Sověti: Říkali jsme vám "rohlíci", ale vrátíme se

"Stěhovali nás do Sovětského svazu jako dobytek. Češi nám dali pro rodiny staré, vyřazené vagony. Netopilo se v nich. A byli jsme tam mnozí, včetně mě, i s malými dětmi. Proto jsme museli do vagonů dát kamínka i s komínem. Takže náš vagon se podobal křižníku Potěmkin," citují lidovky.cz z memoárů tehdejšího sovětského vojáka Andreje Moskvina z Kaliningradu.V červnu 1991, tedy přesně před dvaceti lety, opustil tehdejší Československo poslední sovětský voják. Byli tady od roku 1968, kdy nás začali okupovat, a mnozí na dobu svého pobytu v Českslovensku vzpomínají s nostalgií. Někteří jsou ale ukřivdění a odchod v roce 1991 považují za ponižující útěk.Zatímco vojáci, kteří tu pobývali v 70. letech, kdy se zdálo, že tu budou navěky, mají veselé zážitky. Ti, kteří byli "odsunuti" před 20 lety, si stěžují, že je doma nevítli s pompou a nevrátili se jako vítězové.Rádi se vrací na místo činuSovětští vojáci podle serveru lidovky.cz dodnes diskutují o svém pobytu v Československu, přes specializované servery si posílají fotky a debatují o svých zážitcích. Cítí se spřízněni, ačkoliv se tehdy vůbec nemuseli znát.Mnoho z nich se do nynější České republiky také rádo vrací. Tentokrát jako turisté. Jako většina ostatních výletníků ale nemíří pouze za památkami hlavního města, ale často zavítají i do míst, kde před lety sloužili."Vždy vzpomínám na ty časy s dávkou nostalgie. Právě to mě donutilo, abych se vrátil po jedenatřiceti letech do toho nevelkého, ale krásného a útulného městečka," citují lidovky.cz A. V. Nikonova. Mluví o Mladé Boleslavi."Celkem se město moc nezměnilo... Náš obchod je teď také obchod, jmenuje se Sexshop... Na oficiální internetové stránce města Mladá Boleslav se přou, co s tou budovou. Zbourat to nechtějí. Asi na někoho čekají. Možná Američany. Nebo nemají peníze," dodává Nikonov.Kradli benzín a směňovali hoVojáci, kteří na našem území od roku 1968 pobývali, vedli také čilý směnný obchod s místními. Jako správní Slované armádě kradli benzín a naftu, kterou pak prodávali Čechům. Ale ne za peníze. Jak tehdy bylo zvykem, měnili své suroviny za pivo, punčocháče nebo džíny.Vladimir z Omsku, který tu také sloužil, dokonce vzpomíná, že když odjížděli, na hranicích je zastavili s jasným požadavkem: "200 litrů benzinu a cesta je volná." Vladimir popisuje, že pohraničníci dostali, co chtěli. Tedy ne tak úplně. Dali jim směs benzinu a nafty.Sověti ve svých vzpomínkách také uvádějí, jak Čechům a Slovákům říkali. Buď všechny bez ohledu na národnost titulovali "Čechli", nebo pro nás měli ještě speciální přezdívku - "rohlíci". Ale nemysleli to nikterak zle. Alespoň ze vzpomínek podle serveru lidovky.cz vyplývá, že k nám cítili shovívavost, někdy i sympatie.