Klus se diví: Bojkot? Já nikoho k ničemu takovému nevyzýval

„Ne, že bych si chtěl na něco stěžovat, poplakávat si, koneckonců vlna, kterou mé pár týdnů staré prohlášení zvedlo, byla neočekávaně velká a veskrze pozitivní. Tak co tu zas píšu!? To protože pozitivní byla ona vlna jen v osobní rovině, v jakémsi vzbuzení pocitu, že nejsem na ty větrné mlýny sám. Osobně jsem čekal spíš zavalení hejty a výhružkami, ale mimo ně přišlo i svého druhu uznání jakési odvahy. Ale jakápak odvaha!? Jen jsem napsal a řekl, co si myslím,“ vrátil se Klus ke svým slovům zveřejněných v posledních dnech.

Poukazuje na to, že o něj v celé věci vůbec nejde. „Přesto se mnoho lidí, fundovaných odborníků, intelektuálů a novinářů zaobírá tím, jsem-li já vůbec kompetentní něco takového říkat, řeší, jestli je bojkot planý, nebo platný, jestli je možné, či nemožné jej dodržet, jestli to náhodou není jen pokus o zviditelnění, olej do ohně postupnému a cílenému rozdělování společnosti a kdesi cosi. Ale jakejpak bojkot? Já nikoho k ničemu takovému nevyzýval, nemyslím si, že je to řešení,“ vysvětluje teď zpěvák.

A o co mu tedy vlastně jde? „Je to gesto. Vymezení se něčemu s čím nesouhlasím a zachování možnosti mluvit na toto téma svobodně. Pakliže se někdo takhle rozhodne žít, je to jeho svobodná volba, kterou sám za sebe uznávám, ale v žádném případě nevyžaduji. Nejsem ničí svědomí. Celé to ALE ukazuje, jak nedůsledně přistupujeme k informacím, jak je bez rozmyslu konzumujeme bez potřeby hlubší analýzy, kontextu. Jak jíme jablka bez toho, abychom si zjistili, jestli náhodou nejsou z distribuce zlé královny a upadáme tak do sněhurkovského spánku rezignace a mávnutí ruky s tím, že se v tom nedá vyznat, že se s tím nedá nic dělat, že nějak bylo a nějak bude,“ zlobí se.

Cílem podle něj bylo zahájení diskuze. „ Je v pohodě, že tady část společnosti žije ve strachu, že řekne-li svůj názor přijde kontrola? Je v pohodě, že nám veřejní činitelé prokazatelně lžou, že mění svá stanoviska podle toho, jak se to hodí jejich setrvání u moci? Že zde dochází k její centralizaci ( nejen politické ) v rukách jednoho muže? Že si zde komunisté zase začínají věřit, že cítí šanci, že vyskakují jako čertík z krabičky? Je v pohodě, že roste naše přesvědčení, že jsme jen bezmocné loutky v soukolí nekontrolovatelného stroje politiky a správy veřejného prostoru? Že vítězí emotivní výkřiky nad konstruktivní, střízlivou debatou? Že je zde nepopíratelný problém s dezinformačními weby, s populisty a prospěcháři, s komunikace? Je v pohodě, že se tu (s)prostě s pravdou zachází jako s něčím vrcholně relativním?“ pokládá zásadní otázky Klus.

Lidé mu prý vyčítají, že se soustředí jen na Babiše a na další problematické osoby zapomíná. „Je mi vyčítáno, že se soustředím na Šéfa a přitom je tu spousta dalších Bakalů a jinejch nekalů a nekalostí. Že jsem si vzpomněl až teď, že přece už předtím tady byl bordel. Že jsem se navíc sám s Pánubohudooken silně zapodílel na tom, že tady teď Šéf s Našima kleká na stát a postupně nakupuje jednoho zaměstnance za druhým, tak co si stěžuju. Co je to za alibismus? Tahle zduřelá potřeba viníků a hrdinů, co za všechno můžou, nebo všechno vyřeší je obrovská ztráta času, kterou se tady patláme už od dob Opoziční smlouvy, která tenhle podivnej rozklad občanské sebedůvěry odstartovala,“ má jasno zpěvák.

Poukazuje na to, že tu převládlo zklamání z tradičních stran a došlo k propojení politiky a byznysu. „To všechno se dá vyřešit až s fungující státní správou, ale to se neudělá samo a jistě né za asistence těch, kterým stávající napjaté prostředí plné strachu a nejistoty vyhovuje. Je zkrátka potřeba dát svým zástupcům jasně najevo, že jsme tady, že je vidíme a že do toho máme co mluvit. Proto je však nutné najít společnou řeč. Jinak budeme stejní jako ti, na které si stěžujeme, že nám ztěžují život,“ varuje Klus.

„Jediné co se snažím říct je, abychom si uvědomili vlastní moc. Abychom přijali individuální zodpovědnost za celek, za situaci do které jsme se dostali svou nepozorností a neúčastí na dění ve veřejném prostoru. Abychom přestali brblat a konečně se vyslovili. Nenásilně, ale jasně, ať už nám současná situace vyhovuje, nebo ne, mluvme o tom. Diskutujme. Proč nám tohle vadí a proč se to těm druhým zase líbí. Vyhněme se střetům a hledejme střed,“ myslí si zpěvák.

Rozhodně prý nezpochybňuje výsledek voleb, jak někteří tvrdí. „Nenapadám výsledky voleb, natož vítězné voliče, zamýšlím se nad tím, proč nic neděláme, když se nám něco nelíbí? Proč mlčíme, když máme pocit, že přicházíme o hlas? Zamýšlím se nad kulturou naší KOMUNIKACE, obecně nad rolí etiky ve veřejném prostoru, nad nutností oprášit základní hodnoty, jež jsou nám všem, bez ohledu na politickou orientaci společné. Nevěřím, že je naše malá země domovem malých lidí. Právě naopak, považme jakých výšin jsme dorostli pokaždé, když jsme drželi spolu. Když jsme byli aktivní, když jsme věděli co chceme a šli za tím. Když jsme bedlivě střežili jak si stojí res publica. Není nás málo na to, abychom dokázali velké věci a není nás tak moc, abychom se nedokázali domluvit,“ dodává Klus.