RECENZE: Inteligentní romantická komedie staré školy. Vrah naoko hledá lásku v kruhu zločinu

Režisér Vraha naoko Richard Linklater je dlouhodobě pozoruhodným tvůrcem. Texaský rodák již čtvrtou dekádu patří mezi přední tváře nezávislé americké kinematografie. Jeho takřka chameleonská filmografie jímá retro jízdu světem paběrkujících náctiletých Omámení a zmatení, meta filosofující animovaný snímek Sním či bdím?, unikátní coming of age Chlapectví, pod hlavičkou Netflixu realizoval melancholický animák Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku. Jeho kariérou pak prostupuje navracení se k osudům partnerské dvojice ve filmech Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí. Eklekticky čerpá z žánrové kinematografie a jednotlivé prvky skládá do osobitých tvarů, které nejsou pouze samoúčelným pastišem. Mají v sobě křehkost, empatii a experimentují s žánrovými konvencemi.

V těchto šlépějích pokračuje i Vrah naoko. Přímočaře zapletená žánrovka se točí okolo profesora psychologie a filosofie Gary, který si přivydělává při tajných policejních akcích, kdy se utajený tým snaží léčkou získat doznání od objednavatelů vraždy. Hned z kraje filmu se Gary z odposlechové dodávky dostane do terénu a v přestrojení za nájemného vraha se snaží z objednavatelů vymámit informace. V nové roli se ihned najde. Ukáže se jako mistr změny identity na základě situační potřeby.

Přejímá různorodé vlastnosti, převleky i dikci, což vždy uzpůsobuje na míru jeho objednavatelům. Snaží se je držet v iluzi, aby nájemný vrah vypadal stejně, jako v našich představách. Snímek explicitně ukazuje, že koncept a jednoduchost nájmu vrahů udržuje především kinematografie. Úspěšně rozjetá “bokovka” se komplikuje ve chvíli, kdy se Gary setkává s ženou uvězněnou v toxickém manželství. Té se rozhodne pomoct a zamilují se do sebe, což s sebou nese profesní i osobní následky. Největším problém však je, že žena je zamilovaná do jeho zločineckého alter ega.

Zdánlivě obyčejný Gary totiž není schopen vášně a život spíš analyzuje, než aby jej skutečně prožíval. Přejímání jiných charakteristik a vymýšlení si fiktivních scénářů jej paradoxně vede k tomu, aby byl více sám sebou. Pokud tedy přistoupíme na to, že něco jako být sám sebou vůbec existuje, což film v druhém plánu reflektuje prostřednictvím jeho přednášek. Lehce absurdní premisa, ačkoli zčásti vychází z osudů skutečné osoby, je podávána s režijní lehkostí a především jednoduchostí, v tom nejlepším slova smyslu. 

I když zápletka možná ze začátku nabádá k akčnímu pojetí, v jádru jde inteligentní konverzačku, kde napětí pramení z dvojího života protagonisty. Hnacím motorem je jeho snaha skloubit profesní a osobní život, kde dříve nebo později musí zákonitě dojít ke kolizi. Příběh není překombinovaný a pod rouškou kriminálních motivů nejlépe funguje jako nádherně zvrácená romance.

Té je totiž podmíněné takřka vše. Kriminální zápletka slouží k sblížení ústřední dvojice. Nedochází k velkým zvratům a film překvapuje tím, jak se zarputile zdráhá cynismu a staví na romantické chemii. Ta pulzuje energií, tělesností a je neuvěřitelně přitažlivá. Dynamika lidí, z nichž oba ačkoli z diametrálně odlišných světů potřebovali vykročit ze stereotypu, je rozehrána s křehkostí i dravostí. Připomene především kolem romantické linie konstruované filmy Alfreda Hitchcocka, například Chyťte zloděje, Pan Smith s manželkou či Na sever severozápadní linkou.

Čerpá i z tradice screwball komedií. S nadhledem reflektuje morální rozervanost vlastní filmovým noirům a osciluje mezi romancí, thrillerem a komedií. Skutečně tak jde o film staré školy. Ačkoli se odehrává v současnosti, nefigurují v něm sociální sítě, mobilní telefony představují technologické vychytávky svázané s vyšetřováním a psychologie a jednání postav jsou roztomile staromilské, kompletně oddané kauzalitě a potřebám vyprávění.

Neohlíží se na moralizování, i když protagonisté jednají za mezí zákona. Ukazuje, že nejdůležitější hodnotou je láska. Na prvním místě stojí vytvoření vtahujícího světa a klasické hollywoodské zábavy. Zároveň však ukazuje, jak jednoduché je stát se někým, na koho si jen hrajeme a možná jím ani být nechceme. Je snadné podlehnout.

Zabiják naoko je nevidaně komplexní romantickou komedií, kde Richard Linklater opět mistrně demonstruje svou režijní důmyslnost. Jediné úskalí je, že snímek může snadno zapadnout v balastu streamingových algoritmů. Což by byla škoda, protože pokud bychom chtěli použít otřepané klišé, takové filmy už se dnes opravdu netočí.

Hodnocení: 80 %

Režie: Richard Linklater

Scénář: Richard Linklater, Glen Powell

Hrají: Glen Powell, Adria Arjona, Austin Amelio, Retta, Molly Bernard, Ritchie Montgomery, Kate Adair, Jordan Salloum, Mike Markoff, Richard Robichaux

Česká premiéra: 7. června 2024

Platforma: Netflix