U žen se často podceňují příznaky. Infarktem jsou více ohroženy než muži

Výzkumy potvrzují, že jsou ženy o polovinu více ohrožené špatně diagnostikovaným infarktem než muži. 

"Infarkt si proto většina z nás spojuje s akutní bolestí hrudi či paže, tyto symptomy ale mají ve většině případů jen muži. U žen se srdeční záchvaty projevují méně intenzivně a jejich diagnostika je proto těžší, což podporuje i fakt, že samotní lékaři a lékařky si pod infarktem často představí právě mužské symptomy,” vysvětlily socioložky z Akademie věd ČR v rozhovoru pro idnes.cz. 

Za pravdu jim ale dali i mnozí lékaři, na které se obrátila redakce idnes. Primář kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce Ivo Skalský se nechal slyšet, že u žen jde především o problémy s dýcháním, slabost, bolesti nejenom horní končetiny, nýbrž i zad, bolesti a ztuhnutí dolní čelisti. Dále také mohou intenzivně pociťovat tlukot srdce, být světloplaché a zvracet.

"Díky tomu může být diagnostika ischemické choroby zejména u mladších pacientek před menopauzou podceněna a opožděna. Obtížná diagnostika u mladších žen je dána i jiným mechanismem vzniku onemocnění,“ řekl primář.

Jiný ale namítal, že typické příznaky infarktu jsou u žen i mužů vesměs stejné, a že rozdíl může spočívat spíše v jejich intenzitě a vnímání. "U mužů může být bolest dramatičtější. U žen je mírnější, není tak šokující. A mohou mít i větší toleranci bolesti, takže to podcení,“ konstatoval kardiolog Petr Frídl.

Kardioložka a přednostka pracoviště preventivní kardiologie pražského IKEM Věra Adámková také varovala, že si ženy v rizikovém věku častokrát spojují zdravotní problémy s menopauzou, kdy jejich organismus prochází řadou změn. "Podle informací, které máme, je pravda, že české ženy trochu disimulují obtíže, a to proto, že první příznaky ischemické choroby srdeční se váží na období několika let po přechodu,“ objasnila.

"A místo toho, aby si řekly ‚ha, tady už bude nějaký problém‘, přikládají své bolesti a nevýkonnost na vrub právě tomu přechodu a eventuálně osteoporóze,“ podotkla s tím, že právě kvůli tomu se ženy často nechávají vyšetřit později, tedy až v pokročilém stádiu nemoci.

Problematikou se před lety zabývala také studie Czech registr. Kardiologové tehdy došli k jasnému závěru, že navzdory kvalitnímu systému jsou české ženy posílány k vyšetření cév a operacím obnovujícím přísun krve do srdečního svalu posílány méně často a s prodlením ve srovnání s muži. 

"U mladších žen tak nemusí být vyšetření EKG (elektrokardiografie, „natáčení srdce“, je základní vyšetřovací metodou v kardiologii. Pomocí křivky zobrazuje elektrickou aktivitu srdce, pozn. red.) spolehlivé, problém nemusí vůbec odhalit. Diagnostika by proto měla být doplněna o zhodnocení všech rizikových faktorů, zátěžové EKG, i zátěžové echokardiografické vyšetření (ultrazvukové vyšetření srdce - pozn. red.) a další vyšetření,“ řekl Skalský. Z tohoto důvodu by pacientka, které neblyo na EKG nic zjištěno, měla svého lékaře poprosit ještě o jedno vyšetření.

"Proto ženy například často nejsou zastoupeny v klinických výzkumech, čemuž přispívá i fakt, že hormony jako estrogen jsou i dnes některými vědci a vědkyněmi považovány za rušivý element výsledků výzkumných měření, a to i přesto, že tato hypotéza byla již dávno vyvrácena,“ objasnila socioložka Kristýna Veitová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, proč jsou mužské příznaky vnímány jako běžné.

Statistiky navíc potvrzují, že ženy hůře přesvědčují zdravotní personál o svých problémech než muži. "Svědčí o tom například skutečnost, že na fyzické příčiny bolesti se ženám výrazně častěji dostane psychologické diagnózy. V důsledku toho se u žen může vyvinout tendence nedůvěřovat vlastním instinktům o svém zdraví či své symptomy zpochybňovat ze strachu, že budou před lékařem nebo lékařkou vypadat hloupě,“ podotkla socioložka.

Tomuto fenoménu se říká také mezera důvěry, která označuje sklony lékařů nepřikládat nevysvětlitelným obtížím žen žádný význam s tím, že jde o psychogenní záležitost.

"Pacientkám se často říká, že jsou ve stresu, trpí úzkostí nebo depresí, že jejich obtíže souvisí s hormonálním cyklem či jejich hmotností. V důsledku ženy vykazují výrazně více lékařsky nevysvětlitelných symptomů než muži a diagnostika jejich onemocnění je nezřídka dlouholetou záležitostí,“ řekla Veitová. 

Jako příklad uvedla endometriózu, jejíž odhalení trvá v průměru devět let, nebo autoimunitní onemocnění, jímž ze 75 % trpí hlavně ženy, a jejich diagnostika zabere pět let.

Potvrzeno to je i zahraničními výzkumy. Podle závěrů British Heart Foundation je u žen o padesát procent větší riziko špatné diagnózy infarktu. Americký výzkum zase uvádí, že ženy také více otálí s podáním analgetik na bolesti břicha.

Socioložka konstatovala, že právě mezera důvěry je v případě ženského pohlaví závažnou bariérou při stanovování diagnózy, a že zlehčování příznaků u žen může často vyústit v trvalé zdravotní následky a sníženou kvalitu života.