KGB nasadila v ČSSR desítky nelegálních agentů

"V Československu v letech 1968-69 působilo 27 nelegálů," stojí v jednom z dokumentů, se kterými měl možnost se seznámit zpravodaj ČTK. Materiál, který Mitrochin datoval rokem 1972, uvádí, že rok 1968 v Československu byl v zásadě "prvním vážným prověřením možností a úrovně bojové přípravy, operativně-rozvědných kvalit" sovětské takzvané nelegální rozvědky.

Takzvaní nelegální příslušníci tajných služeb obecně pracují na území jiného státu pod falešnou identitou. V případě KGB v letech 1968 a 1969 zjevně často jako občané západních zemí, vyplývá z archivních dokumentů. Mnozí z nich jsou v materiálech označeni krycími jmény, Mitrochin někdy zmínil i jejich konkrétní úkoly v Československu.

"Nelegálové sbírali informace od různých zdrojů v ČSSR o procesech demokratizace, liberalizace, denovotnizace, o vztazích k SSSR," uvádí jeden z materiálů odkazující na Antonína Novotného, do března 1968 československého prezidenta.

Odborník na dějiny československé Státní bezpečnosti Prokop Tomek má však o pravdivosti záznamů pochybnosti. KGB i ostatní komunistické rozvědky nasazovaly nelegální agenty hlavně na Západě, ve "spřátelených zemích" to bylo podle něj méně obvyklé. "Bylo velice komplikované je do toho prostředí infiltrovat. Člověk, který přišel odnikud, aby získal postavení a přitom má vybudovanou falešnou identitu, to je strašně komplikované," tvrdí historik z Vojenského historického ústavu v Praze. Stejný názor má i Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Analýze tehdejší práce nelegálů v Československu se v Mitrochinově archivu věnuje jeden z dokumentů, který tvrdí, že tito lidé byli vysíláni v řádu dnů, v některých případech dokonce hodin. Jejich nasazení prý pomohla situace v ČSSR, slabá práce ministerstva vnitra a velký počet cizinců z kapitalistických zemí. "Nelegálové nemluví česky, složité je využívání dalších jazyků, s výjimkou němčiny," zhodnotila své lidi KGB.

Tato nedatovaná zpráva také shrnuje, že nelegální agenti mohou být "využíváni v socialistických zemích, kde jsou nebo mohou vznikat krizové situace", mohou na takovou situaci brzy upozornit či se mohou snažit proniknout do opozičních skupin. "Mobilní rezerva nelegálů pro socialistické země je nevyhnutelná, žádoucí jsou nelegálové židovského původu," uvádí dokument.

Dlouholetý pracovník archivu KGB Mitrochin si od roku 1972 až do roku 1984 ručně zaznamenal mnohé z dokumentů, které se k němu v práci dostaly. V roce 1992 ho i s rodinou a dokumenty dostala do Británie její tajná služba.

Zřejmě 15 nelegálně působících pracovníků KGB se v roce 1968 do Československa dostalo v operaci označené Progress. Mezi jejich úkoly patřil kromě jiného nezdařený pokus o únos literárního vědce Václava Černého a spisovatele Jana Procházky. Akce se nepovedla, podle dokumentů mezi problémy patřilo například končící vízum jednoho z nelegálů a také to, že Procházka dostal od tehdejšího ministra vnitra ochranku.

Černý, někdy s krycím jménem Temný, je zmiňován také v dokumentu o operaci Krab. Při ní měli v roce 1968 nelegálové podporovat vydávání novinových článků zaměřených proti KSČ a SSSR, vyzývat právě Černého k co největší otevřenosti a v soukromých rozhovorech mu naznačovat, že v ČSSR existuje utajená a ozbrojená skupina napojená na Západ, která je mu připravena pomoci.

Nelegálové podle tohoto materiálu dostali přímo za úkol sympatizovat s československým děním v roce 1968 a tlačit na novináře, aby publikovali články žádající co nejtvrdší způsob boje za další demokratizaci. "Podobná novinová vystoupení pomohou odhalit nejreakčnější elementy jak v redakcích samotných, tak mezi místním obyvatelstvem," uzavírá materiál KGB.

"U těch článků si nedokážu představit, jak by to nelegálové dokázali," zopakoval své pochyby Tomek. Také únosy nepohodlných osob byly podle něj v této době už spíše raritou. "V takhle mimořádné době se ale nic nedá vyloučit," poznamenal s tím, že informace z Mitrochinových záznamů většinou nelze ověřit v československých pramenech.

Jiný dokument se zmiňuje o dvou agentech s britskými pasy, kteří měli proniknout do společnosti novinářů ze zahraničních redakcí ČTK a Mladé fronty a také do blízkosti Karla Kovandy, jednoho ze studentských vůdců z té doby. Další agenti se měli také pokoušet napojit na zaměstnance kanceláře předsedy tehdejšího Národního shromáždění Josefa Smrkovského.

Progress se podle všeho netýkal jen Československa. Třeba v Jugoslávii měli v rámci stejně pojmenované operace důstojníci KGB zjišťovat postoj tamního vedení k událostem v Praze, ale také ekonomickou situaci a rozsah západního kapitálu v jugoslávské ekonomice. V jiném textu se uvádí, že kromě Polska pracovalo 18 nelegálů také v Rumunsku, Jugoslávii či Maďarsku. "V roce 1970 získali 300 informačních materiálů vysoké kvality," uvedla KGB.

S datem 1982 a zmínkou "podle materiálů Progressu" Mitrochin uvádí, že KGB v socialistických zemích zaznamenala v souvislosti s polskými událostmi roku 1981 názory o slabosti Sovětského svazu. "Vedení SSSR si chybně buduje iluzi o stabilitě Varšavské smlouvy, RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci)," stojí v textu, který začíná poznámkou, že v zemích socialismu je vidět "kličkování, kolísavá nálada, hra na dvě strany, licoměrnost".

Na několika místech je v Mitrochinových dokumentech mezi úspěchy nelegálních agentů KGB v Československu v letech 1968-1969 zmíněno, že se jim podařilo zabránit "druhému Palachovi". V této souvislosti je uvedeno jméno Jan Křížek a datum 21. srpna 1969, tedy doba, kdy se v ČSSR už kromě Jana Palacha upálil také Jan Zajíc. "Tento případ doposud známé dokumenty z domácích archivů nepotvrzují," uvedl k tomu Blažek, který je autorem řady studií o Palachovi a jeho následovnících.