Norský systém výchovy dětí v Česku? Padlo varování

Nynější paní ministryně Marksová-Tominová prohlásila ještě jako stínová ministryně před dvěma roky v pořadu Hyde Park, že výchova dětí není rolí rodičů, ale státu. Nikoho snad nepřekvapí, že ta samá osoba se v tichosti pokouší v Česku zavést systém podobný tomu norskému. Systém, ve kterém je pro rodiče velice těžké se domoci spravedlnosti, pokud se už jednou dostali do křížku se sociálkou. Už zmíněný výrok paní ministryně svědčí více než výmluvně o tom, jakým směrem se budou ubírat její politická rozhodnutí.

Paradox celé nynější situace tkví v tom, že samotní Norové už začínají měnit svůj donedávna nekritický pohled na činnost své sociálky. Díky demonstracím proti Barnevernetu a větší publicitě, věnované případům neoprávněně odebraných dětí i v hlavních médiích, jsou mnozí Norové v šoku. Zcela pochopitelně se už začínají ozývat první volání po změně systému. Na druhé straně se ale při pohledu na Česko můžeme přesvědčit o tom, že lidé jsou nepoučitelní. To, co jinde selhalo, má MPSV v úmyslu zavést i u nás.

Norsko: Náš vzor?

Ale přejděme přímo k jádru věci. Na stránkách spadajících pod MPSV s velmi ironicky znějícím názvem „Právo na dětství stojí mj. následující: „Předem definovaný projekt Kodifikace právní úpravy podpory rodin, náhradní rodinné péče a systému péče o ohrožené děti a rodiny usiluje o vytvoření nové sjednocující právní úpravy v oblasti ochrany a podpory rodin a dětí." Zároveň se zde dočteme, že nejprve má být nastavena spolupráce s partnerem projektu, kterým není nikdo jiný, než norské Ředitelství pro děti, mládež a záležitosti rodiny (BufDir). Snaha inspirovat se za každou cenu Norskem je více než zřejmá, jak o tom svědčí i prezentace vytvořená za účelem propagace norského modelu.

V Česku se tedy provádí reforma sociálního systému v úzké spolupráci s norskou sociálkou. Projekt je samozřejmě dotován, jak jinak než norskými penězi. Finance pocházejí z tzv. EHP fondů (v angličtině známé pod názvem EEA Grants), na které z největší části přispívají země EFTA, přičemž drtivě nejvíce peněz zde dává právě Norsko. Za 113 milionů korun z fondů EHP se má náš systém začít podobat tomu norskému.

Norský systém v Česku nechceme!

A právě kvůli skutečnostem, které jsem uváděl výše, je případ Evy Michalákové pro lidi jako je ministryně Marksová silně nežádoucí. V zájmu lidí, kteří chtějí norský systém implantovat do Česka, je uznat Michalákovou za viníka, a dát tak za pravdu Barnevernetu. Případy bezdůvodného odebírání dětí jsou skvrnou na celém norském systému a trnem v oku těm, kteří jsou s neochvějnou jistotou přesvědčeni, že pečovat o dítě má především stát a rodina je pouze „sociálním konstruktem."

Proto nesmíme dovolit podobné sociální inženýrství, aby se v České republice děla podobná či ještě horší nepravosti než v Norsku. Myslím, že zcela neadekvátní jednání některých pracovníků našeho OSPODu stačilo už vejít velmi dobře ve známost, a proto rozhodně nechci, aby přibyly ještě další problémy a další zničené životy dětí a rodičů.