Rozhovor: Prostituce není sociální patologie, je to obyčejná práce, říká aktivistka

Rozkoš bez rizika je nestátní nezisková organizace založená v roce 1992. Posláním této organizace je zlepšovat postavení sexuálních pracovnic, předcházet rizikům spojeným s prací v sex-byznysu a snižovat je. Barbora Pšenicová z organizace Rozkoš bez rizika serveru EuroZprávy.cz sdělila, jaké jsou podmínky v tomto průmyslu a proč aktuální legislativa není schopna vyřešit problémy spojené s prostituci.

Jaké jsou šance, že Česko legalizuje prostituci na legislativní úrovni?

Rozkoš bez rizika dlouhodobě žádá o legalizaci prostituce, dokonce jsme komentovali poslední návrh, který šel do poslanecké sněmovny v roce 2014. Tento návrh byl značně represivní. Nutil například ženy z byznysu k tomu, aby se registrovaly na úřadech nebo aby měly tak zvané zdravotní průkazky, kde by se prokazovalo, že žena byla protestována, tedy nemá pohlavně přenosnou infekční chorobu. Má to ovšem dle nás několik úskalí, která komentujeme pořád dokola.

Jaké problémy mohou potkat ženy pracující v tomto odvětví po jeho legalizaci?

 Ženy v současné době na registrace, které mohou být požadované zákonem, nikdy nepřistoupí. Vzhledem ke stigmatu (nežádoucí individuální rys, který zbytek společnosti odsuzuje, například profese sexuální pracovnice – pozn. redakce), které s sebou práce v sexuálním průmyslu přináší, nechtějí, aby někdo věděl, čím se živí. V důsledku je pro ně z našich výzkumů daleko přijatelnější nechat se fyzicky napadnout a neoznámit čin než prozradit veřejně, čím se živí. 

Proč jsou zdravotní průkazy problematické?

V případě, že budeme klást tlak na ženy k protestovanosti (testy, které prokážou, že je žena zdravá – pozn. redakce), vznikne tlak ze strany zákazníků na sex bez kondomu. Už teď ho často vyžadují, za příplatek. To znamená, že pokud budou mít dle nich jistotu, že žena je zdravá, budou si říkat: ale tak to nemusíme mít ochranu.

Jenže HIV a jiné choroby mají svou inkubační dobu. To, že žena půjde na prohlídku v lednu nezaručí nikomu v březnu, že se nenakazila v únoru. Stejně tak není záruka, že nositelem není zákazník.

Jaký je zdravotní stav žen pracujících v tomto byznysu?

Zdraví je pro ženy ze sexuálního průmyslu velice důležité. Jsou to dospělé ženské, které ví, jaká jsou rizika, a samy se o své zdraví starají už teď -  nemusí je k tomu nutit zákon. Jejich hlavním cílem je být zdravé a vydělávat.

Mylně se uvádí, že ony jsou nositelkami, což ale není pravda.  My protestujeme za rok 4500 žen, a z toho máme pouhých pár případů nemocí, největší výskyt je vždy stejně u veřejnosti.

Jaké konkrétní represivní dopady na sex-byznys způsobí jeho legalizace?

Represivní úprava prostituce (zákonem či vyhláškou) zvyšuje pravděpodobnost, že budou osoby, které poskytují sexuální služby, vystaveny násilí, zhorší jejich přístup k sociálním a zdravotním službám a prohloubí sociální vyloučení.

Může být správná alternativa, aby k represivní úpravě nedošlo?

Rozdíl je totiž mezi tím, zda k sexby-znysu stát přistupuje jako k násilí na ženách a patologickému jevu (jako většina částí Evropy) nebo k něčemu, co je práce. Naše organizace zastává názor, že by se k tomu mělo přistupovat jako k práci. Tam, kde došlo v Evropě k úpravám, jde o zmíněné represe, tak zvaná částečná nebo úplná legalizace.

My bychom rádi, aby došlo k dekriminalizaci jako například v Austrálii či na Novém Zélandu. Je možné využít i Tipplezóny či zóny tolerance k pouliční prostituci, které se dají realizovat již teď bez zákonem upravených podmínek – řešila by to města.

Města ovšem schválila vyhlášku číslo 3/2005 –  o částečném nebo úplném zákazu provozovat prostituci na některých veřejných místech. A to vede k tomu, že ženy jsou pokutovány. Přitom se musí více schovávat a tím pádem se prohlubuje jejich dluhová past a sociální vyloučení.

Jak se Česko může vyhnout represivní legalizaci?

Od roku 2014 je návrh na legalizaci ve stejném stavu, od doby, kdy ho nedoporučila ke schválení vláda a vzápětí i Petiční výbor PSP. Další překážkou je Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, kterou ratifikovalo v roce 1958 tehdejší Československo a která v zásadě znemožňuje jakoukoliv formu legalizace prostituce.

Problém je, že od téhle úmluvy není snadné ustoupit, musel by to udělat prezident, kterému by to navíc musely schválit obě komory parlamentu. Zakládáme teď pracovní skupinu a zkusíme vypracovat návrh. Pak je naším cílem zkusit oslovit Piráty, se kterými jsme to předjednávali, aby to podali oni. A pak uvidíme …