ROZHOVOR | Horáček o vývoji po listopadu ´89: Komunistické jistoty? Leda pracovní tábor

Od revoluce si prý Horáček sliboval to, co všichni ostatní. "Za prvé, abychom už nebyli zemí, která je okupovaná cizí mocí. A za druhé: svobodné volby," říká. Vše se podle něj splnilo.

"Moje představa byla, že ve svobodné tržní společnosti bude těm, kteří jsou hodně talentovaní a pracovití, taková šance poskytnuta a že ji využijí. Jsem rád, že v mnoha případech se to po Listopadu skutečně stalo. Ale že daleko nejbohatšími se stanou ti, kteří jen převezmou státní majetek, aniž sami něco vytvoří a co víc, že i to převzetí bude provázeno tím tunelováním a korupcí, tak to mě zklamalo moc," vypráví.

Lidé podle něj přestali věřit ve svobodný trh a někteří i v demokracii jako takovou. Proto je prý nutné si připomínat, že od roku 1989 si nemůžeme říkat, že za to, co se nám děje, může někdo jiný. "Můžeme si za to sami. A jenom my sami se můžeme a musíme pokoušet o nápravu svých selhání," míní.

Horáček spolu s Michaelem Kocábem v době revoluce založil iniciativu Most. Ta zprostředkovávala diskusi mezi tehdejší mocí a disidenty. Přimět obě strany, aby zasedly ke společnému stolu, bylo ale těžké. "A to nejen u komunistických představitelů. I u lidí z nezávislých iniciativ. Mnozí si říkali: Tak oni mě celý život zavírají a já s nimi mám najednou jednat? Nakonec se to ale podařilo," vypráví.

O Zemanovi ani nechci mluvit

Bývalý tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš v rozhovoru pro Reflex řekl, že disidenti vlastně jen převzali moc a skutečná revoluce se nekonala. Podle Horáčka je to naprostá hloupost. "Je to starý pán. A i kdyby nebyl, tak on nikdy neslul nějakým brilantním vhledem do toho, co se skutečně děje," dodává.

Sklon k vytváření konspiračních teorií ale prý chápe. "Většinou je zastávají lidé, kteří nemají dost sebevědomí na to, aby si uvědomili, že lidská osobnost může být natolik svobodná, aby konala podle toho, co je pro ni důležité. A že všichni lidé nemusí mít nějaký scénář od nějakých chytráků, ať už to jsou Židé, Ilumináti, KGB, StB nebo CIA," vysvětluje.

Ze tří dosavadních prezidentů České republiky hodnotí Horáček nejlépe Václava Havla. Ten prý připravil pole pro přijetí země do NATO a EU a republika profitovala z toho, že byl v jejím čele. V éře Václava Klause se pak podle Horáčka začala pověst ochránce lidských práv a pevného euroatlantického partnerství vytrácet. Víru lidí pak prý hodně podryl aboliční článek Klausovy amnestie.

"O Miloši Zemanovi se snad ani nechci vyjadřovat. Je mi nepříjemné, že naše země je dnes v titulcích světových novin zesměšňována. Od prezidenta nechci nic jiného, než aby to byl slušný, vlídný a vzdělaný pán - nebo ještě lépe paní - kladoucí na první místo svých snah nikoli své ego, ale dobrou pověst mé vlasti. Toho bohužel svědkem nejsem," komentuje Horáček současného prezidenta.

Jistoty pracovního tábora

Toto století podle Horáčka bude stoletím žen. "Emancipace je nezadržitelná a skvělá, už jen proto, že tradiční muži ovládaná společnost se připravovala o talent a tvůrčí práci poloviny populace. Věřím, že ženy jsou obecně statečnější než muži," říká s tím, že by byl rád za ženskou hlavu státu.

Orientace české zahraniční politiky na východ je podle něj znepokojující. "Koketování s autoritářskými a totalitními mocnostmi - ale už jen s myšlenkami - je něco, co vždycky selhalo a šeredně to selže zase. Pokud se takové koketérie dostane tragikomické podoby ponižujících šarád, které předváděl pan prezident Zeman třeba na Rhodu nebo v Číně, je potřeba mobilizovat politické a občanské síly, aby se tomu postavily," míní.

Komunistická strana je prý v jakémsi nemrtvém stavu. "Má reprezentanty v Poslanecké sněmovně i v Senátu, ale nepočítá se s nimi, že by mohli vytvářet vládu. Je to strana nestrana, která vlastně ruší systém," myslí si Horáček.

"Vždy jsme brblali na to, že jednou nás ovládá Berlín, podruhé Vídeň nebo Moskva, a že se nemůžeme rozhodovat sami. Brblání jsme zdědili po mnoha generacích svých předků, a tak se to změnit rychle nedá, i když nás už nikdo neokupuje a k ničemu nemůže dotlačit," komentuje český negativismus.

Argument, že za komunismu bylo více jistot a že měl každý práci, Horáček naprosto nepřijímá. "To byly jistoty pracovního tábora, kde ovšem není právo na práci, nýbrž pracovní povinnost. K čemu taková jistota? A k čemu vůbec jistoty? Jistota patří smrti. Život svobodného člověka se skládá z nesčetných nejistot a právě to je na něm nejkrásnější. Nejistota vás posouvá dál. Nové nápady jsou možné jen díky nejistotě," dodává.