Řada rodin ignoruje zákon. Do školek nechodilo 3400 pětiletých dětí

Šabatová proto vydala doporučení, jak rodiny o nové povinnosti lépe informovat. O situaci také Šabatová informovala Sněmovnu zprávou, v níž je shrnutí činnosti kanceláře ombudsmanky za letošní druhé čtvrtletí.

Povinnost přijmout do školky všechny děti, které půjdou další rok do školy, začala platit právě pro školní rok 2017/2018. Případy, kdy děti do školky i přes nové nařízení nechodily, se našly v různých částech republiky. Podle Hrazdílkové většinou rodiče nevěděli, že mají děti do školky poslat.

"Chyběla i informovanost a práce s rodinami, kterým by se to připomínalo," uvedla. Ombudsmanka proto vydala doporučení s příklady dobré praxe, jak rodiče informovat například pomocí informačních letáků třeba u lékařů, ve výlohách obchodů, ale také terénní prací různých neziskových organizací nebo sociálních odborů.

Pokud rodiče povinnost nesplní a pětileté dítě do školky nepřihlásí, může to skončit až pokutou. "Orgán sociálně-právní ochrany dětí by měl rodiče vyzvat, aby dítě přihlásili. Pokud se tak nestane, v krajním případě hrozí pokuta až 5000 korun," řekla Hrazdílková.

Může se také stát, že kapacitu nemá školka. Podle Hrazdílkové ale mají obce povinnost zajišťovat předškolní vzdělávání a kapacity musí zajistit. Pokud místa nemají, mohou se dohodnout s jinými obcemi a školkami, nebo se s problémem obrátit na kraj. Podle Hrazdílkové jsou však pětileté děti přijímány přednostně před mladšími dětmi.

Ve druhém letošním čtvrtletí se na kancelář ochránkyně práv obrátilo přes 2000 lidí. Ve zprávě Sněmovně ombudsmanka upozornila také na případ chlapce z Karlovarského kraje, který se narodil se zdravotním postižením a nemocnice ho poté nemohla propustit. Nechtěl ho totiž přijmout do své péče žádný pediatr. Podle ombudsmanky ale nelze odmítnout pacienta kvůli jeho postižení nebo třeba původu. Až později našla pediatra pojišťovna, a dítě se tak dostalo domů.

V šesti případech se Šabatové nepodařilo dosáhnout nápravy. Jako příklad uvedla případ muže, který nemohl ve věznici navštěvovat svého kamaráda, se kterým strávil několik let v cele při svém dvanáctiletém trestu. Muž kamarádovi posílal za mříže dopisy, balíčky a chce s ním po propuštění bydlet. Ředitel Věznice Mírov ho ale odmítl uznat jako osobu blízkou a nepovolil mu návštěvy.

Podle Šabatové měl být muž, vykonávající trest několik let ve stejné cele, posouzen jako osoba blízká. Ředitel nakonec připustil alespoň telefonáty, návštěvám ale nevyhověl. Podle Hrazdílkové kancelář vyčerpala všechny možnosti a zasáhnout by mohla jen Sněmovna. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) postup ředitele podpořila.