Jozef Gabčík: Muž, který měl zabít Heydricha. Proč atentát selhal?

Střípky ze života Jozefa Gabčíka, jednoho z našich největších válečných hrdinů, není lehké poskládat. Nepsal si žádný deník, a dopisy svým známým také nebyly k dohledání. O jeho rodině toho přeci jen něco málo víme. Sám Jozef se narodil ve slovenské vesnici Poluvsie před 105 lety do statkářské rodiny. Pocházel ze čtyř dětí, jeho otec pracoval ve Spojených státech, aby si mohl dovolit vystavět rodinné hospodářství. To bylo dokončeno v roce 1920, všechny děti v jeho chodu pomáhaly.

Mladý Gabčík měl na tehdejší dobu neobvyklé zájmy, kromě fotbalu ho bavilo také boxování a jízda na motorce. V roce 1929 odešel do Čech, kde se vyučil kovářem-zámečníkem. Otec nezastíral mírné zklamání, že z Jozefa nebude mladý zemědělec. Následně Gabčík absolvoval vojenskou službu v Košicích a v Prešově školu poddůstojnickou. Nejprve se stal desátníkem a v roce 1935 četařem.

V továrně málem oslepl, poté se vydal do Polska

Jeho prvním oficiálním zaměstnáním byla práce v žilinské továrně na výrobu chemických látek. Právě tam málem přišel o zrak. Nadýchal se výparů nebezpečného yperitu, naštěstí byl včas ošetřen. Po tomto incidentu se stal vrátným a správcem armádních skladů. 14. března 1939 byl vyhlášen Slovenský štát, čile kolaborující s hitlerovským Německem. Armádní sklad byl obsazen německou armádou, Gabčík následně požádal o dvoutýdenní volno. Zcizil několik zbraní, rozloučil se s rodinou a unikl do Polska.

V Krakově se přihlásil do vznikající československé zahraniční jednotky, kde pravděpodobně potkal Jana Kubiše, pozdějšího kamaráda a spoluúčastníka akce Anthropoid. Na Slovensku po něm mezitím bylo vyhlášeno celostátní pátrání.

Z Polské Gdyně později odplul do Francie, následně se stal členem cizinecké legie v Alžírsku. Krátce na to vypukla druhá světová válka. Na jihu Francie se zorganizovala československá zahraniční armáda a Gabčík se stal součástí jejího 1. pěšího pluku. Po bojích s Němci ve Francii se dostali společně s Kubišem při záchranné akci britské admirality do Velké Británie. Právě tam vznikla 1. československá smíšená brigáda.

Samopal byl nefunkční kvůli vzpříčenému náboji

Gabčík byl v té době vyznamenán francouzským řádem za odvahu a mimořádné bojové zásluhy, v roce 1940 mu Eduard Beneš udělil druhý Československý válečný kříž 1939. Už o rok později se Jozef stal výkonným rotmistrem 3. roty prvního pěšího praporu. Následně byl přidělen k připravované akci s názvem Anthropoid. Mělo jít o zneškodnění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Původně měl být v této operaci partnerem Gabčíka Karel Svoboda, ten se ale zranil a na návrh Gabčíka byl nahrazen právě Janem Kubišem. Po náročném výcviku, který je měl učinit agenty-parašutisty, oba dva sepsali poslední vůli.

Ke konci prosince roku 1942 byli vysazeni u obce Nehvizdy nedaleko Prahy. Gabčík si při přistání vykloubil palec, později byl ošetřen. V období příprav, které zahrnovaly častou změnu jmen a jednotlivých úkrytů se Jozef seznámil s Annou Malinovou, u níž našel úkryt i po uskutečnění atentátu. Jozef Gabčík původně prosazoval Heydrichovo odstranění v jeho domě, v Panenských Břežanech. To bylo kvůli zintenzivnění jeho ochranky zamítnuto. Heydrich tak měl být odstraněn v pražské Libni při svém pravidelném průjezdu. Již víme, že Heydricha nakonec usmrtily střepiny z vybuchlého granátu, který hodil na projíždějící vůz Kubiš. Stalo se tak 27. května 1942.

Dlouho se však řešila otázka nefunkčního samopalu, kterým se snažil Gabčík Heydricha „dorazit“. Nedávno se na základě bádání v Archivu bezpečnostních složek celá věc objasnila. Gabčík nevystřelil, protože samopal Sten Gun měl v nábojové komoře vzpříčený náboj. Sám Gabčík prý událost těžce nesl, dlouho se spekulovalo o jeho osobním selhání či o právě projíždějící tramvaji, která byla plně obsazená a bránila střelci ve střelbě.

Hlava Gabčíka měla být vystavena v muzeu

Jak již bylo řečeno, po atentátu chvíli bydlel u Anny Malinové, následně se od 1. června ukrýval společně s dalšími parašutisty a Janem Kubišem v katedrálním chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Po zradě jednoho z výsadkářů, Karla Čurdy, bylo místo úkrytu prozrazeno Gestapu. Němci po střelbě v chrámu nalezli osm těl. Čtyři z osmi parašutistů spáchali sebevraždu. Jedním z nich byl i Jozef Gabčík, který svůj život ukončil střelbou do pravého spánku.

Zajímavostí je, že původně Němci počítali s uchováním hlav Gabčíka a Kubiše pro účel vystavení v právě připravovaném německém kriminalistickém muzeu.

Odkaz Jozefa Gabčíka je patrný do dnešních dnů. Například na jihu Slovenska byla po hrdinovi pojmenována původní obec Beš, dnes obec Gabčíkovo. Stejný název nese i vodní přehrada Gabčíkovo, jedno z největších vodních děl Střední Evropy. Po válce se portrét Gabčíka objevil také na poštovních známkách.

V roce 1968 byl vyznamenán in memoriam hvězdou I. třídy československého vojenského řádu Bílého lva „Za vítězství“. Před dvěma lety ho současný slovenský prezident Andrej Kiska povýšil do hodnosti brigádního generála in memoriam.