Zástupce Šabatové Křeček se zamyslel nad Romy. Má pro ně tuto radu

Stanislav Křeček reaguje na text Saši Uhlové s názvem "Dožít se toho, že se tu něco změní", který byl publikován na Deníku referendum. V její reportáži Romové pracují a jsou ve své práci spokojeni a řádně se starají o své rodiny, podle Křečka je ale problém v tom, že úvaha Uhlové je zatížena zcela neodůvodněným očekáváním, že samotné uběhnutí času povede k tomu, že se něco změní. "Čtyři Romové vystupující v reportáži totiž očekávají, že se snad za dalších dvacet let situace změní a budou majoritní společností přijímáni jinak. Co by však takovou změnu mělo v budoucnu vyvolat, když v uplynulých dvaceti letech se nic k dobrému nezměnilo, se zde nedovíme," upozorňuje Křeček.

"Kradoucí pražští taxikáři, „rákosníci" živící se kšeftováním s levným šuntem a s drogami, všude se roztahující Rusové, sudeťáci chtějící se zmocnit našich pohraničních hvozdů a příslušných nemovitostí, muslimové chtějící vraždit Evropany, sociální dávky zneužívající a byty devastující Romové, to vše jsou stereotypy, které se samozřejmě negativně a často bolestně dotýkají těch, kteří se takto nechovají. Ale současně je zjevné, že nespadly jen tak „z nebe".," píše na webu deníku zástupce ombudsmanky.

Podle něj jde o obecně nepřijatelné předsudky, v nichž je obsaženo jisté procento obecné zkušenosti konkrétních lidí, i obcí a dalších komunit. Podkládá to například statistikami zadržených pěstitelů marihuany, Chánovem, nebo zprávami z Blízkého východu.

Podle Křečka náprava tohoto společenské stavu nespočívá v tom, že tyto zkušenosti budeme popírat, ale v tom, že tyto zkušenost budou v obecném povědomí nahrazeny pozitivním přesvědčením. "Asi tak jako dnes již v rakouských obchodech nevisí nápisy „Češi zde nekraťte", jak tomu bylo na počátku devadesátých let. O změnu se musí postarat ne ti, kteří si to myslí, ale ti, kteří takto nekonají," tvrdí.

Křeček už před lety uvedl, že situaci Romů si musí vyřešit především sami Romové. Dnes dodává, že to musí být samotní Romové, kteří budou formulovat své požadavky a potřeby a prosazovat je nejen vůči majoritní společnosti, ale i ve vlastní komunitě.

"Nikdo jiný to za ně neudělá. Obávám se, že ani většina lidsko-právních organizací a aktivistů, kteří v této věci postupují přesně opačně, než je zapotřebí. Usilují o vymýcení oněch negativních předsudků a nikoliv toho, co je způsobuje," zamýšlí se Křeček.

Pokud se tak nestane, budeme podle Křečka i za dalších dvacet let stále "mluvit a psát o xenofobii a rasismu národa, pranýřovat pronajímatele proto, že nechtějí uzavírat nájemní smlouvy s Romy a zastupitele a poslance, kteří říkají jen to, co si myslí jejich voliči. A stále prohlubovat obecné neporozumění ve společnosti, což je to poslední, co dnes ale i za dvacet let můžeme potřebovat..." dodal zástupce ombudsmanky.