KOMENTÁŘ | Neřešte Havlíčka, když vstává brzy. Pokud se stane další malér, budík zadrnčí už ve čtyři

Zadrnčí mu za ranního kuropění budík, sedne se si na postel, protáhne se, zahřeje jej vědomí, že během jitra procitl dříve než jeho boss Andrej Babiš a teprve porozmýšlí, čím dnes bude. Superministr Karel Havlíček vskutku nemá jednoduchá rána. Na ministerstvo průmyslu a obchodu se mu nechce, na složitá jednání ohledně dostavby pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany nemá náladu, úřadování na postu vicepremiéra by bylo nudné, tam byl před týdnem, nyní touží se podél dráhy provětrat a prozkoumat, co se na ní děje.

Ráno rozhodlo, dnes mám chuť být ministrem dopravy

Než se oblékne, má jasno: dnes bude ministrem dopravy, tam si užije plno vzrušení, téměř neustále se na železnici teď sráží vlaky, a tak bude vidět v terénu. Zase si u Babiše šplhne, protože ministerský předseda má rád, když jeho podřízení vyráží mezi lidi. Tweetování událostí z pohodlné kanceláře jej vytáčí a Havlíček to moc dobře ví, pochvala od předsedy vlády za noční výjezd i účast u železničního neštěstí v Českém Brodě jej hřeje ještě nyní.

Železnice je zanedbaná a hnutí ANO, které má ministerstvo dopravy v gesci už sedm let, se ke dráze chová macešsky. Dalo by se snad i říci, že ji ignoruje. Při současné sérii nehod a mimořádných událostí vycházejí na povrch neuvěřitelná zjištění, na některých tratí se používá ještě ruční systém, někde si dokonce sami rumpálem vyrábějí elektřinu. Žijeme skutečně v 21. století? Na dráze rozhodně ne!

A komfort nemají ani ti, kteří mají v rukou naše životy, jež jim svěříme v momentě, když si zakoupíme jízdenku. Strojvůdci jsou neuvěřitelně přetíženi. Například když dojedou na konečnou stanici, mají mnohdy jen tři minuty na to, aby přeběhli na druhý konec soupravy a znovu vyrazili. Ani s jejich odpočinkem to není valné. Mezi směnami mají nárok na šestihodinovou pauzu, ta je však psaná jen na papíře. Čas na oddych jim odčerpává třeba nenadálý posun vlaku, cesta na nocležnu, která tam i zpět zabere dohromady hodinu, ale i povlékání postele. Šest hodin se najednou smrskne na pouhé čtyři hodiny přestávky, což je prachbídně málo.

Přetížením strojvůdců se zřejmě hnutí ANO příliš nezaobírá a vládní politiky ani netrápí podstav v jejich řadách. Mašinfírů jezdí po republice devět a půl tisíce a do plné stavu jich chybí tři sta. Alarmující je rovněž fakt, že každý desátý je v důchodovém věku, do kabiny totiž usedají i strojvůdci, kteří už oslavili sedmdesáté narozeniny. A za stres, jemuž jsou vystaveni, i za velkou náročnost svého počínání, nejsou odpovídajícím způsobem zaplaceni. Vždyť v žebříčku výše platů podle profesí jsou až na 279. místě.

Pokud ANO zruší slevy, mohou se tím zachránit životy

Odkud ale pramení největší nebezpečí, jsou tratě, které mají zjednodušené řízení drážní dopravy podle předpisu Správy železnic SŽDC D3, tedy odpovídá za ně výlučně jen lidský faktor, jako tomu bylo v Perninku na Karlovarsku, kde se 7. července srazily dva vlaky. Ani zmíněné vlakové neštěstí, při němž vyhasly dva lidské životy, nezalarmovalo ministra Karla Havlíčka k větší aktivitě a hlavně kvalitnějšímu zabezpečení. Jeho výrok: „Nemůžeme se nechat přitlačit k unáhlenému řešení,“ svědčí o tom, že situaci snad nechce řešit anebo zřejmě nepochopil, o co jde. Zmatek na těchto úsecích nesoucí označení D3 způsobuje i takzvaná ohlašovací povinnost, která se liší podle toho, jaký den v týdnu je, nebo zda je víkend či svátek.

Hnutí ANO by mělo okamžitě se železničními tratěmi, které jsou odkázány výlučně na lidská rozhodnutí, neprodleně něco začít dělat. Rozhodně neobstojí konstatování, že nejsou peníze. Financí by bylo dost. Stačilo by, aby současný lídr přestal dělat populistickou politiku, která jim zajistí přísun hlasů a upevnění si vedoucí pozici v předvolebních průzkumech. Zrušte slevy na jízdném pro studenty i seniory, které od září 2018 prosadil premiér Babiš a státní kasu jen v roce 2019 vyšly na 5,78 miliard korun. Za dva roky se suma vyšplhá na 11,6 milirady korun. Pokud se tyto částky přestanou cpát do bonusů, pak i lokální tratě mohou být dobře zabezpečené.

A eventuální voliči hnutí ANO by se měli zamyslet, zda se jim tato sleva vůbec vyplatí, když je jejich život v ohrožení, pokud cestují po železnici, která nemá adekvátní zajištění. Potom by neustále proklamovaná sleva vyšla některé pěkně draho, zaplatili by za ni tím nejcennějším – lidským životem. Opravdu jsou, pane premiére, zmíněné finanční úlevy pro studenty a důchodce tím nejdůležitějším?

