Situace není ideální. Problémů s terorismem je celá řada

Ačkoliv je problém zahraničních bojovníků relativně nový, opatření proti terorismu jako takovému mají své základy hlouběji v historii. Bureš zejména vyzdvihl důležitost některých teroristických útoků, které přinutily svět přehodnotit svůj postoj k terorismu. Prvním takovým byl útok, který se odehrál ve Spojených státech 11. září 2001. Teprve až po těchto útocích vznikla obecná jednotná definice terorismu, jak Bureš upozornil.

Dalším důležitým momentem byly bombové útoky v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005, jelikož se jednalo o útoky extremistických islamistických skupin, zejména Al-Kajdy, na evropském území. Tyto útoky také přivedly pozornost na existenci domácího radikalismu, tedy na radikalizaci probíhající přímo v Evropě.

Ke klíčovým prioritám EU podle Bureše patří snaha o porozumění fenoménu radikalizace, což je složité mimo jiné i kvůli tomu, že individuální důvody, proč jsou lidé ochotni zajít až k násilí, se liší u každého člověka. „Evropská unie kvůli tomu financovala velké množství výzkumů, které se zaměřovaly mimo jiné na roli internetu či politické a socioekonomické mikrofaktory uvnitř i mimo EU," uvedl.

Jak Bureš dále řekl, pozornost samotné Evropské unie se od poloviny roku 2013 obrátila na už zmíněné zahraniční bojovníky. To jsou podle definice, kterou Bureš uvedl, lidé, kteří bojují v zahraničí pro jiné důvody než finanční. Zmínil i šest priorit, které v tomto ohledu má Evropská unie: „Porozumět tomuto fenoménu, snažit se o prevenci radikalizace, rozpoznat a odhalit podezřelé cesty (do Sýrie, Iráku, ale i na jiná místa), zlepšit proces vyšetřování a stíhání, řešit problém navrátilců a spolupracovat s třetími státy."

V současnosti přitom podle něj není situace vůbec ideální. Ačkoliv by měla Evropská unie zajišťovat nadnárodní přístup k problému, ne vždy panuje shoda mezi názory EU a jednotlivých států. „I když problematika zahraničních bojovníků zasahuje všechny členské státy, ne každý má tak aktivní přístup, což zahrnuje mimo jiné i Českou republiku," varuje.

Upozornil i na další problémy – nedostatečné sdílení informací mezi státy, absence politické shody u klíčových otázek - např. co řešit na národní a co na nadnárodní úrovni či zda aktualizovat definici termínu „foreign fighters", tedy zahraniční bojovníci; problém s vyvážením spravedlnosti s osobními svobodami; přehnané soustředění se na islamistický extremismus; nedostatečné informace o procesu deradikalizace. Nakonec upozornil, že ne vždy bojují zahraniční bojovníci na straně extrémismů a zmínil několik set těchto bojovníků, kteří v Sýrii bojují proti silám Islámského státu.