Když se rodina nakazila koronavirem, bála jsem se o naše životy. Systém má řadu chyb, říká nakažená

Teploměry si vložili do podpaždí a jejich rtuť během chvíle vyletěla hodně přes 38 stupňů Celsia. Trvající zimnice, bolest hlavy, absence čichu a kašel donutily matku dvou dospělých synů obrátit se i s mužem na praktického lékaře. „Kontaktovali jsme jej po telefonu, dal nás do systému a za dva dny jsme jeli na PCR testy do Thomayerovy nemocnice,“ líčí svůj příběh.

Lékař synovi nevěřil, že je podruhé chorý

První problém nastal s mladším potomkem, který chodí k jinému doktorovi než zbytek rodiny. „Když řekl, že covid-19 prodělal už v říjnu, odmítl se s ním jeho lékař bavit, tvrdil mu, že do tří až šesti měsíců po prodělání koronaviru je nemožné, aby jej tak brzy znovu chytil, a na testy jej neodeslal. Byl přesvědčený, že podruhé být chorý nemůže. Doktorům věříme, a tak jsme dali na jeho názor.“ Jenže jeho stav se zhoršoval, teploty neklesaly. „Byl čím dál více vysílenější. Štěstím bylo, že když volali staršímu sourozenci z hygieny, že je pozitivní, tak jej napadlo bratrovi předat telefon a ten pracovníkovi sdělil, jaké má obtíže. Okamžitě jej dal do systému na testy, které později potvrdily, že je znovu nakažený.“

Rodačka z Prahy si naopak nemůže stěžovat na přístup v Thomayerově nemocnici. „Vše bylo rychlé, včetně administrativy. Personál veškeré údaje okamžitě zadal do počítačů. Když proceduru porovnám s Motolem, kde jsme v říjnu byli na testech s mladším synem, tak Krč jednoznačně vyhrála. Ale možný delší časový průtah byl tehdy v Motole způsoben tím, že probíhal z auta,“ upozorňuje.

Jedině, co dámu ve středních letech v Thomayerově nemocnici zarazilo, byla nedostatečná vzdálenost mezi pacienty, kteří chodili na PCR testy, a těmi, již čekali na antigenní. „Obě řady byly odděleny jen pouhou páskou, a tak riziko eventuální nákazy bylo vysoké. Musím ale férově říci, že v době, kdy jsme byli na testech, se žádné fronty netvořily. Pokud by zřejmě byl nával, třeba by na místo nastoupil koordinátor a vše by řídil,“ domnívá se.

Co ženu překvapilo je, že systém automaticky počítá s tím, že lidé, kterým je špatně, musejí mít vlastní auto. „Netuším, zda fungují nějaké svozové sanitky jako na jaře, ale když se podívám, kolik je nyní nakažených, tak by zdravotníci na odvozy neměli kapacitu. Mám proto podezření, že lidé bez vozů, když je jim zle, jezdí na testy normálně MHD, ale důkazy proto samozřejmě žádné nemám. Jedná se jen o moji pouhou domněnku.“

Další rozčarování se dostavilo, když jejímu mladšímu synovi přišla jen sms zpráva, která oznamovala, že je pozitivní. „Nikdo z hygieny se mu tak jako nám ještě po obdržení textovky ale neozval. Zřejmě to bylo tím, že byl Nový rok. Přesto jsem z pohledu obyčejného člověka odhalila řadu mezer a chyb, které si politici či odborníci vůbec neuvědomují.“

Ženu zneklidňuje, co by se dělo, kdyby se ona či někdo z její nakažené rodiny, zranil a potřeboval by lékaře. „Včera jsme se řízla do prstu a krev nešla dlouho zastavit. Kdybych potřebovala ránu sešít, netuším, kam jít. Mám obavy, že odevšad by mě vyhodili, kdybych řekla, že mám covid-19. Vždyť nyní stačí zavolat k praktickému lékaři, říci, že máte kašel, a hned vám doktor či sestra sdělí, ať k nim vůbec nechodíte. Řada věcí není dotažena do konce,“ krčí rameny.

Rodina je nyní ohledně zásobování potravin odkázána na pomoc příbuzných anebo rozvozovou službu. „Když naši blízcí nemohou, zavoláme na Rohlik.cz, který vozí i léky. Do formuláře napíšeme, že jsme nakaženi, a tak kurýr nechá nákup za dveřmi a vůbec s ním nepřijdeme do kontaktu, stejně jako s příbuznými.“

Ztráta čichu odepsala dva spálené hrnce

Vdaná paní přiznává, že doma dochází i ke kuriózním, humorným situacím. „Jak nás nyní opustil čich, tak už jsem spálila dva hrnce. Zapomněla jsem, že jsem něco dala vařit a bylo to. Normálně by člověk cítil, jak se vše pálí, ale teď nezaznamenáme vůbec nic. Abychom nevyhořeli, tak si pro jistotu po bytě píši papíry, že vařím,“ poprvé se do telefonu zasměje.

Velký optimismus ale u ní doma zatím nevládne. Infekce odmítá ustoupit. „Každý večer mám velký strach o manžela, jehož trápí silné záchvaty kašle a sotva se může nedechnout.“ Velké obtíže se drží i staršího syna, který má podle ní trochu odlišný průběh nemoci. „Jeho tolik nesužují bolesti hlavy, ale má silné střevní problémy. Lékaři tvrdí, že i ony ke covidu-19 patří.“ Elegantní žena na rovinu přiznává, že ji pohltil velký strach, když se nákaza rodiny potvrdila. „Valící se zprávy o těžších průbězích koronaviru na psychice nepřidají. Měla jsem obavy, aby se náš stav nezačal horšit a někdo se nezačal dusit.  Bála jsem se o naše životy. Pak jsem si ale zakázala o všem špatném přemýšlet.“

Pacientka, kterou stále silně bolí hlava, je nyní alergická na lidi, kteří stále onemocnění bagatelizují. „Nikdy nepřeji nikomu nic zlému, ale kdo koronavirus zlehčuje, tak bych mu vzkázala, aby ho prodělal a viděl by. Určitě se nejedná o žádnou obyčejnou chřipečku. A to nikdo z nás neměl těžký průběh, že by musel dostat kyslík anebo být hospitalizován. Jsem překvapená, jak rychle se virus šíří.“

Nemoc dává zabrat celé rodině a paní dokonce nemůže pracovat ani z domova. „Musela jsme si vzít pracovní neschopnost, byť splácíme hypotéku. Šéf mně sice nabízel home office, ale já jej nejsem schopná vykonávat. Cítím se pořád unavená a většinu dne prospím. Dokonale jsem se přesvědčila, že zdraví je opravdu nejcennější a ostatní se vždy nějak vyřeší.“

Před onemocněním váhala, zda se nechá očkovat. „Nyní už mám stejně jako celá rodina naprosto jasno. Kdyby to bylo možné, vakcínu bychom si nechali aplikovat už nyní. Doma jsme se přesvědčili, že očkování je jedinou možností, jak se vrátit k normálnímu životu.“

Pevně věří, že už v létě bude moci s mužem cestovat, což je jejich oblíbená záliba. „Ale nyní mám jiné velké přání. Chtěla bych už konečně vidět své rodiče. Nesetkala jsem se s nimi ani na Vánoce, neboť už nám všem bylo divně. Pořád u nás na ně čeká opožděný Ježíšek a já se nemohu dočkat, co mu řeknou, až balík rozbalí,“ zasní se milující dcera.