Sčítat Romy ve školách? Ostré spory pokračují

O tom, kdo je Rom, má ředitel rozhodovat na základě definice ministerstva práce, kterou schválil i ombudsman. Podle ní se za romského žáka považuje člověk, který se za něj sám považuje, anebo je za takového považován významnou částí svého okolí.

Jenže právě tato definice se nelíbí předsedovi Asociace speciálních škol Jiřímu Pilařovi (TOP 09): "Mě by se třeba dotklo, když bych byl považován za jiné etnikum, než by si myslel někdo jiný. Ale protože by to bylo třeba pět lidí, tak bych měl smůlu a stal bych se příslušníkem etnika, kterým se necítím být," uvedl Pilař ve Studiu 6.

Vládní zmocněnkyně Monika Šimůnková říká, že je sčítání nutné a nedělá se poprvé: v minulých letech ho provedla školní inspekce a také veřejný ochránce práv, který používal stejnou metodu. "Pokud by v minulých letech neproběhl výzkum ombudsmana, podle kterého je 32-35 % romských dětí stále vzděláváno jako děti lehce mentálně postižené, tak bychom si všichni mysleli, že je situace v pořádku a že v podstatě zachováme současný stav," hájí sčítání Šimůnková.

Podle Jana Stejskala, koordinátora pro ČR Romského vzdělávacího fondu, má velký podíl také samotný přístupu pedagogů: "Existuje výzkum Ústecké univerzity, který ukázal, že děti romské a neromské jsou pedagogy často vnímány jinak. V naprosto stejné situace pedagogové navrhovali jiné postupy, konkrétně šlo o přeřazení do upraveného vzdělávacího programu, třikrát častěji u dětí romských než u dětí neromských." Nejhorší je podle něj segregované vzdělávání jednotlivých skupin dětí.

Ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal v rozhovoru pro iHned.cz také mírní rozhořčení nad sčítáním romských žáků.

Co je cílem šetření? K čemu se data používají?

Je to reakce na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, podle nějž bylo 18 romských žáků neoprávněně odsunuto na zvláštní školu. V akčním plánu je povinnost České republiky sledovat počty romských žáků s touto diagnózou.

Nemůže to souviset s aktuálním protiromským naladěním společnosti?

Ano, i to může být souvislost. Důvodem může být i to, že média to prezentovalo tak, že sčítání probíhá jenom v základních školách praktických a speciálních. Vznikla tak nervozita a obava, protože asi před rokem se mluvilo o rušení tohoto typu škol, zejména základních škol praktických. Takže možná začali mít obavu o svoji budoucnost. Alespoň já si to tak soukromě vysvětluji.

Podle vaší definice je romský žák ten, který se za něj sám považuje, anebo je za takového považován významnou částí svého okolí. Kolik osob podle vás představuje významnou část okolí?

Já to vydefinuji asi tak, že když jsem třídní učitel, tak přece znám zázemí svých žáků. Když jsem schopen identifikovat žáky, kteří jsou ze sociálně znevýhodněného prostředí, tak určitě jsem schopen poznat i žáky romské.

A jak se mají učitelé rozhodovat v případě žáků, kteří jsou ze smíšených rodin?

To je na uvážení učitele. Ještě podotýkám, že my neurčujeme národnost, ale etnicitu, což je významný rozdíl. Při posuzování etnicity totiž nehrají roli prvky, které bychom hledali v nějakém detailním antropologickém šetření.