U Jílkové o vraždě ve Žďáru: Nechci se bát, že někdo na ulici podřízne moje děti

Podle čestného prezidenta Soudcovské unie by byla chyba chápat útok jako následek propuštění ženy z detenční léčby. „Událost se stala osm měsíců po jejím propuštění, k činu vůbec nemuselo dojít," vysvětloval v pořadu Máte slovo Vávra. Podle ministryně spravedlnosti je v takových případech nutné sledovat minulost takových lidí. Pokud se už nějakého násilného činu dopustili dříve, měli by podle Válkové soudci při rozhodování zvážit i předchozí činy.

„Pacienty propouštíme do ambulantní léčby na návrh zdravotnického zařízení. Máme lékařské posudky a o ty se opíráme," popisoval Vávra to, jak se soudci rozhodují. Kromě toho také zkoumají, jaké má pacient zázemí a jak k jeho propuštění z detence přistupuje třeba jeho rodina. Někteří diváci mají jiný názor. „Platím daně a moje peníze jsou na kdovíco. Já se nechci bát, že mi někdo podřeže děti. Když je někdo nebezpečný, měli bychom ho prostě zavřít," rázně navrhoval divák.

Zoufale chybí následná péče

Šéf léčebny Bohnice má jasno. „Ty činy byly spáchány v psychóze, to je nemoc a ta je léčitelná. Nelze ji úplně vyléčit, ale dobře zaléčit. A zaléčený pacient nemůže být zavřený v detenčním ústavu. Tam jsou umístěni jen pachatelé vážných činů, kteří nespolupracují a jejich stav není ovlivnitelný léčbou," uvedl psychiatr Martin Hollý.

Divák, který se představil jako pan Lacina, s psychiatrem souhlasí. „Byl jsem několikrát v léčebně. Po propuštění mi dali léky a doporučili lékaře. Jenže chybí jakýkoliv systém následné péče. Ta paní byla v zoufalé situaci. V léčebně vás utlumí, člověk ani nedokáže myslet. Po propuštění pak přijdou deprese a sebevražedné sklony," popisoval vlastní zkušenosti duševně nemocný, kterému se také nelíbí, že jeho měsíční návštěva u psychiatra trvá asi deset minut.

Pavel Novák, který pomáhá duševně nemocným, tuhle každodenní zkušenost potvrzuje. „Česká republika zaostává v systému následné péče. Chybí služba v komunitě a práce v terénu. Pojišťovny pacientům proplácí dvě a půl hodiny psychoterapie ročně," objasňoval současnou situaci Novák.

Problém je v systému

Na tom, že následná péče je absolutně nedostatečná, se shodli všichni diskutující. Podle šéfa Bohnic je problém i v ambulantní léčbě. Dokládá to statistikami, podle kterých loni stoupl počet sebevražd o čtvrtinu oproti předchozímu roku. „A devadesát procent sebevrahů jsou duševně nemocní," dodává Hollý. Podle psycholožky Růženy Hajnové situaci zhoršuje nedostatečná ochranná léčba, chybíé totiž lidé, doktoři, kteří by k soudu chodili. „Nás soudních znalců ubývá a mladí to dělat nechtějí. Je to velká zodpovědnost a není to honorované," tvrdí soudní znalkyně.

Doktor Ivan David také připomíná, že nelze předvídat, jestli se situace duševně nemocného po propuštění zhorší. „Může vysadit léky, nedodržovat režim. Zabýváme se následky, ale ne příčinami. Za problémy může rozpad systému a veřejná správa musí nastavit nová pravidla," má jasno psychiatr a politik ČSSD.

Duševně nemocní jsou také lidé

„Pořád se ptáme, jak můžeme společnost ochránit před duševně nemocnými. Měli bychom se ale ptát, jak ochráníme duševně nemocné od stigmatizací ze strany společnosti," myslí si matka, která má syna schizofrenika. Problém podle ní spočívá v tom, že duševně nemocní jsou odstrkování na okraj společnosti, a rodiče se pak bojí přiznat, že jejich potomek má problém.

Řada nemocných se kvůli tomu dostane na psychické i finanční dno. „Sociální začlenění je pro ně problém, nikdo je nezaměstná. A sociální služby mají v tomto případě jen velmi omezené zdroje," komentuje situaci Novák, který pomáhá duševně nemocným. Stát by podle něj měl více podporovat jejich zaměstnávání. Náklady na nemocné spolu s ušlou mzdou přitom ročně činí asi sto miliard korun.

Válková ale upozorňuje na to, že duševně nemocný nutně neznamená nebezpečný. Ministryně zároveň divákům slíbila, že udělá vše proto, aby se situace zlepšila. „Nemůžeme ale slíbit na sto procent, že se neštěstí ze Žďáru nebude opakovat," dodala politička.