PŮVODNÍ ZPRÁVA | Proč roste podpora antisystémových a extremistických stran? Emoce vítězí nad fakty, upozorňuje politolog Charvát

Přestože Česká republika zůstává pluralitní demokracií, kde má každý občan možnost svobodně se vyjadřovat, koalice Stačilo – sdružující komunisty, levicové aktivisty a nacionalisty – ve své kampani účinně pracuje s rétorikou „utlačované většiny“. Tvrdí, že běžní lidé údajně ztrácejí vliv na chod země, zatímco elity, neziskové organizace či zahraniční aktéři rozhodují za ně.

Tato sdělení přitom často neodpovídají faktickému stavu, přesto rezonují s částí veřejnosti. Nabízí se proto otázka, proč právě tento typ komunikace zůstává účinný – zda jde o promyšlenou mobilizaci emocí, nebo spíše o důsledek ztráty důvěry v instituce a dlouhodobého selhání veřejné debaty.

To pomohl vysvětlit politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. „Taková hesla fungují proto, že apelují na emoce a pocit identity, nikoli na fakta. Rétorika o ‚utlačované většině‘ vytváří dojem nespravedlnosti a mobilizuje lidi, kteří mají pocit, že jejich hlas není slyšet,“ nastínil pro EuroZprávy.cz.

Dodal, že v pluralitní demokracii sice existuje svoboda projevu, ale mnoho lidí má zkušenost, že jejich každodenní problémy, ať už jsou ekonomické, sociální nebo kulturní, nejsou politiky řešeny či srozumitelně pojmenovány, čehož některé strany využívají. „To může vést k pocitu odcizení a k obecné nedůvěře v instituce, která následně posiluje tendenci vyhledávat ‚alternativní informace‘. Proto je účinnost těchto sloganů dána kombinací cílené práce s emocemi a zároveň selháním veřejné debaty, která nedokáže udržet důvěru občanů,“ přiblížil Charvát.

„Boj s dezinformacemi tak nemůže zahrnovat jen represi proti úmyslně šířené lži, ale právě posilování odolnosti společnosti skrze obnovování důvěry v instituce,“ podotkl politolog.

Zatímco Česká republika čelí i v letošním roce řadě složitých výzev, od hrozící energetické a energetické krize až po dopady globálních konfliktů, část voličů nadále obrací svou pozornost k antisystémovým a extremistickým subjektům. Značnou podporu sbírá koalice Stačilo, která útočí na zavedené instituce a staví se do opozice vůči demokratickému konsenzu posledních dekád.

Je proto na místě zkoumat, co dnes skutečně formuje postoje voličů směřujících k radikálnějším alternativám. „Hlavní faktory jsou kombinované: dlouhodobá nedůvěra v politický systém, aktuální ekonomické nejistoty (inflace, nerovnosti), geopolitické napětí (válka na Ukrajině, migrace) a silný vliv digitálních médií. Na rozdíl od doby před deseti lety dnes hraje větší roli globální nejistota a informační zahlcení, které lidem ztěžují orientaci,“ shrnul Charvát.

Motivace voličů je proto v dnešní době částečně jiná. „Zatímco dříve převažoval protest vůči ‚zkorumpovaným elitám‘, dnes se k tomu přidává pocit existenčního ohrožení a touha po rychlých, jednoduchých řešeních,“ vysvětlil politolog.

Jedním z možných vysvětlení rostoucí podpory radikálních uskupení může být i slabá schopnost tradičních stran včas a srozumitelně reagovat na obavy části veřejnosti. Etablovaní politici často používají jazyk, který je pro běžného voliče nečitelný nebo příliš odtažitý, což může vytvářet prostor pro jednodušší, emotivně laděná sdělení antisystémových hráčů.

To potvrdil také Charvát. „Ano, slabá a často technokratická komunikace tradičních stran je jedním z důvodů, proč část voličů odchází k radikálním alternativám. Pokud strany používají příliš odborný, odtažitý jazyk, mnoho lidí má pocit, že se jich politika netýká nebo že jejich problémy nikdo neřeší,“ upřesnil.

Proti nim hraje jednoduchý, srozumitelný a emocionálně přitažlivý jazyk extremistických a antisystémových subjektů, který podle politologa působí autentičtěji a emocemi „chytne“ publikum. „Nejde tedy jen o obsah, ale i o formu komunikace: schopnost včas reagovat na obavy občanů a vysvětlovat věci způsobem, kterému rozumí i ti, kdo nejsou politicky aktivní,“ upozornil.

„Pokud nebudou etablované strany schopny dělat to samé – tedy uvěřitelným způsobem zaujmout občany a reagovat na jejich potřeby a obavy – pak o voliče přijdou,“ zdůraznil Charvát.

Debata o svobodě slova v Česku znovu ožívá i v souvislosti s rostoucím vlivem digitálních platforem, kde se snadno šíří dezinformace, manipulace i nenávistný obsah. Zatímco část veřejnosti volá po přísnější regulaci, jiní varují před zásahy, které by mohly ohrozit samotnou podstatu demokratické diskuze.

Otázkou zůstává, zda současný právní rámec odpovídá nové realitě online prostoru – a kde přesně by měla ležet hranice mezi ochranou svobody slova a jejími zneužitími. „V Česku je svoboda slova ústavně dobře chráněná, problémem ale je její zneužívání v online prostoru, kde se hranice mezi faktem, názorem a manipulací stírá,“ přiblížil politolog.

Důležité je podle něj rozlišovat. „Svoboda slova chrání i nepříjemné nebo kritické názory, ale nechrání úmyslné šíření lží, nenávisti nebo dezinformací, které mohou ohrožovat demokracii či bezpečnost lidí. Digitální platformy tuto debatu vyostřily, protože umožňují rychlé šíření neověřených, ale emoce vzbuzujících informací,“ popsal.

Východiskem proto nemusí být omezování svobody projevu jako takové, ale spíše hledání cest, jak ji udržet funkční v digitálním věku. „Spíše, než redefinovat samotnou svobodu slova je potřeba hledat nové mechanismy: regulaci platforem, větší transparentnost algoritmů a zároveň posilování mediální gramotnosti občanů,“ uzavřel Charvát.