KOMENTÁŘ | Zemanově pokoře nelze věřit. Apel na národ snižuje touha po výjimce na 28. říjen

Oblíbenou jedovatou rétoriku mimořádně odložil. Nikoho tentokrát slovně neosočoval, neironizoval či nezesměšňoval. Prezident Miloš Zeman v pátečním televizním projevu nalezl sjednocující tón, který z Pražského hradu jmenováním současné hlavy státu téměř vymizel.

Slova nejvyššího ústavního činitele však nemají velkou váhu. Národ přece nemůže věřit člověku, který sice horečně vybízí k dodržování restrikčních opatření, když je však sám stoprocentně nerespektuje. Jinak by nemohl v době karantény, kdy se nesmí shromáždit více než šest osob ve vnitřních prostorech, tvrdošíjně trvat, že chce 28. října předávat státní vyznamenání ve Vladislavském sále. Zřejmě si na slavnostní ceremoniál vymůže výjimku.

Proto se Zeman ani po pátečním projevu nemůže těšit autoritě i respektu, který stejně během sedmi let zcela pozbyl. Pokud by chtěl jít příkladem, musel by tradiční večer zcela oželet. Koronavirus číhá všude a žádná výjimka nezařídí, že by zrovna ve Vladislavském sále nezaútočil, a to zvláště, když vyznamenání přebírají starší významní lidé, kteří patří do nejrizikovější, tedy nejnáchylnější skupině, pro níž případné onemocnění covidem-19 znamená velké komplikace.

Výzva, aby ministr vnitra Jan Hamáček bděl nad tím, aby policisté pokutovali ty, kteří nenosí roušky či nerespektují restrikce, zní ze Zemanových úst ironicky. Pane prezidente, pokud vy se chcete shromažďovat v době, kdy ostatní nesmí, a pokud tak učiní, čeká je úřední popotahování, nemáte nejmenší právo morálně kázat. Škoda, že jste ve svém projevu nezmínil, kdo za současnou koronavirovou šlamastyku může. Ano, je to váš oblíbený premiér Andrej Babiš, který na sklonku léta odmítal uplatnit restrikční opatření, a to kvůli tomu, aby neutrpěly jeho předvolební preference.

Hlava státu se sice snažila nikoho nenapadat. Tedy kromě skupiny lékařů jako je kardiochirurg Jan Pirk či stomatolog Roman Šmucler, která na počátku měsíce žádala zrušit drakonická opatření. Přesto se v klidné rétorice mnohým vybavil týden starý rozhovor. V něm Zeman pohrdal krachujícími živnostníky i umělci a nedbal na skutečnost, že když mají majitelé kvůli koronavirové pandemii uzavřené provozovny, kina, divadla, je nemožné, aby se uživili. Je zapotřebí si uvědomit, že o veškeré úspory přišli už na jaře, kdy se do země zakousla první vlna infekce.

Kritici hlavě státu neodpustí ani v těžkých časech

Ani snaha o státnický projev nevygumovala bolestnou vzpomínku na vyjádření o neschopných podnikatelích či o umělcích, kteří mají vyhladovět, protože kumštýři s prázdným žaludkem vytvořili nejlepší díla pokaždé, když neměli na jídlo. Ironizovat lidi, kteří jsou na mizině, je nepřijatelné, zvláště když hradní rozpočet dostane finanční injekci z vládní rozpočtové rezervy ve výši 215 milionů korun.

I když se Zeman snažil vžít do role sjednotitele, málokdo mu uvěřil, že proměna nebyla hraná. Vždyť prezident, který adoruje totalitní režimy potlačující svobodu jako je tomu v Rusku či Číně, anebo se nedokáže zastat pražských komunálních politiků pronásledovaných Rusy, nebudí dojem důvěryhodného či objektivního státníka. Navíc jej ani nezarazilo, že politici museli mít policejní ochranu. Tak silné nebezpečí jim totiž hrozilo, šlo jim o životy.

Sílící koronavirová pandemie možná vylekala i jindy ironizujícího Zemana, který si díky ní zkusil roli pokorného panovníka. Rozhodně však nezapůsobil na národ, který permanentně rozeštvává. Jeden projev nemůže z Hradu vymýtit aroganci, sarkasmus i zlou rétoriku, která se zde zabydlela. Pane prezidente, musíte se smířit s tím, že část národa má dobrou paměť a neodpustí vám, byť těžká doba nahrává k soudržnosti. Mnoho lidí vás totiž nepovažuje za svého prezident, kterého by si vážili a v době temna k němu vzhlíželi jako autoritě. Zmíněné období jste promrhal, je už nenávratně pryč.