Lepšolidi, Zeman, Hitler, dehumanizace. Známý psychiatr důrazně promluvil, Hradu se to líbit nebude

„Bývaly doby, kdy stupňování adjektiva dobrý (dobrý, lepší, nejlepší) znamenalo zvyšování kvality. Náš úředník za elektrickým ohradníkem na Hradě rozhodl jinak a lepší je vlastně horší. Ne-li nejhorší. Proč? Je to součást kvalitní manipulace, kterou provádí už delší čas a na kterou mu ta intelektově slabší část společnosti skáče. Je to prostinké, dělal to i Hitler a Němci, ač nebyli úplně blbí, byli emočně natolik rozjitření, že na to skočili skoro všichni,“ pustil se do Hradu známý psychiatr. „Začíná to narcistním přesvědčením o vlastní výjimečnosti a na jejím základě oprávnění k činům, které jsou pro běžného občana tabu,“ upozorňuje expert, který přikládá také konkrétní příklady z praxe. „Podklady poskytuje také publikace britské psycholožky Julie Shaw Making evil (2018), která odhaluje praktiky manipulující osobnosti a navíc predikuje také vývoj, který z takového postupu plyne. První krok spočívá ve splynutí s větší skupinou a tím i vnitřní psychologický zisk spočívající v jistotě, že manipulátor nebude už obviňován, protože je součástí mocnějšího „my“. Pozice, v konkrétním případě navíc získané legitimní cestou (připomeňme si, že tu měl Hitler v roce 1933 také). Po této deindividuaci následuje dehumanizace,“ uvádí Honzák na svém blogu na serveru Aktuálně.cz.

Co přesně to znamená? „Ta spočívá v dehonestaci nějaké občanské skupiny, její označení za méněcennou, za póvl charakterizovaný špatnými vlastnostmi, za cosi méně než jsou lidské bytosti a proto jde o vhodný cíl naší „oprávněné agrese“. V Německu to byli s dobrým závěrečným skóre Židi. ... Britská politička Katie Hopkins zapáleně mluvila o migrantech jako o švábech, Donald Trump je přirovnával k hadům. Pan prezident pohoršený tím, že si na něm někdo vůbec troufá požadovat, aby se v úřadě choval v souladu s Ústavou a zákony, nazval ironicky tuhle partu lepšolidmi,“ vyjmenovává psychiatr.

„To, co začíná deindividuací a pokračuje touto cestou končí narůstající schopností ubližovat jiným, píše Julia Shaw. A dále říká, že jsou dva druhy narcistů: grandiózní a zranitelní. Naše pomazaná hlava patří do té druhé kategorie, jak jsme mohli konstatovat po předminulé volbě prezidenta, kdy Miloš Zeman neuspěl a vytratil se způsobem popsaným velmi trefně jedním českým úslovím, jehož ekvivalent jsem v mi dostupných jazycích nenašel. A jak píše Julia Shaw na s. 39, že existuje narcistická zuřivost (běsnění), výbušná směs vzteku a hostility, která se objevuje jen u zranitelných narcisů. Je živena podezíravostí, zavrhováním hodnot a ruminací vzteklosti. Nejistota je zde maskována předváděním nadřazenosti,“ vysvětluje Honzák.

A tak se prý kruh uzavírá. „Bez nějaké znectěné a dehumanizované skupiny, proti které je možné obrátit agresi by snad i samotnému císaři, pardon prezidentu, muselo dojít, že je nahý. A to by bylo strašné. Jak řekl moudře již František Palacký: Kdyby nebylo lepšolidí, musel by si je pan prezident vymyslet. Ještě, že je má,“ dodal Honzák.