Zemanovu stížnost ve sporu o Ošťádalovu profesuru zamítl soud

Spory o jmenování Ošťádala a také historika umění Jiřího Fajta se vlečou od roku 2015. Zeman je dosud profesory nejmenoval. U Ošťádala argumentoval jeho údajnou spoluprací s komunistickou Státní bezpečností (StB).

Městský soud v Praze v roce 2018 rozhodl, že prezident je povinen návrhu na jmenování vyhovět, ledaže by zjistil, že jmenovací řízení bylo zatíženo vadami, které by mohly mít vliv na jeho výsledek. Podle městského soudu tak může prezident posuzovat zákonnost jmenovacího procesu, nikoliv kvalifikaci a osobnostní předpoklady konkrétních adeptů.

Ani napodruhé však Zeman Ošťádala nejmenoval. Argumentoval tím, že univerzita nevedla řízení o Ošťádalově jmenování řádně, protože přešla nesoulad jeho styků s komunistickou Státní bezpečností a etického kodexu školy. Podle NSS se prezident snažil navodit dojem, že zjistil závažné procesní nedostatky v řízení o profesuře, ve skutečnosti ale sám hodnotil morální předpoklady Ošťádala. Počínal si tak v rozporu se závazným právním názorem správních soudů.

"Byť tedy stěžovatel (prezident) tvrdí, že orgány vysoké školy vycházely z neúplných informací, je nutno uzavřít, že stěžovatel zjevně nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předcházejícím zrušujícím rozsudku městského soudu, který stěžovateli stanovil mantinely, v nichž se může v rámci svých rozhodovacích kompetencí při jmenování profesorů pohybovat," stojí v rozhodnutí NSS.

Pražský hrad se k rozhodnutí soudu nevyjádřil. "Záležitost ponecháme bez veřejného komentáře," napsal ČTK mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na dotaz, jak nyní bude Zeman postupovat.

V rozhodnutí Zeman poukazoval na to, že o Ošťádalově dlouholeté spolupráci s StB svědčí svazek zachovaný v Archivu bezpečnostních složek. Fyzik už dříve přiznal, že StB poskytoval krycí adresu, kam si nechal zasílat zahraniční korespondenci. Uvedl k tomu, že byl mladý a naivní.

Loni v listopadu NSS zamítl také Zemanovu stížnost ve sporu o jmenování historika umění Jiřího Fajta profesorem. Také v případě Fajta justice dospěla k závěru, že prezident chyboval, když návrhu nevyhověl s odkazem na údajně nepravdivé či zavádějící informace předkládané Fajtem.

Hrad v minulosti také vyslovoval právní názor, že na jmenování profesorem není právní nárok a že prezident nemůže bezmyšlenkovitě podepisovat návrhy. Městský soud ale dospěl k závěru, že jde o pravomoc založenou zákonem o vysokých školách, nikoliv o ústavní pravomoc, jako je třeba veto zákonů nebo jmenování generálů, a že prezident vystupuje jako správní orgán.