Někteří se ještě se Zemanem jako prezidentem nesmířili. Nepochopili demokracii, varuje politolog

Robejšek patří k těm, kteří v pátek na Hradě dostali ocenění. „Vyznamenaní nedostanou příležitost pronést pár slov. Kdybych takovou možnost měl, tak bych připomenul pár samozřejmostí. Zdá se mi totiž, že se část politické třídy nikdy nesmířila s tím, že prezidentem je Miloš Zeman. To však hraničí s nepochopením podstaty demokracie," domnívá se politolog.

Demokraté se pak podle něj poznají právě podle toho, že respektují i ta rozhodnutí, která jim nevyhovují. „Vědí totiž, že se demokracie nezhroutí, když se neprosadí můj názor. Naopak posílí, když přesto ctím rozhodnutí většiny. Mnozí, na obou stranách barikády ale zřejmě považují demokracii za stroj na „správná" rozhodnutí. Za „správné" považují to, co si myslí oni a jejich přátelé. Naše představy o dobru či správnosti jsou však zkreslené. Jednak obecnou lidskou nevědomostí, která se nezastaví ani před profesorem, nebo redaktorem, ale hlavně našimi vlastními zájmy. Bohužel se ale těm, kteří se považují za elitu mnohdy nedostává toho, co skutečnou elitu vyznačuje, totiž pokory," píše Robejšek na svém facebookovém profilu.

Demokracie však podle jeho slov neprodukuje pravdu, ale „pouze" většinová rozhodnutí. „Jejich první výhodou je to, že se zpětně často ukáží být správnější než rozhodnutí zasvěcené či osvícené menšiny. Ano, i demokratická rozhodnutí můžeme, ba musíme kriticky zkoumat. Ale když je kritika tak zásadní, že se rovná odmítnutí rozhodnutí samotného, tak zpochybňujeme demokracii vůbec. A pak nám zbývá pouze diktatura dobrých ve jménu dobra. Ta se však jak známo snadno ve zlé obrátí," varuje oceněný.

Většinová rozhodnutí prý mají ještě jednu velmi důležitou výhodu. „K tomu, aby naše země vzkvétala je nezbytné společné úsilí co největšího počtu jejich obyvatel, většiny která se na základních věcech shodne. Pan prezident je stejně nedokonalý jako jeho kritici a jako my všichni. A také proto potřebujeme něco, co nás k tomuto společnému úsilí přesto motivuje, něco co je vyšší než osobní nepřátelství, ješitnost, ctižádostivost a politikaření. To něco je český národ, kterému máme sloužit. Tento národ uctíváme oslavou státního svátku. A měli bychom ho slavit společně," dodává Robejšek.