Zemřel Radim Palouš (†90), mluvčí Charty 77 a první rektor Univerzity Karlovy po roce 1989

Informaci Radiožurnálu potvrdil mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek. "Česká republika přišla o další významnou postavu svých novodobých dějin. Rád bych vyjádřil upřímnou soustrast všem příbuzným, přátelům i žákům Radima Palouše," uvedl premiér Bohuslav Sobotka ve své kondolenci. 

S velkou lítostí jsem přijal zprávu o úmrtí Radima Palouše, bývalého mluvčího Charty 77 a spoluzakladatele Občanského fóra. Radim Palouš byl významným pedagogem, filosofem a především člověkem, který neváhal bojovat za své politické přesvědčení, přestože ho za to čekalo pronásledování. Významně se také zasloužil o obnovu vedení Univerzity Karlovy po Sametové revoluci, kdy se stal jejím rektorem. Česká republika dnes přišla o další významnou postavu svých novodobých dějin. Rád bych vyjádřil upřímnou soustrast všem příbuzným, přátelům i žákům Radima Palouše.

Kondolovala také ministryně školství Kateřina Valachová. "Jeho odchodem ztrácí Česká republika jednu z nejvýraznějších osobností českého vysokého školství," poznamenala. Zástupci Knihovny Václava Havla dnes rovněž vyjádřením lítosti reagovali na zprávu o filozofově úmrtí. "Zanechal po sobě rozsáhlé filozofické a pedagogické dílo, jehož studiu a zpřístupnění příštím generacím se také Knihovna bude snažit napomáhat," uvedli.

Palouš se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, jejím mluvčím byl v období 1982 až 1983. Za normalizace musel opustit pedagogickou práci. Živil se pak jako topič nebo soustružník. Po sametové revoluci se na čtyři roky stal rektorem Univerzity Karlovy a podílel se na její obnově.

Když loni na podzim při svých devadesátinách bilancoval, nejvíce si vážil toho, že se nejstarší české univerzitě vrátila mezinárodní prestiž. "Mohla navázat na to, čím byla před tím, protože ona už měla renomé, jenomže ho v době totality ztratila jako manipulovaná instituce," uvedl.

Palouš se narodil 6. listopadu 1924 v Praze v rodině novináře. V květnu 1945 se aktivně účastnil protifašistického povstání. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově, kde byl žákem profesora Jana Patočky. Po obhajobě práce na téma Masarykovo filosofické mládí byl Paloušovi v roce 1948 udělen doktorát. Absolvoval rovněž studia chemie na Vysoké škole pedagogické a zabýval se dílem Jana Amose Komenského.

Mezi jeho díla patří Komenského Boží svět (1992), Rokování o roku (1994), Totalismus a holismus (1996), Světověk a Časování (2000), Ars Docendi (2004), O globalizaci (2005) či Heretická škola (2008).

Současný rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima připomněl Paloušovy zásluhy o znovuzískání akademických svobod nejen pro UK, ale pro celé české vysoké školství. "Svou osobností a morálními hodnotami, které bez výhrad zastával a vyznával a svým lidským kreditem, přispěl výrazným způsobem k zvýšení postavení UK v zahraničí. Otevřel jí dveře do světa - nejen za to mu chceme být a jsme vděční," uvedl.