Uhde otevřeně promluvil o Havlovi a fackách v OF

"Zásadní moment jsem zachytil, když mě sebrali den před demonstrací na výročí 28. října 1988. Čekal jsem, že to bude tvrdé," popisuje Uhde dobu, ve které si uvědomil blížící se konec komunistického režimu.

"Ale první otázka kapitána, co mě vyslýchal, byla, jaký mám rád čaj a jestli si dám darjeeling. A hned druhou otázkou mě naprosto šokoval. Zeptal se: Až se to obrátí, co s námi uděláte?" vypráví.

Sám se příliš neangažoval v Občanském fóru, ke kterému se připojilo mnoho bývalých disidentů. Tvrdí, že to bylo částečně ze zvyku, kvůli kterému se nikde nenabízel.

"A pak jsem rozjížděl nakladatelství Atlantis. Kromě toho mi nový rektor Masarykovy univerzity Milan Jelínek po jedné besedě se studenty nabídl, abych přednášel na filozofické fakultě českou literaturu," dodává.

Občanské fórum prý na Uhdeho zapůsobilo, ale měl pochybnosti o jeho síle. "Kdyby se teď moc rozhodla k úderu, nemá OF čím odolat. Byl jsem u Havlova rozhovoru s Valtrem Komárkem. Ten měl vyústit v jeho podporu jako budoucímu premiérovi. Jenže ji nezískal. Možná sehrálo roli i to, že během hodinového povídání mu asistentka dvakrát podala nějaký prášek," vypráví.

Uhde poté získal post ministra kultury ve vládě Petra Pitharta. "Byl jsem přesvědčen, že mám jasno, co kultura po revoluci potřebuje. Hlavně totální odstátnění," říká.

"Byl jsem svědkem těžkého konfliktu v brněnském Občanském fóru mezi Jaroslavem Šabatou a radikály kolem Petra Cibulky, kteří dokonce Jaroslava na ulici udeřili," vzpomíná Uhde. Po konfliktu volal Václavu Havlovi, aby se zasadil pro odsouzení násilí.

"Ale on mi vysvětloval, že Občanské fórum nemá vertikální strukturu, pražské OF nevelí brněnskému, a proto se k tomu nebude vyjadřovat. Tehdy jsem pochopil, že Občanské fórum nemá budoucnost," dodává Uhde.