KOMENTÁŘ | Svoboda projevu až kam? A co lidská slušnost?

Miliony lidí v minulých dnech demonstrovaly po celé Evropě na podporu svobody projevu. To je v pořádku, svoboda projevu je jedním z nejzákladnějších práv demokratické společnosti. Co si však představit pod pojmem svoboda projevu?

Tady už se názory dost výrazně liší. Dokonce si mnozí myslí, že svoboda projevu by měla být absolutní, prostě si každý může říkat či psát cokoliv uzná za vhodné. Což mnozí také uplatňují a také se za čas mohou divit nepříjemným následkům.

Ona ta svoboda projevu nemůže být zcela neomezená. Jistá omezení představují platné zákony. Ty některé projevy přímo zakazují. Podporu extremistickým ideologiích, podporu rasové či náboženské nesnášenlivosti, ale také třeba podporu pedofilie apod. Takže toto je první omezení absolutní svobody slova a projevu.

Svoboda provázená slušností a rozumem

Pojďme dále. Svoboda projevu může být opravdu široká, pokud je doprovázena slušným chováním a rozumem. Skutečnost, jak dokážeme se svobodou projevu nakládat je dobře patrná na mnoha internetových diskusích. Stoka lidské špíny a neurvalosti. „Máme svobodu slova, takže si můžu psát, co chci". Bez ohledu na možné následky. Že už špína, urážky a pomluvy na internetu a zejména na sociálních sítích zničily nejeden život, tyto „hlasatele" svobody slova pranic nezajímá. Dokud se to nedotkne jich samých nebo jejich nejbližších. Pak často tito „hlasatelé" zjistí, že vyvrátit tuto lež či ji dostat z internetu je zhola nemožné. A případný soud? Lze se soudit s anonymy? A pokud přece jenom soud rozhodne v náš prospěch, trvá to tak dlouho, že výsledek už nikoho nezajímá.

Výše řečené rozhodně neznamená, že volám po omezení svobody slova. To nikoliv. Svoboda slova má však význam pouze v případě, že je doprovázena slušností. Mohu svého oponenta kritizovat tvrdě, ale slušně. A také mít trochu odvahy. Není divu, že tyto nejsprostší útoky dokážou psát lidé skrytí pod anonymními přezdívkami.

A zbývá rozum. Kritizovat s rozumem. Přiznávám, že z tohoto úhlu pohledu mám trochu problém s nejčerstvějším číslem Charlie Hebdo. Časopisu, jehož redaktoři zaplatili svou odvahu nesmírnou obětí. Rozumím tomu, že redakce chtěla titulní stranou nového čísla dát najevo, že se nebojí. Tomu rozumím a je mně to sympatické. Bylo však rozumné zobrazit Mohameda když víme, že pro muslimy je to problém? Ve chvíli, kdy se v odsouzení hanebného teroristického útoku spojili Evropané s islámskými autoritami to může vyznít jako snaha toto spojení opět rozbít. Teroristé byli sice muslimové, ale muslim neznamená automaticky terorista. Terorismus útočí na nás, stejně jako na mírumilovné muslimy. Na ty možná ještě více, jen to nevidíme, nebo nechceme vidět. Možná vtip na adresu Islámského státu nebo al-Kajdy by byl vhodnější.

Zpět však ke svobodě projevu. Ta rozhodně ano, pokud je doprovázena slušností a rozumem. Obávám se však, že do tohoto stadia jsme ještě nedospěli.