KOMENTÁŘ | Babiš se zmohl jen na fráze. Lidem nedal naději ani plán

V jeho tónu byla znát neupřímnost. Premiér Andrej Babiš se sice v novoročním projevu snažil hrát empatického politika, ale realita je taková, že jeho vláda se k mnohým během koronavirové krize otočila zády a nechala je napospas krutého osudu. Když hovořil o podnikatelích a živnostnících, kteří kvůli covidu-19 museli zavřít a vyjadřoval jim lítost, mnohým zkazil sváteční večer.

Kompenzační bonusy jsou nedostatečné, a tak mnoho OSVČ ještě před silvestrovskou půlnocí dávno ukončily svoji živnost. A to přesto, že soukromníkům stále ještě v uších zní prosincový slib Babišova kabinetu o stoprocentní náhradě, která se však nekoná. Zřejmě šlo jen o příspěvek do silvestrovského veselí, které však už definitivně odeznělo.

Babiš musel nazdvihnout i armádu, které na oko za její obětavost a pomoc během pandemie děkoval, ale když si měl vybrat mezi ní a komunisty, tak ji neváhal podrazit. Neváhal jí z rozpočtu vzít 10 miliard korun, které doslova vyhandloval za podporu bolševiků, kteří mu na oplátku podpořili strašidelný státní rozpočet. A nyní před televizní kamerou teatrálně vojákům vyjadřuje vděk. Generálům muselo poděkování vlastně znít hanlivě, když se nemohou vyzbrojit moderní technikou a nedostatek financí jistě ovlivní i zahraniční bojové mise.

Jeho kabinet se otáčí zády i k celé veřejnosti. V době, kdy pandemie opět nabírá na síle a denní počet nakažených bohužel trhá rekordy, se z jeho týmu nenašel nikdo, aby národ uklidnil. Ministr zdravotnictví Jan Blatný mlčí a pouze vzkázal, že se nárůst čekal. Lidé jsou však už vyčerpaní, kromě existenčních starostí začínají mít i vážné psychické problémy. Bohužel Strakova akademie v současné době nedisponuje žádným ministrem, který by měl autoritu a v sobě kus sociálního cítění. Selhal i prezident Miloš Zeman, a proto tiše můžeme závidět sousedním Slovákům či Němcům, jejichž lídři umějí do svých rétorik vtěsnat duši a porozumění. Z úst tuzemských politiků vyvěrá jen chlad, zima a fráze. Andrej Babiš je toho zářným důkazem, což předvedl v novoročním projevu.

Premiér nepřizná, že národ do marasmu zatáhl on

Proslov naprosto postrádal jakoukoli státnost i gradaci. Premiér zopakoval vše, co už je dokonale známé. Sice se za komplikace omlouval, ale nedokázal chlapsky přiznat, že to byl právě on, kdo dostal národ do marasmu. Alibisticky zmínil, že nyní je těžké říci, jakým odborníkům v souvislosti s epidemiologickými opatřeními měla vláda naslouchat. Voliči, kteří mají dobrou paměť, si dobře vzpomenou, jak Babiš shodil v srpnu ze stolu návrh tehdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který chtěl zavést nošení roušek na veřejnosti. Jasně tehdy naznačil, že takový návrh se mu vůbec nelíbí. Bylo totiž před krajskými a senátními volbami, a tak se muselo hledět, aby hnutí ANO nepřišlo o preference. Proto tesknivá mluva o lidech, kteří infekci podlehli, není z Babišových úst vůbec na místě. Raději by na uvedené téma měl mlčet, alespoň by nepůsobil tak trapně a nejitřil duše pozůstalých.

Šéf vlády opět prokázal, že není schopen zemi z krize vyvést. V projevu nenastínil žádný konkrétní plán, nedal lidem naději. Neřekl, jak bude probíhat očkování, kdo a kdy vlastně přijde na řadu. To jsou věci, které zemi a její obyvatele nyní nejvíce zajímají. Všichni se už přesvědčili, že covid-19 opravdu není žádná chřipečka a všem jde o zdraví i o životy. Místo konstruktivní mluvy Babiš zvolil chaos a zmatek, kterým se jeho vládnutí v posledních měsících vyznačuje a pro tým ze Strakovy akademie je tak typické.

Je jasné, že pokud Andrej Babiš se svými ministry skutečně nezačne makat, čekají nás velká dramata. I Češi, kteří jsou proslulí svou holubičí povahou, mají svůj limit. Podnikatelé nemají daleko k občanským nepokojům a celostátní rebelii. Stát jim dal najevo, že je k nim lhostejný a jediné, co umí, je vytahovat represe. Ty do demokracie nepatří, pan premiér by si měl uvědomit, že čas pokročil a doba, kdy k autoritě stačila rudá stranická knížka KSČ či přátelství s StB, už naštěstí pominula.

Většině národa je totiž jasné, že Babiš není schopen své sliby splnit a na jeho PR už jsou občané alergičtí. S každým dnem, kdy pandemie zemi dusí, se jeho neschopnost projevuje a zvětšuje. Lídrem se člověk nestává tím, že zvyšuje na ostatní hlas anebo je zastrašuje zakleknutím. Koronavirová pandemie ukázala, že Babiš není žádný vrcholný manažer, ale obyčejný zmatkář.

Hovořit o seniorech jako o babičkách a dědečcích je z úst premiéra země nepatřičné. Mnozí z nich jsou moudří lidé, kterým takto familiérní označení vadí. Jsou to staré dámy a gentlemani. Babiš by se tak dobře vyjímal v Menzlově komedii Vesničko má středisková, kdy se postava, kterou hrál Zdeněk Svěrák, dozvěděla, že i doba se na obci změnila a občané se na ní oslovují už jinak. Mimochodem řada důchodců by Babiše za vnuka nechtěla, když je má za babičky a dědečky, byť jim věnoval pětitisícové rouškovné.

Neomluvitelné je, že v den, kdy si Česká republika připomíná 28. výročí svého vzniku, tuto historii premiér vůbec nezmíní. Je to zarážející a dokazuje to, že Babiš se do dějin nikdy jako státník nezapíše. Mluvit o skutečných hodnotách zřejmě žádné PR body nepřináší. Trochu úcty by si však země, které vládnete, jistě zasloužila, pane premiére.