Šimůnková: Veřejná správa neumí zaměstnat lidi s postižením, realita je tristní

Šimůnková dokončila dva výzkumy, které se týkají zaměstnávání lidí s postižením ve veřejném sektoru. Jeden se týkal pohledu zaměstnavatelů, druhý byl zaměřený na pohled lidí s postižením. "Veřejná správa rozhodně neplní svoji roli jít příkladem celé České republice a všem zaměstnavatelům v České republice v oblasti zaměstnávání lidí s postižením. Bohužel to tak možná vypadá, že ministerstva, úřady a jiné organizace státní správy plní tuto svoji povinnost, ale bohužel to tak není," uvedla Šimůnková. Instituce totiž podle ní spíše využívají možnosti zaplatit sankci za to, že nezaměstnávají lidí s postižením. Funguje to tedy tak, že peníze, které instituce dostávají ze státního rozpočtu, se zase jako sankce vrací zpět do státního rozpočtu. "A tím se ze zaměstnávání lidí s postižením v uvozovkách vykupují," uvedla Šimůnková.

Zástupkyně ombudsmana pro první z výzkumů oslovila 125 institucí. Z dat vyplynulo, že ve veřejných organizacích tvoří lidé s postižením v průměru pouze 2,5 procenta zaměstnanců, přičemž však čtvrtina organizací zaměstnává méně než jedno procento a další čtvrtina méně než dvě procenta. Zákon přitom ukládá těm, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, aby zaměstnávali minimálně čtyři procenta lidí se zdravotním postižením. Šimůnková také připomněla, že Česká republika se zavázala k tomu, že bude zaměstnávat lidi s postižením ve veřejném sektoru, a to přijetím Úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením.

Výzkum také ukázal na opakující se problémy u zaměstnavatelů. Jedním z nich je například nepřístupnost budov, ve kterých státní organizace působí, pro zaměstnávání lidí s postižením. "Je zajímavé, že úřady jsou mnohdy daleko přístupnější pro samotnou veřejnost než pro své zaměstnance," uvedla Šimůnková.

Druhý výzkum vychází z rozhovorů s 18 lidmi s postižením, kteří mají s hledáním zaměstnání ve veřejném sektoru zkušenosti. Podle závěrů tohoto výzkumu je často problémem nejasné znění inzerovaných pozic či to, že lidé, kteří mohou, své postižení raději maskují či zapírají. "Značnou deziluzi pak lidé vyjadřovali ohledně své zkušenosti s úřady práce, kdy měli často pocit, že se s nimi vůbec nepočítá. Při hledání práce se tak obvykle spoléhají především na vlastní síly," uvedla Šimůnková.