KOMENTÁŘ | Zeman v den výročí zapomněl na hrdiny 28. října, zatleskat se nedá ani premiérovi

Jednoznačně zůstal za očekáváním. Prezident Miloš Zeman se ve večerním projevu k 28. říjnu sice snažil být umírněný, přesto nedokázal být nad věcí. Naznačil, že vyznamenává lidi, kteří v životě dosáhli vysokých met, ale nelíbí se mu, když se někdo vymezí proti jeho výběru. Kritiky pak označil za jedince, kteří špiní práci jiných. Neodpustil si příměr zesnulého ministra kultury Pavla Dostála, že s domovnicí se nehádá. V den založení Československa by spíše mluvě hlavy státu měla vévodit noblesa a nikoli lidové vyjadřování.

Národ, který nyní úpí pod koronavirovou krizí, si nezaslouží, aby byl rozdělován. Zeman, který by za normálních okolností předával na Pražském hradě státní vyznamenání, ale koronavirová pandemie večer stornovala, by měl 28. října sjednocovat a působit státnicky. Zmínka o domovnici působí nepatřičně. Přitom se k výročí nabízelo plno témat, jak složit poklonu všem těm, kteří se vrhli do obrovské nejistoty, když na troskách monarchie vybudovali hrdý společný stát.

Bohužel nezmínil statečnost těch, kteří v dobách komunistické totality hájili odkaz Tomáše Masaryka a hlásili se k němu i pod úderem pendreků a proudem vodních děl. Nebáli se na protibolševických demonstrací v roce 1988 a 1989 říci svůj názor a dodali tak odvahu ostatním, aby o necelé tři týdny při Sametové revoluci svrhli nenáviděný komunismus. I v tomto se ukrývá obrovská síla 28. října, která však z úst Miloše Zemana zůstala zamlčena.

Prezident sice ocenil význam osobnosti a řekl, že si ocenění zaslouží i obyčejní lidé, o nichž se neví. Je dobře, když nejvyšší reprezentant ocení své občany, ale není to tak dlouho, co se jim vysmíval a tvrdil, ať neschopní podnikatelé zkrachují a umělci ať vyhladoví, protože s prázdným žaludkem vždy vytvořili svá nejlepší díla. V této pasáži si dost protiřečil. Byl to právě před měsícem prezident, který pošpinil práci schopných podnikatelů, živnostníků a umělců, o nichž se v době, kdy díky pandemii nemohou vydělávat, vyjádřil tak hanlivě.

V projevu rovněž Zeman opomenul vyjádřit se k současné koronavirové pandemii, aby podpořil národ. Říci, že před čtrnácti dny se o situaci zmínil a vzpomněl, že navrhl pokutovat občany, kteří restrikce nedodržují, je opravdu málo. Zvláště, když se vše mění z hodiny na hodinu.

Hlava státu nezmínila, jak je současný čas náročný na psychiku, jak to odpoledne uvedl premiér Andrej Babiš. I když svou rétorikou jasně předčil unaveného Zemana, nedá se ani ministerskému předsedovi zatleskat. Kdyby na sklonku léta nekladl důraz na předvolební preference a přistoupil by k restrikcím, nemusel by nyní děkovat lékařům, sestrám, učitelům za jejich výjimečné výkony, protože všichni by teď možná pracovali v normálních podmínkách. Je nutné zmínit, že to byl právě on, kdo se v létě nechoval příkladně, když odcestoval na dovolenou do Řecka, zatímco po ostatních žádal, aby volno trávili v domovině. Proto se Babišovi nedá věřit, a to ani v momentě, kdy se snaží být lidský a vyzývá k objímání blízkých.

Šéfovi vlády už prostě nejde důvěřovat, a to ani ve chvíli, když hovoří o dějinách. Je sice sympatické, že oproti Zemanovi si v tříminutovém proslovu vzpomněl na Masaryka, ale v podání člověka, který se zapletl s StB, zní vzdávání holdu prvnímu československému prezidentovi dost falešně a podivně. Byla to právě KSČ, jejímž byl Babiš členem, která se snažila o naprosté vygumování persony, jakou byl Masaryk. Byli to komunisté, kteří na protibolševických demonstracích mlátili lidi, kteří přišli oslavovat Masaryka a první republiku.

28. říjen 2020 se nemohl kvůli koronaviru navléci do obvyklého svátečního hávu. Lidé navíc nemají náladu ani slavit, když jim umírají milovaní. A mnozí si uvědomují, že vše mohlo být jinak, kdyby se neupřednostňovaly volby před dalšími restrikcemi, které mohly současnému maléru zabránit. Bylo by proto dobré, aby se premiér upozadil a nedráždil alespoň na vznik Československa nejistý národ, který si přetvářku nezaslouží.