přece žádné zbožšťování.

A my máme stále co hájit. Naštěstí. Demokracie a svoboda totiž není zadarmo a není nesmrtelná. Mohou se rychle vypařit, o což se někteří stále a pravidelně, byť potichu, snaží. Bez nich nemůže být člověk šťastný. To bychom si všichni, až dnes za Miladu Horákovou zapálíme svíčku, měli uvědomit.