Rodiče chtějí fyzické tresty. Většina Čechů je podporuje

Dvě pětiny respondentů měly děti do 18 let, 31 procent starší potomky a 29 procent bylo bezdětných. Celkem 63 procent dotázaných by použilo, nebo už používalo fyzické tresty u svých dětí. Dvě procenta by to dělala, nebo už dělala pravidelně. Pětina by k nim přikročila občas. Výjimečně by je volily, nebo už zvolily dvě pětiny respondentů.

Rodiče jako nejčastější důvod pro fyzický trest zmiňovali lhaní, neposlouchání a ničení věcí. Téměř polovina otců a matek dávala dítěti na zadek a přes ruce. Tři procenta rodičů mluvila o výprascích a bití.

Celkem 57 procent lidí míní, že rodiče by měli mít ve výchově na fyzické trestání potomků právo. Víc než polovina dotázaných je přesvědčena o tom, že fyzický trest byl, je a bude součástí výchovy. Přes dvě pětiny uvedly, že fyzické tresty jsou pro stanovení hranic nezbytné a plácnutí a facka nejsou tělesný trest. V posouzení toho, zda facka je či není fyzický trest, jsou patrné generační rozdíly. Zatímco mezi lidmi nad 55 let 58 procent míní, že facka není fyzický trest, u lidí mladších 24 let je to 27 procent.

Pětina lidí by kázeňské problémy ve školách řešila zavedením fyzických trestů. Proti uzákonění zákazu tělesného trestání dětí se rozhodně staví 47 procent lidí. Dalších 28 procent s ním spíš nesouhlasí. Téměř pětině je to jedno.

"Fyzické tresty rodiče velmi často používají s cílem udržet si rodičovskou autoritu a ukázat dítěti potřebné hranice. Tyto tresty, především při jejich pravidelném používání, však autoritu rodiče snižují a hranice, které jimi rodič u dítěte vytváří, jsou hranicemi strachu a nikoli hranicemi vnitřními. Dítě dodržuje pravidla ne proto, že se s nimi ztotožňuje, ale proto, že se bojí," uvedl Petr Matoušek z projektu Výchova bez násilí.

Podle ligy výzkumy ukázaly, že pokud dítě zažívá tělesné trestání, bude ho používat i ve výchově vlastních potomků. "Jako jediná cesta k prolomení tohoto stereotypu se tedy jeví změna chování rodičů," uvedla liga. Pořádá kurzy, kde se rodiče učí zvládat různé situace bez fyzického trestání.

Česko patří v EU mezi několik posledních zemí, které nezakázaly tělesné trestání dětí. Zákaz bití a jiného fyzického týraní doporučoval republice výbor OSN pro práva dítěte, před lety ho navrhoval i stejně zaměřený vládní výbor. V roce 2004 celoevropský zákaz tělesných trestů dětí doporučovalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy.

Na fyzické tresty v Česku se zaměřila dřívější studie Univerzity Karlovy, na kterou se odvolává i národní strategie prevence násilí na dětech. Výsledky ukázaly, že v roce 2004 nikdy nezažilo nějaký tělesný trest 14 procent českých dětí. U čtvrtiny bitých chlapců a děvčat se pak dalo mluvit o týrání, dostávali tvrdým předmětem a po bití jim zůstávaly stopy.

Podle výkazů ministerstva práce řešili loni sociální pracovníci a pracovnice 8929 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Kvůli špatnému zacházení v minulém roce 198 chlapců a děvčat skončilo v nemocnici, tři děti zemřely. Tělesné týrání zažilo loni podle statistik 339 chlapců a 296 dívek. Osmi desítkám z nich nebyly ani tři roky.