Bezpečnost na dráze není primární ani pro některé kraje, které dostaly pravomoc objednávat rozsah a parametry drážní dopravy a při zadávání parametrů preferují komfort cestujících před bezpečnostními prvky. Pro ně je důležité, aby frekvence železničních spojů byla pomalu tak stejně častá, jakou u pražské MHD. Proto dochází ke stresujícím situacím, že strojvůdce si ani nevydechne a hned musí zase vyjet. Také otázky luxusu ze strany objednatelů dopravy by měla být upozaděna. Zabývat se tím, zda je ve všech vlacích internetové připojení prostřednictvím wifiny či možnost promítat dětem pohádky, je až druhořadá, když železnice není na všech úsecích řádně zabezpečena.

Dráhu v předvolebních slibech vždy zastíní dálnice

Noční můrou i pro zkušené strojvůdce jsou výluky. Pokud se na trati objeví, musí narychlo prostudovat manuál a když na něm něco přehlédne, může dojít k obrovské tragédii. Tuzemští strojvůdci zatím pro tyto případy nemají takové technické zázemí, které by je jako jejich západní kolegy v této situaci před fatální chybou ochránilo a na eventuální přehmat ještě zavčas upozornilo.

Železnice už léta žije ve stínu automobilové dopravy. Když se blíží volby, politici vyrukují s pohádkou plnou dlouhých a kvalitních dálnic. Ano, na tyto sliby voliči slyší. A pokud si někdo náhodou vzpomene na vlaky, pak o nich mluví v souvislosti s jakousi rychlodráhou. O zabezpečení dráhy se ale doposud nemluvilo. Možná se to nyní změní, když železnici stihla vlna nehod a mimořádných událostí. Jak to s péčí o zdraví i ochraně životů budou politici ve vyžehlených šatech myslet vážně, ukáže až čas.

Vládní hnutí ANO se situací na železnici dlouhých sedm let příliš nestresovalo. Případná změna může přijít až nyní, kdy PR marketing upozorní, že může hrozit odliv hlasů. Pak je možné, že premiér vyrazí na obhlídky kritických úseků a začne slibovat, kolik peněz poputuje tam či onam. V současnosti si snad ani ministerský předseda neuvědomuje, co vše hrozí, když v klidu prohlásí, že ministr Havlíček přece nemůže řídit všechny lokomotivy a odpovídat za ně. Jeho sdělení zavání určitou arogancí a podtextem, že se vlastně nic neděje, protože občas nějaká souprava přece jenom v pořádku dorazí do své cílové stanice, a tak nechápe, proč by měl Havlíčka z funkce odvolávat. Lidem, kteří ztratili v havarovaných vlacích své příbuzné nebo se těžce zranili, mohou Babišova slova o tom, že ministr mašiny neřídí, znít dost cynicky.

Jedno je jisté. Železnice i celá doprava potřebují mít ministra na plný úvazek a ne šéfa, který spravuje ještě další prestižní resort v podobě ministerstva průmyslu a obchodu a k tomu ještě vykonává funkci vicepremiéra. Na dvou židlích se sedět nedá. Opravdu není v lidských silách lítat mezi dvěma klíčovými resorty a soustředit se na závažná rozhodnutí. A nedovede to ani superministr Karel Havlíček, byť je přesvědčen, že on to svede.

Kabinet si prostě neumí jasně stanovit své priority

Vládní koalice i s ČSSD si prostě neumí stanovit své jasné priority a hlavně nedokáže přiznat své chyby a vyvodit z nich personální odpovědnost. V čem je ale současný kabinet bezesporu mistrem, jsou výmluvy, jak za nic nemohou a vše svádějí na jiné, kteří ale nejsou kompetentní. S oblibou tak na toto téma figuruje už zlidovělý vtip, jak se Andrej Babiš vyvleče skutečně ze všeho. Do KSČ nechtěl, tam ho přihlásila maminka, členství v StB si vymysleli jeho řídící důstojníci, ze Slovenska do Čech se mu rovněž nechtělo, to zavinil Mečiar, do české politiky odmítal vstoupit, za to může ODS a Kalousek, o Čapí Hnízdo nestál, k jeho vybudování ho přemluvila manželka společně s dětmi a za různá opatření v souvislosti s koronavirem nemůže vláda, ale jen epidemiologové.

Právě zmíněný fórek, který kromě smíchu může přivodit i slzy, koluje zemí v různých obměnách, ale dokonale vystihuje, že kabinet se neumí k problematice postavit čelem, o čemž nyní svědčí aktuální situace, která panuje na železnici, kde hrozí další fatální selhání. Ale pokud by se zase něco na dráze přihodilo, což si samozřejmě vůbec nikdo nepřeje, pak stačí, aby si dvojministr nařídil ručičku na svém budíku už na čtvrtou hodinu ranní a odvolání mu nehrozí. Časné jiterní vstávání totiž u premiéra Andreje Babiše znamená, že ministr daného resortu je pilný, a tak, prosím, neřešte jeho rezignaci. Že jeho odbornost a práce v terénu už zase tak skvostná není, to šéf kabinetu až tak detailně neřeší. Mimochodem, zítra vstávám ve tři, tedy o téměř dvě hodiny dříve než pan premiér Babiš. Jaké ministerstvo mně asi svěří?