Vzniku samostatného Československa předcházela krize habsburské monarchie

Vzniku Československa v roce 1918 přecházelo dlouhotrvající napětí mezi národy žijícími společně v habsburské monarchii. V českých zemích představovalo hlavní problém soužití Čechů a Němců, což ochromovalo i zemskou samosprávu. Do toho se navíc přidala hospodářská krize a sílící nacionalistické tendence jednotlivých národů v monarchii. Rozpory mezi Čechy a rakouskými Němci se začaly významným způsobem přiostřovat. Zejména po takzvaném Svatodušním programu německém z roku 1899. Němci se domáhali národnostního rozdělení českých zemí a zřízení krajů, které by se napojily přímo na Vídeň a potlačily by tak význam zemských úřadů. To se Němcům nepodařilo prosadit, a tak pokračovali v blokování práce sněmu. V roce 1908 nastoupila do úřadu nová proněmecká vláda, která českou otázku nehodlala řešit. Přesto se vlády vystřídaly ještě několikrát, až vnitropolitická krize monarchie dospěla k volbám v roce 1911, z nichž měla vzejít nová silná vláda. Výsledek hlasování krizi nevyřešil, ale později posloužil při sestavování československého Národního výboru na konci první světové války a revolučního Národního shromáždění. Protičeský kurs nové vídeňské vlády se potvrdil, když císař, pod záminkou špatného stavu českého hospodářství, rozpustil zemský český výbor a na jeho místo dosadil mimořádnou správní komisi. Čeští politici se bouřili. V březnu 1914 se tak znovu konala českoněmecká jednání. Za Němce se postavil následník trůnu František Ferdinand d' Este, který jim zaručil zvláštní ochranu. Jednání skočila opět neúspěšně. Osudovým mezníkem se tak stalo až zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d' Este a jeho manželky Žofie rozené Chotkové v Sarajevu v roce 1914. Atentát posloužil Rakousku jako důvod pro rozpoutání války, do které se nakonec zapojily všechny světové mocnosti. Válka znamenala v Rakousku-Uhersku zvýšení vlivu armády a potlačení lidských svobod. Nesouhlas s mobilizací nebo válkou znamenal perzekuci. Svoboda tisku byla pozastavena a za protiválečné názory se zatýkalo. Podobný osud měl čekat například budoucího prvního československého předsedu vlády Karla Kramáře a další české politiky. Monarchie se obávala vnitřních nepokojů a přikročila k tvrdé germanizaci. Hluboká hospodářská krize a nulový postup na bojištích, který navíc přinesl obrovské množství obětí, přiměl ústřední mocnosti v čele s Německem přijít s nabídkou míru. Tu ovšem státy Dohody v čele s USA odmítly. Americký prezident Willson nakonec v roce 1917 s nabídkou na uzavření míru vystoupil sám. Součástí mírových dohod byla také možnost sebeurčení pro Čechy. Což ale odmítly ústřední mocnosti, tedy Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko a Bulharsko. Toho se snažili využít čeští politici v čele s Tomášem G. Masarykem a Edvardem Benešem, kteří hledali podporu pro vznik samostatného Československa u Francie, Velké Británie a především USA. Právě zahraniční mise Masaryka a Beneše měla patrně největší podíl na prosazení požadavků Čechů a Slováků při jednáních o poválečném uspořádání. Prohlubující se vojenská a politická krize Rakouska-Uherska potřebovala řešení. V květnu 1917 se proto sešla říšská rada, kde vystoupili političtí zástupci slovanských národů s požadavkem na federalizaci monarchie. Proti se však postavili Němci i Maďaři. Češi proto 13. července 1918 vytvořili československý Národní výbor, který měl připravit odtržení od monarchie. Jak se válka chýlila ke konci, monarchie se začala hroutit.

Definitivní rozklad Rakouska-Uherska začal v českých zemích. Delegace Národního výboru v čele s Karlem Kramářem jednala 28. října 1918 s Benešem, představitelem protirakouského zahraničního odboje, o vytvoření samostatného Československa. Celému procesu odtržení výrazně pomohla šířící se zpráva, že Rakousko-Uhersko uznalo všechny podmínky nabízeného míru, které obsahovaly i uznání autonomie národů v monarchii. Češi si tak začali myslet, že je o jejich samostatnosti rozhodnuto. Ve městech proto lidé začali okamžitě demonstrovat a ničit symboly monarchie. Ve stejný den večer vydal Národní výbor první zákon, kterým zřídil samostatné Československo.