KOMENTÁŘ: Krizi zvládne lépe semknutá společnost. Další polarizace není žádoucí

Rakousko nejprve vyhlásilo lockdown pro neočkované, následně ve světle rekordního nárůstu nákaz virem SARS-CoV-2 i lockdown plošný. V některých spolkových zemích Německa se neočkovaným zapověděla většina služeb, ve hře je omezení využívání veřejné dopravy. Omezení služeb a hromadných akcí hlásí Nizozemsko. Na Slovensku se neočkovaní nepodívají ani do obchodů. Výčet restrikcí není ani zdaleka konečný, vydal by na dlouhý seznam.

Také v České republice vláda v demisi zpřísnila omezení, když neočkovaným zakázala využívat prakticky veškeré služby a účastnit se kulturních či sportovních akcí. Nepokrytě přitom přiznává, že hlavním cílem je znepříjemnit neočkovaným život a donutit je k vakcinaci. Ta přitom - na rozdíl od plánů u jižních sousedů - zůstává formálně dobrovolná. Přiznejme si, že ve skutečnosti tomu tak není a mnoho lidí podání očkovací látky jako povinné nyní vnímá.

Význam očkování nelze v obecné rovině zpochybňovat, to není v žádném případě cílem tohoto textu. V historii zachránilo bezpočet lidských životů. Díky vakcinaci se podařilo vymýtit nebo alespoň dostat pod kontrolu tak závažné nemoci jako pravé neštovice či tuberkulóza. I v případě covidu-19 je zřejmé, že vakcíny zabránily úmrtí velkého množství lidí, především seniorů a chronicky nemocných. Zároveň bychom měli pokorně přiznat, že se naneštěstí nenaplnily původní senzační zprávy, které hovořily o zcela bezprecedentní, až čtyřiadevadesátiprocentní efektivitě některých anticovidových vakcín proti symptomatické nákaze. Právě upřímnost je totiž v boji s nejrůznějšími hoaxy důležitá.

Začátkem loňského října jsem upozorňoval, že pandemie je široký, nejen zdravotní problém. To se během uplynulých čtrnácti měsíců potvrdilo. Šířící se covid-19 si nevyžádal pouze velké množství životů, ale výrazným způsobem ovlivnil společnost a ekonomiku. V politické rovině se zásadní otřes nekonal a nedávné volby naštěstí nepotvrdily, že by v tuzemsku zesílily antisystémové nálady. Strany a uskupení, které se vůči systému vymezují, zůstávají marginální. Alespoň prozatím.

Stávající restrikce vůbec poprvé nepřistupují ke společnosti jako k celku, ale dělí ji na striktně vymezené skupiny, v zásadě na očkované a neočkované. Kategorie osob, které covid prodělaly, je jen dočasná. Po uplynutí půlroční lhůty tito jedinci nevyhnutelně spadnou mezi očkované, či neočkované. Podle nedávných sociologických průzkumů ale v české společnosti nachází přinejmenším 16 % lidí, kteří se očkovat nechtějí. V mladších věkových kategoriích je to ještě více. Je otázka, jak na aktuální nevybíravý tlak zareagují.

Škála důvodů, proč tito jedinci očkování proti covidu-19 odmítají, je zjevně široká, od zcela bizarních a iracionálních po takové, nad nimiž nelze s čistým svědomím jen mávnout rukou. Na jednom konci stojí stoupenci konspiračních teorií, na druhém osoby, které nemoc prodělaly a s ohledem na objektivně nízký výskyt reinfekcí soudí, že jsou dostatečně imunní. Není vyloučeno, že část z nich tlak na očkování vyhodnotí jako útok systému na právo nakládat s vlastním tělem. Výsledkem může být zvýšený zájem o konspirační teorie a růst radikalismu.

Tyto obavy posilují reportáže z aktuálních mnohahodinových front před očkovacími centry. Z úst respondentů zaznívají slova o nátlaku a přinucení ze strany státu. Liberálně demokratického státu, který v mnoha ohledech proklamativně pasuje osobní volbu a zodpovědnost jedince na jednu ze svých klíčových hodnot. Nucení k vakcinaci - byť ta může být pro mnoho lidí život zachraňující faktor - tedy v praxi oslabuje narativ, který patří mezi nosné pilíře současného zřízení.

V souvislosti s neochotou části populace podstoupit očkování proti covidu-19 se často zmiňuje krize důvěry ve stát a jeho instituce. Drtivý nátlak na neočkované a selektivní lockdowny ji však pouze dál prohloubí. Zůstává otázkou, zda je to adekvátní cena za dosažený výsledek. Jak upozornil sociolog Daniel Prokop, stávající restrikce totiž míří především na mladou, aktivní část společnosti. Seniorní populace, kterou je podle odborníků nutné doočkovat primárně, jelikož tvoří drtivě největší počet obětí covidu-19 a vyčerpává kapacity nemocnic, zapovězené služby využívá v mnohem menší míře. To potvrzují záběry z víkendových front: senioři v nich víceméně absentovali.

Pandemie není zdaleka u konce. Krom stoupajícího počtu mrtvých začínáme pociťovat i její další důsledky, například nezvyklou inflaci, narušení globálních dodavatelských řetězců a četné ekonomické problémy. Není vyloučeno, že jde o pouhou předehru hlubší a dlouhodobější krize. Z historie přitom víme, že velké krize usnadňuje státům zvládnout semknutá a soudržná společnost. Prohlubovat za této situace polarizaci je to poslední, co Česká republika potřebuje.

Autor je historik