RECENZE: Plíživá paranoia a kolaps společnosti. Noční klid zpřítomňuje úzkost

Scénář k ani ne tak napínavému, jako spíš sžíravé znepokojujícímu thrilleru napsal přední tvůrce českých autorských filmů Václav Kadrnka (filmy Křižáček či Zpráva o záchraně mrtvého), společně s Markem Šindelkou, jenž byl za svou práci na pestrobarevné Okupaci oceněn Českým lvem. V kombinaci se soustředěnou režií Michala Hogenauera vytvořili snímek evropských rozměrů, asociující provokativní tvorbu Michaela Hanekeho. Rámování příběhu, kdy sledujeme životem frustrovaného protagonistu, pak připomíná Volný pád od Joela Schumachera, jehož hrdina se vydává na sluncem rozžhavenou a násilnou pouť městem.

Narozdíl od něj však protagonista Nočního klidu nahromaděný vztek potlačuje a postupně sledujeme, jak se mu tyto výboje promítají do vnímání světa, jenž se mu rozpadá pod rukama. Kafkovsky anonymizovaný protagonista M. je i přes život vyšší třídy a lukrativní pracovní pozici, spočívající v groteskně ztvárněném nabízení aromatických vůní různorodým korporátům, životně vyprázdněný. Luxusní domácnost je sterilní, na pracovních schůzkách poslouchá absurdní nároky klientů a nedosahuje živelného šarmu jeho kolegy. Již dlouho přítomné nenaplnění umocní incident na letišti, kde vidí cizince snědé pleti protestovat proti prohlídce, načež mezi nimi proběhne znepokujující interakce, u níž nevíme, zda skutečně takto proběhla.

Jsme totiž neustále fixovaní na vnímání protagonisty, jenž je obdobou nespolehlivého vypravěče. Uvěznění zkreslenou perspektivou vnímáme stupňující se paranoiu, kdy si M. vsugerovává, že jej kdosi sleduje a hrozí mu nebezpečí. Za nezamčenými dveřmi hledá vloupání, za roztříštěným sklem od flašky s kyselinou vidí potenciální hrozbu v podobě vyrobené výbušniny. Interakce na letišti je prostým spouštěčem již dlouho hnijícího neklidu a životní frustrace. Neschopnost podívat se do vlastního zrcadla a tíživou pasivitu si M. kompenzuje vytvářením osobních konspiračních teorií, uzavírající se do vlastní a především sterilní temnoty. Temnoty, kterou v sobě buduje sám.

K vyprázdněnému protagonistovi nemáme žádný klíč. Neznáme politické přesvědčení, smysl pro humor, ani volnočasové záliby. Víme jen, že se všemi prostředky snaží o sebekontrolu, jež mu postupně začíná podvracet nohy. Je nepřístupnou schránku, jež nezná sama sebe, natož abychom ji znali my. Plíživé kamerové zoomy umocňují sugestivní pocity, že jej někdo pozoruje (možná samotné publikum v kině). Delší a veskrze statické záběry snímané z odstupu, prochlazené barvy a všeobecně strohá mizanscéna nás s protagonistou uzavírají do bezvýchodného světa, jenž si M. vytváří, což ve filmu explicitně pronese jeho přítelkyně. Do jejich vztahu se promítá nicota a neschopnost M. vyjádřit jakékoli emoce, kde je vrcholem společně stráveného času donášková večeře.

M. konstantně stimuluje podněty zpravodajstvím, postupně pak přechází k alternativním médiím, které jej utvrzují v názoru, že společnost kolabuje a je nutné se bránit. Tyto světonázory jsou předkládané subtilně a čteme je spíše mezi řádky. Nevíme, co je pro M. to obávané zlo. Postupně se stává člověkem, jenž vidí nebezpečí všude a za vším. Je totiž jednodušší hledat nebezpečí ve vnějších a neopodstatněných hrozbách, než v našem nitru. Snímek ukazuje, že dezinformačnímu tlaku a všudypřítomné tísni z okolí nepodléhají jen sociálně špatně zabezpečení lidé, jak máme především ze sociálních sítí tendenci vnímat.

Hogenauer natočil atmosférický hutný a bezvýchodný titul, který není nikterak překvapivý, ostatně stejně, jako jeho protagonista. O šokující dějové zvraty se však ani nesnaží, nejvzrušivějším záběrem je zdánlivě nedůležitý velký detail na vytahování třísky z prstu. Rezignuje na atrakce a minimalistickým konceptem, kde se rytmus vyprávění skládá především z obyčejných a rutinních úkonů, jako je jízda autem, jezení, sledování televize či běhání, čímž připomene nedávného Lesního vraha od Radima Špačka. Noční klid skrze úsporné prostředky zpřítomňuje podivné bezčasí a tísnivost na příkladu záměrně zapomenutelného protagonisty, místo nějž si můžeme dosadit taktřka kohokoli. A to nejlépe nás samotné.

Hodnocení: 75 %

Režie: Michal Hogenauer

Scénář: Marek Šindelka, Václav Kadrnka

Hrají: Pavel Gajdoš, Judit Pecháček, Michal Isteník

Česká premiéra: 23. května 2024

Distributor: Cinemart